Trošku kultury

Dny běží, jak splašené koně a půlka září pryč. Pořád se něco děje a mám pocit, že jsem neustále v poklusu. Proto jsem byla ráda, když se nám naskytla příležitost zavítat do divadla. Divadlo mě provází celým mým životem. Už jako dítě jsem začala jezdit do divadla na pohádky, později jsem jezdila s maminkou a nakonec v divadle našla i svou životní lásku:-))). Divadlo prostě do mého života patří. Pokaždé využijeme cestu do divadla i k tomu, abychom si zašli na večeři a udělali si tak slavnostní celý den. Včera jsme shlédli muzikál Mamma Mia! v Městském divadle v Brně. Písničky ABBY mám ráda a film v televizi v hlavní roli s Meryl Streep a Pierce Brosnanem jsem viděla mockrát. Byla jsem zvědavá, zda v titulní roli uvidím Alenu Antalovou. Přání bylo vyslyšeno. Výprava byla krásná a zpracování bylo dost podobné tomu televiznímu. Navíc, chvílemi Antalová hodně připomínala Meryl Streep. Hudební scénu, Městského divadla, známe poměrně dobře, takže jsem si celé představení užila. Bylo to opět úžasné představení a soudě podle reakce ostatních diváků, kdy děkovačka byla dost dlouhá, se líbilo více lidem. Úžasně jsem se odreagovala. Těším se na nějaké další představení. Krásný zbytek neděle. Rija

                                                             Fotku jsem použila z programu

Pygmalion

 Moc jsem toužila tuto hru vidět. Znám jen muzikál My fair lady, ale hru jsem nikdy neviděla. Navíc mě zaujalo obsazení. Jan Šťastný, Šárka Vaculíková, Tomáš Töpfer, Svatopluk Skopal nebo Libuše Švormová. Děj určitě nemusím připomínat. Příběh květinářky Lízy a profesora Higginse zná snad každý. Po dlouhé době jsme zavítali do divadla a já se těšila jak malá holka. Herecký koncert Šárky Vaculíkové a Jana Šťastného byl fenomenální. Tomáš Töpfer byl úžasný. Svatopluk Skopal snad nestárne. Vystoupení Libuše Švormové mi potvrdilo, že je to paní herečka. A když jsem později zjistila, kolik jí let, tak před jejím projevem a vitalitou smekám. Během pár minut mě představení doslova pohltilo a já si podívanou moc užívala. Smíchem jsem si prodloužila život o pěknou řádku dní. Ve vinohradském divadle jsem byla ještě jako studentka. Od té doby se mi to nepodařilo, až nyní. Moc děkuji všem hercům za to, že jsem mohla tuhle nádhernou podívanou vidět a užít si okouzlující atmosféru. Rija

                                                   Foto jsem si vypůjčila ze stránek divadla

                                                   Foto jsem si vypůjčila ze stránek divadla 

Royal Moscow Ballet

Krásný podvečer přeji. Dnešní den je naprosto okouzlující. Vybrala jsem si totiž druhou část dárku k našemu svatebnímu výročí. Dostala jsem od manžela lístky na balet Labutí jezero v podání Královského moskevského baletu. Nejsem nijak velký milovník baletu, ale toužila jsem vidět Labutí jezero v podání právě ruských baletních umělců. Manžel měl strach, že se bude nudit, ale přesvědčovala jsem ho, že bude stačit, když se zaposlouchá jen do samotné hudby Petra Iljiče Čajkovského. Nakonec ho hudba, choreografie i výkony baletek a tanečníků byl naprosto úchvatný a hned první tóny, překrásné hudby, nás vtáhly do děje. Krásnou atmosféru jsme si nenechali pokazit kritickými poznámkami některých návštěvníků. Představení se totiž konalo na výstavišti v Brně, tak tomu chybělo kouzlo divadla. Trošku mě mrzí, že někteří lidé si balet spletli s koncertem a tak se u hudby bavili. Přes tyto drobné nedokonalosti, byl pro mě tento zážitek úžasný a manželovi mockrát děkuji za splnění mého dalšího snu. Rija

