středa 28. listopadu 2018

Krása ruční práce

Rok se z rokem sešel, na dveře klepe prosinec, blíží se první adventní neděle, takže jako každý rok mé kroky směřují na patchworkovou výstavu. Parta nesmírně šikovných lidí se dělí, s námi méně zručnými, o výtvory, které vyrobily jejich šikovné ruce. Každý rok obdivuji zručnost a šikovnost lidí, kteří propadli kouzlu patchworku. Každý rok mě zaujme něco, co nutně musím vyzkoušet. Ne jinak tomu bylo i letos. Už jsem rozhodila sítě a hledám předlohu a podrobný návod, abych zjistila, jestli i z mého stroje dokáže vypadnout něco hezkého. Bohužel zatím neobjeven návod pro blondýny:-). No posuďte sami, takovému umění se nemůžu ani zdaleka přiblížit. Rija












neděle 25. listopadu 2018

Adventní Vídeň

Krásný nedělní večer. Pomalu končí poslední listopadový víkend. Pro nás to byl obzvláště krásný a zároveň i náročný. Byli u nás na návštěvě naši dlouholetí přátelé a včerejší odpoledne jsme strávili ve Vídni. Jako každý rok touhle dobou ožívá Vídeň adventními trhy a protože není tak daleko, jezdíme se pokochat krásnou výzdobou a načerpat adventní inspiraci. Je to zvláštní, ačkoli je všude spousta lidí a ruchu, které běžně nemusím, v této situaci se mi to líbí. Jezdím se pokochat tou zvláštní atmosférou, spojenou se vzpomínkami na dětství, na dny plné očekávání, na pohodu, prostě na něco moc krásného. Neumím přesně popsat pocity, ale pokaždé se příjemně naladím a je mi krásně na duši. Pomaličku jsme se procházeli kolem stánků, popíjeli punč a užívali si pohody. Naše kroky směřují až ke Stephansdomu, kam chodíme zapálit svíčky za lidi kteří nás již opustili a na které neustále s láskou vzpomínáme. Nikam nespěcháme a až se patřičně pokocháme jedeme domů. Včera jsme se kochali poměrně dost dlouho, takže jsme domů přijeli až skoro v půl desáté. Byli jsme tak příjemně naladěni, že jsme vůbec nevnímali čas, takže do postele jsme šli až v ranních hodinách. Musím říct, že to byl úctyhodný výkon, protože obvykle všichni chodíváme spát skoro se slepicemi. Dnešní den byl takový hodně odpočinkový. Jo a jen tak mimochodem, ptala se mě kamarádka, co jsem si přivezla. Původně jsem neměla nic v úmyslu, ale s manželem nám padla do oka úplně stejná věc. Hádáte správně, je to medvěd. Jenže vtip je ve velikosti. Je to úplně pidi medvěd a toho jsme tam nechat nemohli. Manžel se smíchem poznamenal, tak a mám splněno, medvěd to je. Jen nám moc nenarostl, má asi tři centimetry :-)))))). I málo stačí ke štěstí a k radosti. My se tím bavili hodně dlouho. 
Pěkně se posaďte a já vás zvu na malou procházku večerní Vídní. Rija
















pondělí 19. listopadu 2018

První letošní

Ráno jsem s kávou usedla k počítači, abych si přečetla novinky a samozřejmě, abych napsala příspěvek. Jenže mě vyrušil zedník, který neplánovaně přijel dřív, než avizoval. Byla jsem tak překvapená, že mi ve dveřích řekl, že klidně přijede později. No to ani náhodou. Šlo mu to od ruky a já byla tak vykolejená, že ani netuším, jak dlouho se zdržel. Každopádně po sobě hezky uklidil a zanechal úžasnou práci. Ještě si, na mé přání, pohrál s úpravou parapetu. Jen mě trošku zklamal, když mi řekl, že umýt okno a uklidit můžu až za dva dny. No dobrá, tak to ještě chvíli vydržím. Odpoledne jsem alespoň utřela kus rámu od zbytků omítky a parapet od prachu. Radost z hotového okna, tak vytěsnila pravý důvod, proč jsem ráno začala psát. Nečekaně i u nás na jihu padal sníh a bílo se udrželo celé dopoledne. Ačkoli nemám malé dítě, které by se radovalo z první sněhové nadílky, radostí oplývala Nela. Okamžitě zabořila čumák do sněhu a pobíhala po dvorku jak šílená. Pokaždé mě pohled na šílícího psa donutí ke smíchu. Nemohla jsem ji zahnat do domu. Ta má snad v krvi nějakého sněžného předka:-). Zítra jdu na kontrolu a doufám, že moje poctivé ležení přinese kýžené ovoce a já budu fit. Odpočinula jsem si dostatečně, tak jsem plná energie. Rija




