Houba kam se podíváš

Krásný a pohodový večer. Původně jsem chtěla psát úplně o něčem jiném, ale zážitky z pondělí a úterý zasunuly prvotní myšlenky do pozadí. Ačkoli to tak ráno nevypadalo, vyklubal se z pondělí krásný slunečný den. Když jsme před šestou ráno vyjížděli do práce, tak bylo 10 stupňů a jak padla velká rosa, bylo docela chladno. Pondělí moc nemusím, protože vstávám brzo a po víkendu jsem odpoledne jak přejetá. Ne jinak tomu bylo i v pondělí, cestou z práce. Nad otázkou manžela, zda se pojedeme projet na kole, jsem opravdu dlouze váhala nad odpovědí. Nakonec jsem si řekla, že mi neuškodí, trošku si protáhnout tělo. Manžel navrhl projížďku kolem Dyje přes sousední obec a zpět. Než jsme vyjeli, se jen tak mezi řečí zmínil, že koukneme u Dyje v lesíku, zda rostou houby. Tak jsem se vrátila pro papírovou tašku, ve které jsme právě přivezli nákup. Sice se mi manžel smál, že jsem blázen, když si beru tak velkou tašku na houby. No co kdyby náhodou. Lesík je to moc krásný a plný přírodního materiálu na tvoření. Všude samý žalud, kaštany a úplně náhodou jsem objevila ořešák černý, jehož plody jsou výborné na výrobu různých drobností. Objevila jsem palouček plný ocúnů, no prostě super místo na relaxaci. Zastavili jsem kousek od cesty a nevěřila vlastním očím. Houba kam se podíváš. Nádherné, zdravé suchohřiby. Během 15 minut jsme měli skoro plnou tašku a ujížděli domů, zpracovat úrodu. Až doma nastal problém, doslova nerudovský:- Kam s tím?. Nejsme houbaři, sem tam nějakou houbu sebereme, ale opravdu jen tak pro radost. Vytáhla jsem plata, kde suším bylinky a rozprostřela papíry na sušáky a na stůl a krájela a krájela. V pozdní večerní hodinu, povídá manžel, že než to vše usušíme, tak se doma nepohneme. V takové situaci by se hodila sušička. V úterý dopoledne mi přišel oznámit, že má sušičku v autě. Odpoledne jsme vyrazili opět na houby. Na stejné místo. Z počátku to vypadalo, že nic nenajdeme, ale když už jsem byla rozhodnuta, že jedeme domů, vyšlápla jsem ke kolu a nevěřila vlastním očím. Sušička je v záběhu a sušených hub přibývá. Už se těším, jak si nasuším křížaly na zimu. Po horkém létě se vzpamatovaly i bylinky, tak můžu ještě něco nasušit. Venku pod přístřeškem už to nejde, je moc vlhko. Tak jdu vysypat suché houby a nakrájet novou várku. Ať žije krásný slunečný podzim. Rija

Rostou.......

Ano i u nás na jižní Moravě rostou houby. Tím nechci říct, že dřív by nerostly, ale teď rostou pomalu na každé mezi. Neustále slyším, že ti našli houby jen tak při procházce po lese a nebo museli jsme koupit sušičku, kolik je letos hub. Už párkrát jsem litovala, že neumím poznávat houby. Poznám tak akorát muchomůrku. Ono i s tím lesem je celkem problém, ale nějaký ten strom tady sem tam roste. Proto mě dneska překvapil manžel dotazem, jestli chci ještě pořád na houby. No jasně, i přestože jsem pár hub dostala, hub není nikdy dost. Radostí jsem zakývala hlavou a manžel navrhl, že pojedeme tady kousíček, pár kilometrů od chaloupky a zkusíme štěstí. Roste tady pár borovic a nějaké duby, takový mini lesík. Sluníčko svítilo jak o život, tak proč si neudělat malou procházku po lese, i kdybychom nic nenašli. Manžel pozná jen dva druhy hub, tak jsme si řekli, že to zkusíme. Až v lese jsem zjistila, že jsem si nevzala foťák. Dostala jsem instrukce, které houby sbíráme a samozřejmě zákaz sbírat všechny krásné fialové, zelené, červené případně růžové houby. No prostě nic z těch hub, které by se líbily mě. Už ze školy si pamatuji, že většina jedlých hub není krásných. Za hodinku jsme měli plný košík a přitom jsem stihla vyplašit dvě žáby a srnku. Celé odpoledne jsem houby zpracovávala. Větší část suším a ze zbytku jsem udělala balíčky do mrazáku a budou dobré pod maso a do omáček. Tak doufám, že houby jsou jedlé a neotrávíme se :-)). Pěkný večer Rija