Bítls

Ne, není to pravopisná chyba. Bítls je název muzikálu, jehož představení jsme měli možnost shlédnout v Městském divadle Brno. Příběh se odehrává koncem šedesátých let minulého století ve vesnici na jižní Moravě a současně v Anglii, s písničkami skupiny Beatles. Zdánlivě jednoduchý děj, je oživen úžasnými a vtipnými dialogy, podpořenými choreografií, hereckými výkony a báječnou atmosférou. Pokud budete mít možnost, shlédnout v Brně toto představení, vřele doporučuji. V divadle jsme byli v sobotu večer a namožené břišní svaly, od smíchu, jsem cítila ještě v pondělí. Bylo to příjemné zastavení ve shonu posledních dní. Rija

Vysavač

Před časem mé kroky mířili do zahradnictví, pro další várku květin, kterých není nikdy dost. Vůbec nevím proč, ale mé nohy si vybraly cestu, kterou běžně nechodím a nejspíš to tak mělo být. Míjela jsem velkou informační tabuli, která byla plná plakátů. Málokdy si plakáty čtu, ale tentokrát mé oči upoutal plakát na akce na zámku v Lednici. Byla to pozvánka na divadelní představení na nádvoří zámku v měsíci červnu. Zaujalo mě představení Bohumila Klepla Vysavač. Herce mám ráda a už jsme nikde dlouho nebyli a v Lednici na zámku jsme ještě žádné představení neviděli. Kupodivu jsem myšlenku na divadlo udržela v hlavě až do večera, kdy jsem si o nápadu promluvila s manželem. Nebyl proti, tak jsme zakoupili lístky a dnes přišel konečně den a my jsme k večeru vyrazili do Lednice. Počasí nám moc nepřálo, protože u nás teploměr překračuje třicítky a člověk je rád, že vůbec existuje, ale říkali jsme si, že snad bude jeviště i hlediště ve stínu a my se neuvaříme. Větší starosti mi dělalo velké množství komárů, které nás tady na jihu Moravy sužuje. Než zaliji část zahrady, jsem poštípaná snad všude. Představa, že sedíme hodinu a půl venku a žerou nás komáři nebyla moc příjemná. Takže jsem si v lékárně koupila repelent a doufala v jeho účinky. Naštěstí i organizátoři si byli vědomi velkého množství komárů, tak nás čekaly stolky plné repelentů. A světe div se ony i účinkovali. Skoro celé představení byl od bodavého hmyzu pokoj. Až chvíli před koncem jsem cítila, jak se mi potvory zakují do holých nohou. Použila jsem svůj repelent a v klidu sledovala představení do konce. Ani ve snu by mě nenapadlo, jak se může promítnout téma uklízeče v supermarketu, v tak úžasné představení. Smála jsem se skoro celou dobu. Pan Klepl má můj nesmírný obdiv. Sám dokázal bavit hodinu a půl diváky, vyprodaného představení. Pokud budete mít možnost představení shlédnout, neváhejte. Stojí to opravdu za to.Rija

Carmen

Přeji krásnou neděli. Venku je zataženo, ale teplo. Měla bych jít na zahradu, ale místo toho relaxuji s šálkem kávy a pozoruji barvy na zahradě. Nějak na mě dopadla únava z uplynulého týdne. Včerejší den byl nabitý kulturou. Měli jsme možnost navštívit hudební divadlo v Karlíně, muzikál Carmen. Lístky na představení jsme měli již od května. Divadlo miluji a pokud se naskytne příležitost nějaké pěkné představení shlédnout neodmítnu. Na muzikál Carmen jsem slyšela velmi dobré recenze, takže jsem se nemohla dočkat až uvidím představení na vlastní oči. Jako námět sloužila stejnojmenná opera George Bizeta, ale jen okrajově. Hlavní roli Carmen hrála a zpívala Lucie Bílá a musím říct, že ji role byla šitá na míru. Její temperament a její zpěv přesně vystihl povahu Carmen. Z dalších umělců mě okouzlila Pavla Břínková. Tu jsem měla možnost vidět v dávné minulosti jako Helenu v Polské krvi. Doma jsem si musela najít, kolik této dámě české operety je let, protože její výkon byl naprosto vynikající. Další postava, která měla zaujala byla vědma v podání Hanky Křížkové. Prostě nádherný kulturní zážitek. Trošku mě mrzelo, že jsme neměli víc času na procházku Prahou. Takže jsme došli alespoň k Lidovému domu. Příště si musím naplánovat výlet do Prahy jen za účelem procházky po naší matičce stověžaté. Krásný zbytek neděle. Rija

