pátek 30. prosince 2016

Novoroční přání

Z letošního roku odbíjí poslední hodiny a my očekáváme příchod nového roku. Jaký bude, co nám přinese? Bude lepší než ten uplynulý? To jsou otázky, které nás napadají na prahu začínajícího roku. Jaký bude? Jen takový jaký si ho uděláme my sami. Spoustu událostí ovlivnit nemůžeme a větší množství ano. Když se budeme usmívat a každičkou chvilku prožijeme naplno, tak bude celý rok usměvavý. Přeji vám všem spoustu úsměvných dnů zalitých sluncem. Takže krásný a pohodový rok 2017. Rija

Mary Poppins

Ještě než se rozloučíme s rokem 2016 a začneme ukrajovat z nového roku, na chvíli se vrátím k dnům před Vánoci. Letos jsme dny adventní pojali trošku jinak, než jiné roky. Každý rok využívám adventních víkendů k pečení, uklízení a zdobení. Tentokrát jsme se o víkendech více bavili. Třetí adventní neděli jsme si zašli do divadla. Podařilo se nám sehnat lístky na představení Marry Poppins v Městském divadle v Brně. Těšila jsem se, že uvidím Alenu Antalovou. Tentokrát však hrála hlavní roli Ivana Vaňková. Pokud vám to jméno nic neříká, tak si zahrála v posledních epizodách Četnických humoresek, zpěvačku. Musím říct, že mě její výkon úplně okouzlil a přestože je to spíš pohádka pro děti, představení se mi moc líbilo. Měli jsme krásná místa a dobrý výhled na jeviště. Prostě takové pohádkové prožití předvánočního času. Představení mohu jen doporučit. Mám radost, že jsme navázali na naši divadelní tradici a opět se vracíme k pravidelným návštěvám divadla. Už teď vím, že začátkem února nás čeká další návštěva. Rija
Foto internet

Foto internet

Krása zakletá v ledu

Jako malá jsem ráda pozorovala obrázky, které na okno namaloval mráz. Dnešní okna už nenechají mráz malovat. Sem tam se nějaká kresba objeví na okně auta, ale většinou je to jen ledová vrstva. Za to vytváří nádherné tvary na rostlinách. Škoda, že není sníh, ale sem tam vytvoří mráz souvislou plochu, která vypadá jako by zem zasypal sníh. Trochu té kouzelné krásy jsem se pokusila zachytit. Rija







Slunečný den

Dnešní den se opět vydařil. Mráz se držel celý den, ale na sluníčku bylo příjemně. Ráno jsem vyprala povlečení a dala navonět mrazu a slunci. Není nad přírodní aviváž. Tentokrát jsme vzali na procházku Nelinku. Dvakrát jsme ji potvůrku načapali, jak leze na stůl a tajně pojídá cukroví, tak rychle spálit nadbytečné kalorie. Šli jsme jen za vesnici podél cyklostezky, aby nevypadala na nový rok jako prasátko :-))))). Obloha byla jak vymetená, jen nad obzorem se vlnil mírný opar. Všude vládl klid, sem tam bylo slyšet štěbetat vrabčáky a v dálce se líně páslo stádo srnek. Cestou jsme se zastavili podívat na "soví strom". Už jsou opět vidět přes den.  Nela se krásně vylítala a teď spí jak zabitá. Není nad příjemnou procházku. Rija














čtvrtek 29. prosince 2016

Magická historie

I dnešní den se probudil do sluncem zalitého dne s blankytně modrou oblohou. Sice venku byl skoro celý den mírný mrazík, ale vzduch byl nádherný. Nemuseli jsme se ani moc dlouho rozhodovat. Po obědě jsme sedli do auta a vyrazili na další výlet. V okolí je ještě spousta míst, která jsme nikdy nenavštívili. Mezi taková místa patří i Dolní Kounice. A že je tam na co koukat. Magický klášter Rosa coeli, gotický hrad či kaple sv. Antonína s křížovou cestou. O klášteru jsem už hodně četla. Rosa coeli znamená v překladu Růže nebes. Díky sluneční záři bylo místo kolem kláštera opravdu nebesky krásné. Kousek od kláštera teče řeka Jihlava. O klášteru se říká, že je to magické místo nabité pozitivní energií. Přestože je to zřícenina, i tak jeho zdi působí majestátně a kouzelně. Jen škoda, že není v zimě přístupný. Prostě musíme přijet ještě jindy a podívat se dovnitř. Celé odpoledne jsem přemýšlela, odkud jsou mi některé části povědomé. Jasně že z pohádky. Natáčeli se zde záběry pohádky O statečném kováři. Nakonec jsme vyšplhali až ke kapli sv. Antonína odkud byl překrásný výhled po okolí. Na jedné straně byl v dálce vidět kouř z Dukovanské elektrárny a oblohu protínaly, jako zlaté šípy sluncem ozářené letadla a na straně druhé v mlhavém oparu se vlnily Pálavské kopce. Opět nádherná procházka, krásnými místy zakončená šálkem horké kávy. Jen ty dny hrozně rychle letí. Za pár hodin už tady máme nový rok. Rija


















Královské město Znojmo

Konečně se u nás vyčasilo. Víc jak týden tady byla inverze a pořád pošmourno a tma. Na kurýrování dobrý, ale jakmile se mi ulevilo, tak z té tmy šla na mě deprese. Nevím jestli to máte taky tak, když mám splín mám neustále na něco chuť, o Vánocích na cukroví. Proto jsem byla ráda, když ve středu po ránu zaťukaly na okno sluneční paprsky. První co jsem udělala, bylo zapnutí pračky. Prostě uvidím sluníčko a prádlo musí jít ven, aby ho svěží vzduch a sluníčko hezky provonělo. Byla jsem ráda, že nemusím vymýšlet nic složitého k obědu, takže pár minut po dvanácté jsme seděli v autě a ujížděli směr Znojmo. Mám Znojmo moc ráda a ráda se procházím městem i okolím. Tentokrát jsme zajeli až k řece Dyji a vydali se údolím Gránického potoka na procházku. Venku sice foukal čerstvý vítr, ale potřebovala jsem provětrat hlavu a taky tělo. Došli jsme až k hradu a zavítali i k rotundě. Udělali jsme si takovou malou procházku historií, která na nás dýchla skoro na každém kroku. Po příjemné procházce jsme se odměnili horkou kávou a malebnými uličkami došli zpět k autu. Domů jsme se vraceli za šera a projížděli krásně osvícenými vesničkami. Tváře jsme měli červené od větru a na duši klid a pohodu. Rija