Konečně se trošku ochladilo, jen s deštěm je to takové všelijaké. Něco málo v uplynulých dnech spadlo a dnes to naštěstí bylo lepší. Z včerejší procházky nás vyhnalo taky něco padajícího z nebe, protože foukal vítr a díky němu to vypadalo, že prší, ale pod stromy se vláha moc nedostala. Uvidíme, jestli ještě něco spadne. Dle předpovědi má pršet ještě pár dnů. Dny se nám začínají zkracovat a občas se mi zdá, že vzduch začíná vonět nadcházejícím podzimem. Letošní léto je opravdu moc horké. Řekla bych, že tropická třicítka byla, až na pár výjimek skoro pořád. Začínám se těšit na podzim a zimu:-)))). . Poslední roky mi vyhovují spíš chladnější teploty, když je moc velké horko, přestávám fungovat. Na uplynulý týden jsem měla spoustu plánů, čáru přes rozpočet mi udělalo nesnesitelné vedro. Vytáhla jsem alespoň šicí stroj a ušila si pár doplňků. Naposledy jsem tvořila na začátku července. Vůbec mi to tak nepřišlo. Skoro jsem se lekla, jak mi ten čas utekl. Hlava překypuje nápady, tak bylo potřeba něco zrealizovat, než to zase zapomenu:-))). Měla jsem doma pár bedýnek, tak jsem se rozhodla využít je na dekoraci před dům. Původně jsem chtěla takové ty pořádné bedýnky, jenže staré nemám možnost sehnat a ceny nových mě opravdu odradily. A hlavně obava, jestli před domem vydrží a neodporoučí se někam jinam, jeden nikdy neví. Tak jsem použila obyčejné z obchodu. Trošku jsem je ošetřila lněným olejem, ale pořád to nebylo ono, takže jsem bedýnky vylepšila jutou. Problém nastal, když jsem začala vymýšlet nějakou letní dekoraci. Kromě majáku a mušlí mě opravdu nic jiného nenapadlo. No, vlastně ano, ale vinaře se soudkem vína, fakt vyrobit neumím:-)))))). Takže jsem nakonec použila ten maják. Jenže čím víc, jsem kolem toho chodila, tím víc mi ten maják vadil. Nemám nic proti dekoracím s mořskou tématikou, ale do našeho kraje se majáky nehodí. Nepřišla jsem na lepší nápad na letní dekoraci. V hlavě stále hlodal červíček, čím ten maják nahradit. Při opravě věnečku na dveře (se divím, že břečťan v těch vedrech poměrně dlouho vydržel) přišel nápad. Nechce se mi ještě dávat podzim. Vzpomněla jsem si, že mám v kůlně plastovou dekoraci kola s košíkem na kytku. Původně tam byla fialová stužka, ale nehodila se mi tam, tak jsem ji vyměnila za jutovou. Žádnou vhodnou kytičku jsem do košíčku nenašla, tak na chvíli poslouží umělá. Ta v těch vedrech vydrží:-))). Konečně jsem ušila přehoz na molitan na lavičku, tak si můžu vychutnávat ranní kávu. Plechové sluníčko dostalo zlatý nástřik, ta plechová barva mi pořád neladila k barvě lavičky. Překvapuje mě, že Máša nechodí odpočívat na lavičku, nejspíš ji odrazuje ta spousta cizích koček:-)))). Využila jsem času a vytaženého stroje a pokusila se splnit přání mojí tetě. Před časem jsem jí ušila povlaky na polštářky a teta projevila zájem o polštářek s kanýrem. Už několikrát jsem se o kanýr pokoušela, ale nedařilo se mi. Nápad přinesl jednoho dne pinterest. Tam skládali kanýr na vidličku. Půjčila jsem si od maminky jednu tak akorát a světe div se, kanýr se skládal úžasně. Trošku jsem se zapotila při skládání rohů. Tam někde soudruzi z NDR udělali chybu, ale naštěstí žehlička většinu chyb vyretušovala. Ještě si rozmyslím, zda ještě nějaký polštář s kanýrem ušiji:-)))). Posledním šicím počinem byly polštářky do obýváku. V Třeboni jsem si koupila krásný gobelínový polštářek s napronem a hledala jsem v zásobách ušitých povlaků, jestli se něco ke gobelínu nehodí. Nenašla jsem nic. Naštěstí v zásobách látek byly hned dvě, které k tomu pasovali. Šití povlaků už mi jde celkem dobře, takže za chvíli bylo hotovo. Zužitkovala jsem ještě pár zbytků. Kamarádka mě před časem inspirovala k ušití obalů na příbor a vylepšit tím stolování. Opět byl mozek na dovolené. Špatně jsem vyměřila délku látky. Přišla jsem na to, až jsem měla hotovo. Chybami se člověk učí. Příště si dám pozor, a budu víc přemýšlet. Sice mi počasí nepřálo v práci na zahradě, ale využila jsem volných dní k tvoření. Už mi to chybělo. Nejsou to žádná umělecká díla, ale mě udělaly radost. Hlavně odvedly myšlenky od reálného světa, do světa fantazie. Do mé sbírky dekorací přibyly dvě krásné ozdoby. Dráčka mám od manžela. Má úžasný výraz a nejspíš ten vděčí za to, že dráček skončil u nás. Surikatu jsem viděla za výkladem a když jsem šla kolem ní asi potřetí, tak bylo rozhodnuto, že ji tam nemůžu nechat. Doufám, že jednou budu takto relaxovat na zahrádce i já. Zatím nejvíc relaxuji u ranní kávy. Teď jsem vyměnila stroj za jehličku a doufám, že v brzké době pár drobností vykouzlím na prázdné látce. Užívejte si posledních dní prázdnin. Ještě nám třicítky předpovídají. Rija