foto z internetu

Praha

Krásné a pohodové adventní dny. Vánoce se blíží mílovými kroky a já stále nemám napečeno, neustále mám někde něco rozděláno a nic se mi nechce. Nic neobvyklého, mám to každý rok, říkám tomu únava před koncem roku. Pravidelně před vánocemi mi dochází síly a až do jara bude trvat, než je zase dočerpám. Takže místo pečení tady třídím fotky. Zjistila jsem, že jsme měli s manželem poměrně akční rok. Většinu věcí jsme ani neměli v plánu, a tak nějak vyplynuly úplnou náhodou. Podařilo se nám navštívit tři hlavní města. Dvě jsem už dala a teď přiložím třetí - Prahu. Moji lásku stověžatou. Koncem září jsme vyrazili za kulturou. Měli jsme možnost navštívit představení muzikálu Ples upírů a při té příležitosti se projít po Praze. Moc jsem se těšila, jen jsem měla handicap, pár dní před odjezdem mě skolil nějaký bacil, tak jsem se snažila vyležet. Jenže tělo bylo oslabené a já šíleně unavená. I tak jsem si neodpustila procházku Kampou, přes Karlův most k Národnímu divadlu až na Václavské náměstí. Úplnou náhodou jsem den před odjezdem zjistila, že je na Kampě muzeum Karla Zemana, to jsem si nemohla nechat ujít. Od malička miluji jeho filmy. Občas když obloha vykouzlí nějaký zajímavý obraz, tak si říkám, že je to jak od Zemana. Zašli jsme si na kávu do Kavárny Slavia. Jen škoda, že už tam nikdy neuvidím Jana Wericha nebo pány Šimka a Grossmanna, jak píší nějaký svůj Návštěvní den. Počasí nám také přálo, takže odpoledne uteklo jako voda. Byla jsem zvědavá jaký bude muzikál a představení předčilo má očekávání. Krásná výprava, úžasné herecké a pěvecké výkony, prostě nádhera. Měli jsme štěstí a v hlavních rolí jsme viděli Natálii Grossovou a Mariana Vojtka. Byli jsme tak plni dojmů, přestože jsme domů přijeli až hodně po půlnoci, tak jsme ještě poseděli u skleničky a vstřebávali dojmy. Jsem zvědavá kam nás naše kroky zavedou v příštím roce. Rija

Amadeus

Před pár lety jsme měli období, kdy jsme každý měsíc vyráželi za kulturou. Vzhledem k tomu, že jsme se s manželem seznámili v divadle, tak jsme jezdili do divadla docela pravidelně. Babička byla vděčná, že dostala vnoučky na pár hodin a mohla si jich užít a rodiče měli zase pár hodin jen pro sebe. Jenže jak šel čas, přibývalo povinností a našich cest za kulturou ubývalo, až úplně ustaly. Jen výjimečně jsme na nějaké divadelní představení vyrazili. Loni v červnu jsme náhodou dostali lístky na divadelní představení a po jeho shlédnutí jsme se rozhodli, naši divadelní tradici. A jak už jsem psala, tak do Vánoc jsme zašli hned dvakrát do divadla. Po několika týdenní pauze jsme začátkem února opět navštívili divadelní představení. Dostali jsme nabídku na představení Amadeus v brněnském divadle Husa na provázku. Musím přiznat, že jsem nejdříve zvažovala, zda chci právě toto představení vidět, ale díky tomu, že uvidím pana Donutila po pár letech hrát na živo a ještě společně se synem, jsem se rozhodla, že pojedeme. Představení bylo nastudováno podle Formanova filmu a ten mě nějak dvakrát neoslovil. Ale jak už to tak někdy bývá, když se člověk na něco moc netěší, vydaří se to obvykle lépe, než když se moc těší. Hra byla úžasně nastudovaná a výkony herců byly úžasné. A co si budeme povídat Miroslav Donutil je pan herec. Martin Donutil ztvárnil postavu Amadea a Miroslav Donutil Salieriho. Herecké výkony byly tak přesvědčivé, že jsem chvílemi měla pocit, že snad ani nedýchám a po těle mi běhala husí kůže. Závěrečný monolog pana Donutila byl ovšem geniální a hodně nadčasový. Musím přiznat, že i toto představení bylo vydařené. Jo a jen tak mezi námi, nevím jak to vnímáte vy, ale vidět velmi zblízka oblíbené herce je úžasný pocit a já chvílemi měla pocit, že si koukáme z očí do očí. Pro ty, co chtějí prožít výjimečný večer, vřele doporučuji. Ještě dnes mám stažený žaludek, když si vybavím některé  scény. Rija