neděle 18. listopadu 2018

Nejvyšší čas

Je neděle večer, venku zima, že by ani psa nevyhnal, sedím u krbu, mám zapálenou svíčku, poslouchám hudbu a vyšívám. Při krmení Máši jsem s údivem koukala na dvorek. Venku sněží. První letošní sníh. Kam to napsat, že padá i u nás na jihu. Jsem zvědavá, jak to u nás bude vypadat ráno. Ještě štěstí, že nikam nemusím. Zjišťuji, že jsem z toho poflakování nějaká špatná. Těším se do práce, až budu mít zase svůj pevný režim. Do Vánoc se už nezastavím. Stejně tak i doma. Letos poprvé po mnoha letech nemám ještě žádný dárek. Nějak nevím, čím by Ježíšek udělal radost blízkým. Tedy abych nekecala, jeden dárek mám - manžel si v září koupil kolo, prý pod stromeček. Moc si tím jistá nejsem, už na něm jezdil. Musím se ho zeptat, jestli mu ho mám zabalit. Nebo mu dát alespoň červenou mašli :-). Jediné, co pro změnu po dlouhé době snad budu mít, je nová výzdoba. Zatím mám jen pár výšivek, kterým musím dát finální podobu, té pravé dekorace. Takže nejvyšší čas pustit se do práce. Když už venku tak krásně sněží, tak si nasněžím pár háčkovaných vloček. Protože nejsem troškař, tak jich mám 22. Taky půjdou dál zpracovat.
A co vy a vaše přípravy? Těšíte se na advent a vánoční svátky? Já moc. Hezký začátek nového týdne. Rija









pátek 16. listopadu 2018

Druhý vánoční dárek

Sedím v pokoji, dívám se zamyšlením na jinovatkou pokrytou zahradu a myšlenky mi lítají někdy ve vzduchu. Je tady krásně. Dnešní den není ještě ani v polovině, ale za mě můžu říct, že je to krásný den. Každá rodina má nějaké své tradice nebo zvyky. A teď tím nemyslím, jen lidové tradice. Třebas my doma máme takovou neobvyklou tradici. Stalo se u nás skoro pravidlem, že s blížícím se adventem, se u nás musí něco opravovat, bourat či jinak vylepšovat. Sice teď dva roky po sobě úpravy vyšly na červen, ale předtím pár let po sobě na dobu před adventem, nebo přímo v době adventní. Abychom zůstali naší adventní tradici věrni, tak nám dnes ráno přišli vyměnit okno na verandě. Přijeli dřív, než avizovali a než jsem se stihla pořádně probudit byla práce hotová a řemeslníci pryč. Ještě mě stihli potěšit, protože potřebujeme vyměnit okna v koupelně, jenže tam jsem se bála, že mi poškodí obklady, protože mám okna obložená kachličkami. Nepoškodí, prý se nemusím bát. Vyšlo to úplně skvěle, že jsem si nemusela brát dovolenou a do adventu bude i uklizeno. Veranda s oknem prokoukla. Ještě tedy musí přijít zedník a položit parapet a zapravit poškozenou omítku. Zbývá vyměnit druhé velké okno a veranda bude kompletní. Určitě se divíte, proč jsme to neudělali najednou, no protože se nemůžu rozhodnout, jestli dát jen okno nebo francouzské okno. Francouzské sice není potřeba, ale na zimu mám na verandě kytky, tak by měly víc světla. A taky mě napadlo, že bychom mohli k verandě připojit zimní zahradu (ale pst, to ještě nikdo neví). Než našetříme, tak mám o čem přemýšlet. Jdu pokračovat ve vyšívání, už mi zbývá jen kousíček. Mezitím zaschne pěna, tak můžu uklidit. I když pánové se snažili a moc bince nenechali, jen trochu prachu, ale s tím se počítalo. Přeji pěkný den i nadcházející víkend. Rija


