pondělí 30. ledna 2012

Tajemství knih

Od dětství moc ráda čtu. K mým nejoblíbenějším dětským knihám patří Děti z Bullerbynu od Astrid Lingrenové. Tu jsem četla neustále dokola. V pozdějším věku jsem milovala knihy od Artura Ransomeho Boj o ostrov, Trosečníci z Vlaštovky a další. V dospívání mě minuly knížky od Stanislava Rudolfa (ty jsem přečetla mnohem později). Postupem času jsem se od dobrodružných a pohádkových knih dostávala k náročnějším knihám. Asi největším čtenářkým zážitkem pro mě byly dvě knihy Quo vadis? od Henrika Sïenkiewicze a Židovka z Toleda od Liona Feuchtwangera. K těm jsem se dostala náhodou na střední škole a od té doby si s chutí přečtu zajímavý historický román. Po maturitě se mi dostala do rukou kniha Consuela od George Sand. Je to velmi zvláštní kniha, se spoustou zajímavých myšlenek. Tenkrát jsem ji přečetla skoro jedním dechem. V doslovu jsem se dočetla, že existuje pokračování, ale bohužel jsem po něm pátrala marně. Před pár dny jsem si na Consuelu vzpomněla a díky odkazu od kamarádky jsem zjistila, že druhý díl u nás vyšel před válkou. Po chvilce pátrání a za pomoci další kamarádky, jsem se stala majitelkou dvoudílné knihy Hraběnka z Rudolstadtu. Takže po víc jak dvaceti letech se konečně dozvím, jak skončí pozoruhodný osud italského sirotka, kterého osud zavál až do českých zemí, přesněji na Šumavu. Už jsem začala číst Consuelu znovu, abych si příběh oživila a moc se těším až se začtu do pokračování. Krásný večer a já si jdu lehnout s knihou. Rija

neděle 29. ledna 2012

Budiž světlo

V poslední době mám slabost pro různé svícny a svíčky. Neustále u nás plápolá nějaké světlo a ještě když krásně voní, je to paráda. Jen sehnat krásné svícny je dost problém. Buď jsou moc velké, nebo barva není ta správná a když už se mi konečně líbí, tak se mi zase nehodí do interiéru. Naštěstí mám pár krásných kousků, které krásně dotváří náš domov a jejich zář dodává mému domovu i příjemné teplo. Manžel mi říká, že jsem pyroman a má i koupený hasící přístroj. Co prý kdybych něco náhodou, svou vášní, zapálila. Velký problém jsou, ale svíčky. Většina krásných kousků končí za vitrínkou na chaloupce. Zapaluji jen klasické jednoduché svíčky a nebo čajové. Když tak koukám na to kolik jich už mám, tak musím s manželem tajně souhlasit, že jic¨h je opravdu dostatečné množství a žádné další už nepotřebuji. Jenže, určitě brzy narazím na nějaký krásný, kterému nebudu moc odolat. Jdu si před spaním zapálit jednu svíčku a všem přeji krásné sny. Rija






sobota 28. ledna 2012

My čekali jaro a zatím přišel mráz....

Dnešní probuzení bylo do mrazivého dne. Myslím si, že noc, byla tou nejmrazivější v letošní zimě. Venku bylo všechno pokryto námrazou a pod nohama to krásně křupalo. Sluníčko krásně ozářilo zmrzlé krystalky a trávník vypadal, že jej zasypaly démanty. Venku bylo nádherné mrazivé ticho. Ráno tím získalo zvláštní kouzlo. Pokusila jsem se ty chvíle zachytit a podělit se s vámi.





Při focení jsem si vzpomněla na básničku, kterou jsme se učili v mateřské školce. Vzpomněla jsem si skoro na celý text a se zbytkem mi pomohl kamarád google.

Dva mrazíci
Dva mrazíci, uličníci
pod střechou si hráli,
houpali se na rampouchu,
všemu se jen smáli.

Na okýnko nakreslili
les a taky vránu,
 malovali, zapomněli,
že les nemá bránu.

Jedna hvězda utkala jim
ze světýlka mašli.
Dva mrazíci uličníci cestu zase našli.

V paměti se mi vrátily vzpomínky na dětství, kdy jsem sedávala u babičky na okně a prohlížela si nádherné obrazy, které mráz maloval na okenní tabule. Měla jsem štěstí, že mráz vykouzlil pár krásných tvarů na autě a na okně zahradního domku.



Nádheru tohoto okamžiku zamlžila zpráva o úmrtí babičky. Zrovna v těch minutách umřela. Jako by mi to ten mrazivý klid chtěl naznačit. Rija

pátek 27. ledna 2012

Bříza

V poslední době mám pocit, že nic nestíhám. Nakupilo se mi moc práce a pořád se kolem mě něco děje. Především tento týden byl hektický. Chvílemi jsem měla pocit, že mi mozek vypovídá službu, a tak jsem nějak podvědomě hledala pomoc koukáním z okna. Při bližším soustředění se mi před očima naskytl nádherný pohled. Dívala jsem se na břízu třpytící se ve slunečních paprscích. Byl to tak nádherný pohled, že jsem zalitovala, že nemám sebou foťák. Dneska jsem si ho konečně nezapomněla vzít. Ráno jsem se modlila, aby i dneska svítilo sluníčko a podařilo se. Bohužel výhled z mého okna kazila pouliční lampa, a tak jsem poprosila kolegu, aby mi otevřel dílnu. Naštěstí měl pochopení a ochotně se nabídl otevřít ještě druhou. Takže jsem břízu mohla nafotit z více pohledů. Tak se s vámi můžu podělit o jeden zajímavý pohled. Nebýt tak hektického týdne, tak by mi nejspíš taková nádhera unikla. Možná si myslíte, že je to jen obyčejný strom. Na mě působil zvláštním kouzlem. Možná i vás okouzlí jeden strom ve slunečních paprscích. Nechám vás v tichu rozjímat nad tou krásou Rija