foto internet

Mary Poppins

Ještě než se rozloučíme s rokem 2016 a začneme ukrajovat z nového roku, na chvíli se vrátím k dnům před Vánoci. Letos jsme dny adventní pojali trošku jinak, než jiné roky. Každý rok využívám adventních víkendů k pečení, uklízení a zdobení. Tentokrát jsme se o víkendech více bavili. Třetí adventní neděli jsme si zašli do divadla. Podařilo se nám sehnat lístky na představení Marry Poppins v Městském divadle v Brně. Těšila jsem se, že uvidím Alenu Antalovou. Tentokrát však hrála hlavní roli Ivana Vaňková. Pokud vám to jméno nic neříká, tak si zahrála v posledních epizodách Četnických humoresek, zpěvačku. Musím říct, že mě její výkon úplně okouzlil a přestože je to spíš pohádka pro děti, představení se mi moc líbilo. Měli jsme krásná místa a dobrý výhled na jeviště. Prostě takové pohádkové prožití předvánočního času. Představení mohu jen doporučit. Mám radost, že jsme navázali na naši divadelní tradici a opět se vracíme k pravidelným návštěvám divadla. Už teď vím, že začátkem února nás čeká další návštěva. Rija

Foto internet

Foto internet

A ještě jednou divadlo

Jen co jsem dopsala předchozí příspěvek, tak jsem si vzpomněla, že jsme začátkem června byli také v divadle. Úplnou náhodou a pár dní před představením jsme dostali nabídku jít na velmi zajímavou hru v hlavní roli se Simonou Stašovou. A protože ji mám jako herečku, moc ráda, tak jsem se moc těšila vidět ji hrát naživo. Byla to hra Filumena Marturano. Ano hra má zvláštní název, ale po pár minutách se mi vybavil nádherný film se Sophií Loren a Marcellem Mastroiannim, Manželství po italsku. Přestože hra pojednává o složitých lidských vztazích, byla moc krásně udělaná a místy i hodně vesele. Simoně Stašové v divadle skvěle sekundoval Svatopluk Skopal. Musím přiznat, že jsem byla připravená na skvělé představení, ale výkon Simony Stašové předčil všechna má očekávání. Určitě i toto divadelní představení patřilo mezi ty nezapomenutelná. A vidět herecký koncert na živo určitě stojí za shlédnutí.
Každopádně jsme se s manželem domluvili, že ty dvě divadla nebyla poslední a v prosinci jdeme opět. Rija

V hlavní roli divadlo

Mám velké štěstí, že máme s manželem dost stejných zájmů. Mezi jednu velkou společnou zálibu patří divadlo. Vždyť díky divadlu jsme se poznali. Byla doba, kdy jsme jezdili pravidelně a pokaždé jsme si udělali krásný den, který jsme zakončili tancem. Ale to už je hodně dávno. Před pár dny jsme měli výročí a při jeho oslavě jsme si řekli, že bychom měli zase zajít do divadla. Podařilo se nám sehnat lístky na představení My Fair Lady (ze Zelňáku). Předlohu napsal G. B. Shaw a hra se jmenuje Pygmalion. Spousta z vás si určitě vybaví úžasné filmové zpracování z roku 1964 v hlavní roli s Audrey Hepburnovou. Písničky z tohoto muzikálu zná určitě každý. Například Já se dnes dopoledne žením v podání Milana Chladila nebo Kapička štěstí, jak ji kdysi zpíval Pepíček Bek. Toto představení bylo trošku jiné, než zmíněné filmové zpracování.. Autoři námět převedli do prostředí nám bližšího - do Brna na Zelný trh. A hlavní hrdinka mluví v brněnském hantecu. Samozřejmě, že se díky změně prostředí stala z Lízy Doolittlové, Líza Ďulínková a i texty písniček byly mírně poupravené, ale celé představení se tak stalo naprosto úžasným zážitkem. Opravdu dlouho jsem se nesmála až k slzám. Některé scény byly naprosto úžasné. Pro mě byl zážitek ještě umocněn tím, že jsem měla možnost vidět na živo hrát herce, které znám z televizní obrazovky. Takže otec Lízy v podání Zdeňka Junáka byl naprosto báječný. V hlavní roli profesora exceloval Martin Havelka. Úžasně hrála i Zdena Herfortová a výkon Markéty Sedláčkové v roli Lízy byl neskutečný. Mám ráda představení, při kterém člověk může odhodit starosti za hlavu a propadne smíchu. Mimochodem, ještě dnes mě bolí celá bránice. Pokud budete mít možnost jít na toto představení, tak vřele doporučuji. Úžasný zážitek a nebudete litovat. Rija

