Putování za sněhem

Ještě před pár lety jsem zimu neměla ráda a sníh a mráz mě děsil, protože mi bylo pořád zima. Jenže pak jsem objevila kouzlo zimy a mám ráda všechny podoby přírody. Miluji dlouhé procházky a je mi jedno jestli je jaro, léto, podzim nebo zima. Nevadí mi ani jemný letní deštík. Procházkám v podzimní plískanici jsem zatím na chuť nepřišla. U nás na jižní Moravě jsou zasněžené zimy, čím dál větší utopií a tak jsme si s manželem řekli, že se pojedeme někam podívat na sníh :-))). Manželovi by se líbilo vzít si lyže a pořádně si zalyžovat, ale bohužel pro mě je většina sportů sci-fi a nerada bych si pochroumala ty své křehké kosti, takže zůstávám u procházek, plavání a jízdě na kole. Pro mě bezpečné sportovní vyžití. Zbytek sportů ochotně přenechávám zdatnějším jedincům. Takže jsme si řekli, že procházka zasněženou krajinou má své kouzlo a vyrazili do Rakouska nedaleko Mariazellu. Kdysi dávno jsme tam byli v květnu a z paměti se pomalu vytrácely vzpomínky na přírodu kolem. Trošku nás děsila představa, že někde zapadneme, případně nedojeme. Naštěstí sněhu nebylo tolik a silnice byly suché. Jeli jsme jen na prodloužený víkend a měli štěstí na krásný slunečný den. Den jako stvořený k relaxaci na horách. Bylo to nádherné a určitě se sem ještě vrátíme v létě a projdeme se krajinou. Cestou zpět jsme si maličko zajeli a navštívili městečko Melk s překrásným barokním klášterem. Ne všechny dny bylo slunečno, ale v procházkách krásnými místy nám to nezabránilo. Výlet se podařil a už se těším na nějaký další. Rija

Kostel v Mariazellu

Kláštěr v Melku

Zima, zima je veliká.....

Musím přiznat, že je to se mnou čím dál horší. Nějak mi ten život utíká, je stále pět kroků napřed a já se snažím doběhnout včerejší den. Ne že by dny byly tak nabité událostmi, ale já jsem neustále nějak pozadu. Ač nerada musím si přiznat, že stárnu rychleji, než bych chtěla, a také mám moc zálib. Leden utekl ani nevím jak. Počasí bylo jak na houpačce, dny ještě pořád krátké, takže bych nejraději zalezla do postele a vzbudila se až na jaře. I když lednové počasí se chvílemi podobalo spíš časnému jaru, než hluboké zimě. O nějakou vločku sice nebyla nouze, ale sněhová pokrývka se s bídou udržela jen pár hodin, a pak z ní zbyla jen špína a bláto. Pořídit pár snímků, kde by se sníh dal zdokumentovat, se podobá výstupu na nejvyšší horu světa :-))). A co by to bylo v našich končinách za zimu, kdyby nás nenavštívily holomrazy. Tento způsob zimy zdá se poněkud nešťastným, bohužel skutečným. Rija