Leden končí

Neskutečné. První měsíc letošního roku je pryč. Utekl, jak voda v řece. Mám pocit, že první měsíc roku je čím dál hektičtější a plyne pořád rychleji. Ne, nebojte se, nebudu naříkat. Já jsem pomalejší. Ale kromě práce, jsem zvládla vytáhnout stroj a uvolnit kousíček místa ve skříni (ale fakt jen kousek, jednu novou jsem si koupila). Pokaždé, když uklidím vánoční dekorace, mám dilema, jestli nechám vzdušné bydlení, nebo vytáhnu další dekorace. Venku přituhovalo, tak přišly na řadu vločky. K vločkám přibyli sněhuláci. Jenže znáte to, chtělo by to něco..... Uviděla jsem látku, před očima jsem uviděla další dekorace a hurá na to, ale když je venku stroj, tak ještě tohle a tohle a víkend je krátký, tak přijde na řadu další víkend a venku je skoro jaro. Ale koncem ledna přeci nedám zajíce a kuřátka. Jedno malé tvoření je hotové a další čekají na dokončení. Šiji, dokud mě to baví. Zatím jen jednoduché, složitější možná časem. Však to znáte, kdo si hraje nezlobí. S mou rychlostí, bych ale přeci jen měla přejít na ty zajíce, ať pak nedělám jarní výzdobu v létě:-)))). Pohodový vstup do měsíce února. Zima určitě ještě bude. Proto zůstávám u zimy:-).  Rija

Nová hračka

Krásnou neděli přeji. Venku nám přituhlo, včera bylo krásně slunečno a teplota v ranních hodinách klesla až k -10 stupňům. Dnes je sice tepleji, ale zataženo. Manžel se necítí dobře, tak polehává a s ním všechna naše zvířata. Tudíž je víkend takový klidný. Včera jsem se rozhodla využít klidu a vyzkoušet vánoční dárek. Ježíšek mi přinesl krásnou modelářskou lupínkovou pilku. Vždy jsem měla z takových nástrojů respekt. Jako malá jsem se pokoušela ruční lupínkovou pilkou vyřezat malou ozdobičku a pilka skončila v mém prstu. Jenže poslední dobou mě stále více láká, pokusit si vytvořit ozdoby a drobné dekorace sama. Ruce mám levé pořád, ale manžel tvrdí, že to chce trénink. Zase na druhou stranu, před pár lety jsem si říkala, že mě nikdy šití nebude bavit a dnes mi chybí čas, abych se víc šitím zabývala. Tak jsem se rozhodla, že zkusím i vyřezávání. Rozhodla jsem se trénovat vyřezávání na něčem, na čem nebude vadit, když to nebude dokonalé. Výběr padl na namotávátka na krajky. Před pár lety my jich pár vyrobila kamarádka a osvědčily se. Podle vzoru jsem si je namalovala na dřevo a pustila se do práce. Chvíli mi trvalo než jsem pochopila, jak se dřevem pracovat a taky jsem měla strach, aby mi pod plátem neskončily prsty. Jeden nikdy neví a já jsem opravdu šikovná. Začala jsem malým namotávátkem na stužky. No žádný učený z nebe nespadl, tak za oběť vzal i jeden pilový plát. Ještě štěstí, že Ježíšek přinesl pěknou zásobu pilových plátů. Už mě zná. To mě neodradilo a vyřezala jsem další dvě namotávátka a zlikvidovala ještě jeden plát. Není to dokonalé, potřebuji získat grif, jak otáčet deskou, abych měla pěkné obloučky. Chce to trénink. Nakonec jsem namotávátka přejela smirkovým papírem a zabalila do oblečku. Svůj účel splní a já se těším na pokračování. Už mám namalovaného zajíce. Jen dnes jsem pilku vyměnila za stroj, tam jsem si už jistější. Ale bude mě to bavit, tak se těším na další hraní. Kdo si hraje nezlobí a manžel má alespoň ode mě pokoj. Nic nevymýšlím, nic nepotřebuji. Hezký zbytek neděle. Rija

Dečky

Mám hrozně ráda dečky, ubrusy, závěsy a jiné podobné drobnosti. Hodně jich mám vyšívaných i háčkovaných, ale moje tempo není tak rychlé, jako mé nápady. Proto když mi před časem kamarádka půjčila razítka, tak mi hlavou bleskl nápad, že si dečky na verandu orazítkuji. Docela dost dlouho mi trvalo, než jsem vychytala výrobní postup. Pořád se mi razítka na látce rozpíjela. I tak se mi místy rozpila barva. Dečky zdobí květinovou stěnu na verandě a v hlavě už mi běží nápad, dečky obháčkovat. Sice to chvíli potrvá, než budou ozdobené krajkou, ale doufám, že jednou budou. Ještě mám pár razítkovaných polotovarů, ale o nich až někdy příště. Rija