Foto internet

Jak chutná moc

Opět uběhl nějaký čas od doby,  kdy jsem byla naposledy v divadle. Takže když se mi naskytla příležitost byla jsem moc ráda.  Věděla jsem,  že to bude trošku těžší kus, ale člověk by měl videt i dila nad kterými se musí zamyslet.  A tentokrát šlo i o kousek nostalgie.  Jeli jsme do Brna do Reduty. Před 26 lety jsem tam poznala manžela.  Jen tentokrát to bylo mnohem náročnější představení.Divadlo před párlety prošlo rekonstrukcí a z původního divadla zbyla jen venkovní podoba, bohužel. Čekala jsem alespoň pohled do zrcadla :-))). Předlohu napsal Ladislav Mňačko a děj se odehrává v padesátých letech minulého století. Jen se přiznám, že jsem od představení čekala mnohem víc. Jestli se zadaří, tak před Vánocemi bychom mohli jet do Prahy. Rija

Foto internet

Králova řeč

Od dětství miluji divadlo. Nepamatuji si přesně divadelní představení, na které mě vzala maminka poprvé, ale u nás na vesnici jsme měli ochotnický spolek a ten měl repertoár plný pohádek. Když jsem trochu povyrostla brávala mě maminka do divadla na muzikály a operety. Asi proto operetu miluji dodnes. Díky divadlu jsem taky měla možnost poznat svého manžela, takže divadlo mě provází celým mým životem. Pár let jsme měli pauzu a nebyla příležitost zajet si do divadla, proto užívám možnosti a když mě něco zaujme, jsem ráda, že můžu jet. Před časem jsem zjistila, že se zase chystá zájezd a tentokrát do Mahenova divadla v Brně na divadelní hru Davida Seidlera Králova řeč. Film jsem viděla loni v době mezi vánočními svátky a moc se mi líbil. Proto jsem chtěla vidět hru v divadle. Už herecké obsazení prozrazovalo, že může jít o nádherný zážitek. V roli krále Jiřího VI. se objevil Martin Sláma (mohli jste ho vidět v Četnických humoreskách jako strážníka Karabelu) v roli logopeda exceloval Ladislav Frej. V dalších rolích se objevili další herci z Humoresek. Hra byla výborně nastudovaná a její sledování mě vtáhlo tak do děje, že jsem měla chvílemi pocit, že se mi tají až dech. Tímto zážitkem hru řadím k tomu nejlepšímu, co jsem v divadle viděla. Pokud budete mít příležitost Královu řeč vidět, určitě vám doporučuji její shlédnutí. A na závěr jednu takovou perličku, hru režíroval současný ministr obrany Martin Stropnický. Mějte krásný večer a někdy příště v divadelním okénku naschledanou. Rija

Foto jsem si půjčila z netu

Divadelní okénko

Zdravím vás po delší době moji milí čtenáři a příznivci. Nejen že se mně dny krátí díky běhu života, ale teď i díky brzké tmě. Jakmile se venku objeví tma, začnou se mi zavírat oči a těším se do postele. Dny plynou a volné chvilky se snažím trávit se svými blízkými, na procházkách s mojí malou psí kamarádkou a nebo ve společnosti lidských kamarádek. Některé týdny jsou klidné a dny vypadají všechny stejně, jiné jsou pak nabity událostmi, že nevím kterou zachytit dřív. Takový byl právě končící pracovní týden. Nejdříve příjemné neplánované posezení s kamarádkami a včera návštěva divadla. O divadle jsem věděla už od začátku října a moc jsem se těšila, protože jsem delší dobu nikde nebyla. Mám ráda divadlo a pokud se mi naskytne příležitost vidět nějaké zajímavé představení neodolám. Tentokrát mě čekalo divadlo Husa na provázku a jeho legendární představení Balada pro banditu. Pokaždé, když slyším o baladě vybaví se mi nejznámější obsazení Nikoly v podání Miroslava Donutila a Eržiky s Ivou Bittovou. Písničky občas slýchám v rádiu, takže jsem se těšila na současné zpracování. No a včerejší den byl plný zážitků. Ještě před začátkem představení, jsme měli možnost prohlédnout si zákulisí divadla a prohlédnout si místa kam se jen tak člověk hned nedostane. Přestože jsem měla v kabelce foťák, udělala jsem jenom jednu fotku a to ještě ne divadla, ale majestátní věže kostela na Petrově. V přítmí divadla jsem měla strach, že by fotky nebyly nic moc. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací, včetně plánovaných novinek následujících divadelních sezon. Celé představení mě vtáhlo do děje hned na začátku a chvílemi jsem napětím a dojetím nemohla ani dýchat. Přestože námět nepatří zrovna mezi komediální témata, našlo se zde pár veselých momentů. Tři hodiny uběhly ani nevím jak. Třešinku na pomyslném dortu bylo setkání s hercem Radimem Fialou (doktor Petr Hanák, ze seriálu Ordinace v růžové zahradě). Nejen, že hrál v muzikálu, ale měla jsem to štěstí vidět ho v civilu, při prohlídce divadla. Působil jako milý a usměvavý člověk. Nabitá dojmy a zážitky jsem se po půlnoci dostala do postele a i přes pozdní spánek, jsem ráno byla plná energie. Těším se na nějaké další krásné představení. Rija

