Co přináší život

Po delší době přicházím nakouknout, co je v blogerském světě nového. Nebyla jsem tu hezky dlouho, ale na svou omluvu musím podotknout, že se vůbec nenudím. Letošní léto bylo snad nejakčnější za posledních mnoho let. Tentokrát jsme nevyrazili do zahraničí, ale rozhodli jsme se prozkoumat naši vlast. Po loňské cyklistické pauze letos došlo i na kolo.
No a pokud necestujeme, tak vylepšujeme bydlení. Zahrádka dostala zabrat tropickými vedry a suchem, ale dnes celé dopoledne pršelo a podle předpovědi ještě má, takže až zem pořádně navlhne, pustím se do nových úprav. Byli jsme přinuceni okolnostmi oplotit pozemek, takže musím zamaskovat betonovou zeď. Měla jsem na návštěvě kamarádku, která se zajímá o zahrady a sama si buduje krásnou zahradu, takže jsem dostala pár užitečných rad, jak se zahrádkou dál. Mám na hezky dlouho o zábavu postaráno.
Na jaře jsem si myslela, že se nám ztratila kočička a ona se po dlouhé době objevila se čtyřmi koťaty. Byl to boj ty malé prcky přivyknout na naši společnost. Dvě koťátka mají nový domov a dvě dělají společnost nám. Denně se nám odměňují nějakou zajímavou mrtvolkou :-))). Od myší, hryzců, přes krtky, potkány, kunu a krysu. I když jsem si myslela, že krysa je u nás vzácná, tak jsem byla ujištěna, že to není potkan, ale krysa. Jakmile jsem se ujistila, že se koťata zvládají o sebe postarat šla Máša na kastraci. Víc koček by sousedi už nemuseli unést. Ale jsem ráda, že loví všechny možné potvory a nestahují se nám do domu.
Vypadá to, že máme podzim za dveřmi, tak se budu snažit můj blog maličko oživit. Snad bude víc času. Postupně přinesu reportáže z míst, která jsem letos navštívila.
Přeji vám všem krásné zářijové dny a školáčkům pohodové vykročení do školních lavic. Rija