neděle 15. ledna 2012

Přišla zima

Ráno, hned po probuzení, na nás čekalo překvapení. Napadl sníh. Tak jsme se konečně dočkali. I když ho není moc, ale na zakrytí šedivých míst to stačí. Nádhera sněhu byla ještě umocněna slunečními paprsky. Krásně se odrážely od krystalek sněhu, protože venku mrzne a fouká ledový vítr. Přesto nám nic nezabránilo v procházce. Jen jsme šly s Nelinkou sami, protože Micka vůbec nevylezla z boudy a Zrzek se chvíli před námi protahoval, ale zima ho na procházku nevytáhla. Ještě štěstí, že jsem jim včera do boudy přidala čerstvé seno a tak jim není zima. Když výjdu na dvorek je z boudy slyšet jejich spokojené předení. Jediné co je dokáže vytáhnout z pelíšku je miska s nějakou dobrotou. A protože sluníčko stále svítí, tak se jdeme po obědě projít a provětrat. Příjemnou neděli vaše Rija.





sobota 14. ledna 2012

Zima nebo jaro?

Dneska dopoledne mě Nelinka vytáhla na pravidelnou procházku. Pokaždé, když jsme na chaloupce, musíme dvakrát denně obejít okolí chaloupky, kolem zahrad a vyschlého rybníka. Před časem se s námi naučily chodit i kočky, takže chodíme jak procesí. Sluníčko krásně svítilo a tak jsem se ani moc nebránila procházce a taky jsem potřebovala provětrat hlavu. Jenže ouha, venku foukal tak mrazivý vítr, že mě zábly ruce. Dobře mi tak, mám nosit rukavice. Tentokrát s námi Micka šla jen kousek a po chvilce se vrátila. Je hrozně bojácná kočička. Zrzek šel s námi celou cestu. Chodí s námi jen jednu trasu a jakmile změníme směr, tak sedí u cesty a křičí, abychom se s Nelou vrátili. Je na nás opravdu pohled, jak jdou zvířata krásně za sebou. Cestou Nela kontroluje, jestli se jí Zrzek někde neztratil  Dneska jsme se nevrátily domů všichni společně, protože nás potkaly dvě děvčátka se psy a Zrzek naježil hřbet a prchnul. Než jsme přišly domů, tak se obloha zatáhla a začalo sněžit. Nelince se i přes ten sníh vůbec nechtělo domů a protože nás Zrzek už čekal na zahradě, tak jsme se ještě chvíli honily. Všimla jsem si sněženek, které už krásně zdobí trávník a na skalce už kvetou macešky a sedmikrásky. Než jsme se vyblbly už zase svítilo sluníčko a zvířátka se slunila v jeho paprscích. Tak si nejsem jistá jestli je zima a nebo jaro. Chvílemi počasí připomíná duben. Krásný zbytek dne vaše Rija








neděle 8. ledna 2012

První víkend v novém roce



Pomalu máme za sebou první týden v novém roce. Jaký byl? Pro mě hektický. V práci byl blázinec. Dodělávaly se inventury, takže jako každý rok. Naštěstí je vše hotovo a můžeme se vrátit do zajetých kolejí. O víkendu jsme byli na chaloupce, načerpat energii na další dny. Už jsem odstrojila stromeček, i když jsem o tom dlouho přemýšlela. Ale protože zavazel a počasí venku spíš připomíná jaro, tak šel. Přišlo mi takové divné v tomto počasí svítit stromečkem. Uklidila jsem i vánoční výzdobu a nechala jen vločky a sněhuláky. Prostě zimní výzdobu, co kdyby přeci jen ta zima ještě přišla. Přes den nádherně svítilo sluníčko a ani ledový vítr nenaznačoval zimu. Vždyť i prádlo pověšené venku uschlo a  krásně vonělo jarem. I západ slunce připomínal víc jaro, jak zimu. Den mě příjemně navnadil a v hlavě už se mi začínají honit myšlenky spojené s jarem. Vždyť už bude za 73 dní. Rija




neděle 1. ledna 2012

Nový rok

Pomalu máme za sebou první den v roce. Máme před sebou zajímavý rok, s magickým letopočtem 2012. Před časem jsem objevila kouzlo lunárního kalendáře. Musím říct, že je v něm spousta dobrých rad a námětů z dob našich babiček. Co nám říká pranostika pro tento den?

PRANOSTIKY – 1.1. Nový rok

  • Připadne-li Nový rok na neděli, lze očekávat mírnou zimu, úrodné jaro a větrné léto
  • Jsou-li na Nový rok červánky, bude po celý rok větrno
  • Novoroční noc jasná a klidná, bude povětrnost pro úrodu vlídná
Uvidíme, co nám ten letošní rok přinese a co nás opravdu čeká. Budu vděčná za trochu víc zdraví,  lásku rodiny a přízeň mých přátel. Krásný večer Rija
                       Třeba nás čeká příjemné cestování. Já ráda cestuji autem. A vy?