Foto: internet

Foto: internet

Petrov

Papežka

Naskytla se mi příležitost vyrazit do divadla. Naposledy jsem místo kulturního zážitku ležela v posteli se zánětem zvukovodu, tak jsem byla ráda, že tentokrát mi to vyšlo. Viděla jsem muzikálové představení v Městkém divadle v Brně "Papežka". Před časem jsem někde četla docela zajímavou recenzi na toto téma a tak jsem byla zvědavá na zpracování. Údajně podle historických pramenů, by příběh mohl být inspirován skutečnými událostmi. Dnes je brána jako legenda, podle níž v 9. století byla papežem skutečně žena, která byla moudrá, vzdělaná a dobrotivá k těm nejchudčím. Vše se provalilo ve chvíli, kdy na veřejnosti porodila. Tato legenda byla brána jako skutečnost až do 17. století. Předlohou k libretu byl román Donny W. Crossové z roku 1996, který se stal hned bestsellerem. Jak výprava, tak herecké a pěvecké výkony byly úžasné a přiznám se, že mě ukáplo i pár slziček. Ať už je námět skutečný a nebo legenda, představení bylo úžasné. Jsem moc ráda, že jsem využila naskytnuté příležitosti a pokud budete mít možnost muzikál shlédnout, můžu jen doporučit. Jsem plná dojmů, tak odcházím ještě na chvíli uklidnit se k jehličce a pak do peří. Rija

Divadlo

Nemám ráda předvánoční šílenství. Uklízím celý rok dost důkladně a nemyslím si, že zrovna před vánoci bych měla vyhazovat věci ze skříní, když je jednodušší udělat redukci skříní, když uklízím podzimní oblečení a vytahuji zimní. Už pár let nepeču cukroví, protože mí chlapi sladké moc nemusí, takže mi pečení příjde jako zbytečné vyhazování peněz. Raději nakoupím víc oříšků a sušeného ovoce, které milují. Proto se nám stalo skoro zvykem, že v předvánočním čase jedeme do Prahy do divadla. Byli jsme už takto třikrát a jednou v Bratislavě. Není to sice nejlepší doba na prohídku Prahy, ale krátká procházka po vyzdobeném Staroměstském náměstí s kornoutem pečených kaštanů, ve mě probudí ten pravý pocit vánoc a těšení se na Štědrý den. Po roční pauze jsme druhou prosincovou sobotu jeli na představení divadelní hry Lev v zimě do divadla Radka Brzobohatého. Přestože moc nemusím historické úseky z Anglie, tentokrát jsem vsadila na herecké obsazení. Obsahem hry vás nebudu zatěžovat (filmová podoba hry získala tři oskary, kdy hlavní roli hrála slavná Katharine Hepburn). Na jevišti excelovala úžasná Hana Maciuchová v doprovodu Radoslava Brzobohatého. Tahle úžasná herečka vyvážila obsah hry svým uměním. Její výkon byl úžasný a domů jsem si odnášela nádherný zážitek. Myslím si, že takové malé odbočení z předvánočního kolotoče vůbec není na škodu a můj zážitek byl jen umocněn zapálením třetí svíčky na advením svícnu. Krásný sváteční večer Rija

                                                                         Praha 9.12.2011

                                                  fotografie z divadla a hry jsem si vypůjčila z netu