čtvrtek 15. listopadu 2018

Takové malé lenošení

Krásný podzimní večer. Konečně počasí připomíná roční období, ve kterém se právě nacházíme. U nás byl dnes dokonce i mrazík. I když přes den krásně svítilo sluníčko. Bohužel moc si sluníčka v reálu neužiji, protože na mě sedl nějaký bacil, tak od pondělí ležím v posteli, piji čaj a beru antibiotika. Ještě před pár dny jsem si říkala, že jsem poslední dobou nějaká otužilá, když nemám ani rýmu. Tu jsem měla pouhé dva dny a pak zmizela. Sedla mi na průdušky a občas to vypadá, že si vykašlu plíce. Mám problém vydržet v posteli, tak jsem se rozhodla, že využiji času k tvoření. No a protože se Vánoce blíží mílovými kroky, tak jsem dva dny háčkovala vločky a po dvou dnech vyměnila háček za jehlu a vyšívám motiv na vánoční polštář. Včera jsem dostala svůj první vánoční dárek. Kamarádka mi pro potěšení ušila vánočního skřítka. Je úplně úžasný a navodil sváteční atmosféru. Ležím v posteli, popíjím čaj, v krbu plápolá oheň, tak mi to vánoční tvoření jde samo od ruky. Alenko moc děkuji. Vám všem přeji ať se vám bacily vyhýbají a vy si můžete užívat krásných podzimních dní. Rija

neděle 4. listopadu 2018

Medvěd kam se podíváš

Přeji krásnou listopadovou neděli. Už je listopad. Je neskutečné, jak ten čas letí. U nás se pořád něco děje a já neustále někde pobíhám. Právě sobotu jsem měla takovou akční. Manžel jel do Brna učit a já toho využila k setkání, pobíhání po obchodech, povídání a kocháním se krásami Brna. To kochání mi trošku kazilo počasí, chvílemi pršelo, chvílemi mžilo a chvílemi zase nepršelo, ale vůbec mi to nevadilo. Dopoledne jsem se sešla s kamarádkou a udělaly jsme si takové malé pochodové cvičení po brněnských květinářstvích, výtvarných potřebách a jiných podobných kreativních obchůdků. Kromě drobností na další tvoření jsem si udělala radost a pořídila jsem si talíře s dekorem po kterém mé srdce už pár let touží. Kdysi měla podobné talíře má babička. Doma už pár kousků nádobí mám, takže přibyly další kousky. Radost mám velikou. Další velkou radost mi udělala kamarádka s krásným dřevěným méďou. Svou slabostí pro medvědy jsem pověstná široko daleko, takže dostávám medvídky hodně často. Když nejsou plyšoví, tak jsou to figurky nebo hrníčky s medvídky a dokonce jsem dostala i látku s medvídky. Dostávám i knoflíky ve tvaru medvídků. Prostě medvídků není nikdy dost. Společnost kamarádky odpoledne vystřídal syn. Cestou na zastávku jsem za výlohou obchůdku uviděla malého plyšového míšu. Hned jsem věděla, že ho tam nemůžu nechat protože doma mám pár let úplně stejného, jen většího. Dostala jsem ho jako dárek od mé báječné kamarádky a má čestné místo v ložnici. Méďové prostě patří k sobě a malého jsem tam nemohla nechat. No a aby těch medvědů nebylo málo, tak jsem si koupila dvě malé vánoční medvědí ozdoby. A to jsem netušila, že dvojice krásných mini medvídků na mě čeká ještě i u syna. Vánoční ozdobu, medvídka jsem si přivezla i ze Vsetína, přímo z výrobny vánočních ozdob. Tam jsem si koupila i kočičku. Prvního medvídka jsem dostala před deseti lety a to jsem si tenkrát říkala, že mi opravdu stačí jen jeden. Nechtějte vědět kolik jich mám dnes :-))). Rija