sobota 30. června 2012

Modravých dálek volání


Modravých dálek volání..........

 Dovolila jsem si použít verš z krásné písně, z prvorepublikového filmu. Přesně tenhle verš mi neustále zní v hlavě. Za pár hodin ty modravé dálky uvidím a doufám, že na mě čeká krásný týden provoněný mořem a sluníčkem. Kufr je zabalený, foťák dobitý, opalovací krém koupený a klobouk nachystaný a zamilovaný román, už netrpělivě čeká, až se začtu do jeho stránek. Takže už mi nejspíš nic nechybí a hurá léto, hurá prázdniny......JEDÉÉÉMMMM. Za týden se opět přihlásím a přinesu reportáž z místa, kde nakonec zakotvíme, protože jako tradičně netušíme, kam vlastně jedeme. Mějte se krásně sluníčkově Rija

neděle 24. června 2012

Kamení a zahrádka




Přeji krásný rozžhavený večer. Zůstali jsme dneska ještě na chaloupce, protože na bytě bychom v těchto vedrech nejspíš umřeli a v noci se nedá pořádně spát. Od rána jsme byli skoro celý den venku. Pravidelnou ranní kávu jsme si vypili v pergole a vyrazili na lov kamenů. Můj manžel jednou určitě skončí v nebi. Přestože nemůže kameny ani vidět, stejně se mnou jede pro další. Pár kilometrů od nás, rozorali mez a ta je plná krásných kamenů, no nechte je tam. Za půlhodinky jsme si domů vezli plný vozík kamení. Pár jsem jich použila, ale většina zatím leží ve vozíku. Ty vedra mi opravdu nedělají dobře, takže moje výkony bych popsala, že jsem rychlá jako šnek. Měla jsem v plánu začít likvidovat pravé úhly, které mi manžel na zahrádce vytvořil. V tomhle je dost těžké žít s technikem, pro něj jsou pravé úhly naprosto všude, bohužel já jeho nadšení nesdílím. K vytvoření obrubníků, chci použít zbytky dlažby, aby na lem krásně vjelo kolečko sekačky a nelikvidovala mi rostlinky kolem. Nakonec jsme místo práce jeli popřát tetě k narozeninám a pak se jeli projet na kole. Chtěla jsem udělat pár fotek, ale mám plnou kartu a nebyl zatím čas ji vyčistit. Tak jen pár z naší zahrádky. Nevím kdy se příště ozvu, mám před sebou náročný týden a pokud vše půjde podle plánu, tak v sobotu poputují dvě koťátka do služby a my na dovolenou. Proto vám pro jistotu popřeji krásný začátek prázdnin a pohodový týden Rija a Nela s kocourkem.











pátek 22. června 2012

Knižní okénko

Už od dětství miluji knížky. Mám štěstí, že stejně postižený je i manžel, takže máme doma spoustu knih a když si někdo z nás koupí knihu, ten druhý má pro něj pochopení. Horší je to už s místem, kam s nimi. Neustále toužím po takové malé knihovně, kde budou jen knihy, příjemné kanapátko a velká lampa. No na snění není nic špatného a každý má mít nějaký tajný sen. Snažím se knihkupectví obloukem vyhýbat, ale občas neodolám a zajdu nasát tu vůni nových knih a občas narazím na nějakou zajímavou, bez které rozhodně nemůžu být. Proto jsem si nedávno donesla domů novinku od Kláry Trnkové. Její knihy zbožňuji. Připomínají mi staré časy našich babiček a prababiček. Jsou plné krásných obrázků a je v nich spousta užitečných rad a receptů. Už mám pár knih od ní doma a ráda se k nim neustále vracím. Už příští týden se chystám do knihkupectví znovu, tentokrát potřebuji nějakou krásnou knihu na dovolenou. Doufám, že vše dobře dopadne a my za pár dní vyrazíme. Přeji příjemný víkend a budu ráda, když mi necháte nějaký zajímavý nápad na novou knihu. Rija
                                                        foto internet

čtvrtek 21. června 2012

Letní šatník

Také máte pocit, že v tomto počasí, je obsah vašeho šatníku nedostačující. Manžel by řekl, že mám hader plnou skříň, ale znáte to sami. Každé ráno přemýšlím v čem půjdu, abych se celý den nepotila a oblečení trošku luftovalo. Jak jsem se už zmínila, minulý týden mě nadchla úžasná bílá halenka. Je z velmi příjemného materiálu a v těchto vedrech přímo ideální. Nebýt mojí kolegyně, která mě donutila halenku vyzkoušet, nejspíš bych dneska tenhle krásný kousek doma vůbec neměla. Jsem hrozně nerozhodná, když jsi něco nového pořizuji. Bylo to příjemné zakončení školícího dne v Praze. A jako bonus jsem objevila dvě úžasně barevné šálky. Těch mám velký nedostatek, který hodlám brzy napravit a tyto mají ideální délku a můžou sloužit jako doplněk k letnímu kloboučku. Sice stále žádný nemám, ale jeden mám už vyhlídnutý. Líbíl by se mi bílý, ale jsem šílené čuně, takže by bílý dlouho nezůstal. Bát se jej odložit v trávě nebo písku, není to nejlepší, tak se dívám po nějakém v přírodní barvě. Užíjte si letního slunovratu, já se jdu zchladit, protože ty vedra co tu v posledních dnech panují mě ničí. Krásný večer Rija


úterý 19. června 2012

Zahradní zastavení

Počasí o víkendu přímo nabádalo k lenošení někde u vody. Já jsem víkend trávila opět na Konci světa. Bylo tam tak krásně, že jsme nakonec odjížděli až v pondělí ráno, rovnou do práce. V tomto teplém počasí se dá venku sedět až do pozdních nočních hodin. Ještě v deset večer jsme se s manželem šli projít k rybníku. Překvapilo nás, že nám tichý doprovod dělala Micka. Šla spořádaně dva kroky za námi. Miluji tyhle večerní procházky, kdy je venku ticho, jen sem tam štěkne pes nebo zakváká žába. Jsou to úžasně romantické chvíle. Přes den jsem neromanticky vařila, prala a běhala kolem plevele. Využila jsem rozmočené země a udělala malou ohrádku u jednoho záhonku. Máme zahradu plnou mochny. Kvete sice nádherně a dělá příjemný koberec, po kterém se dá chodit i naboso, ale její šlahouny se cpou do záhonků a dělají mi tam paseku. Zatím jsem zkusila jen jeden záhonek, ale chtěla bych takhle ohraničit všechny záhonky. I pro sekačku to bude lepší, nebude mi snad tolik likvidovat kytky. Konečně povyskočily rostlinky vysemeněných afrikánů, tak jsem je přesazovala do nádob. Osázela jsem pár květináčů vysemeněným měsíčkem. Už se těším až rozkvete. Doufám, že letos ho bude tolik, že mi nebude líto otrhávat květy na sušení. Pořád mám pocit, že mi toho na zahrádce kvete moc málo. Růže jsou letos hodně pozadu, ale už jsem objevila pidi poupátka, tak snad brzy budou ozdobou. Kromě práce jsem si našla chvilku i na odpočinek a konečně vytáhla kolo. V sobotu jsem vzala i Nelinku, abych zjistila, jestli jízdu na kole nezapomněla. Moc se jí to nelíbilo, ale nejspíš to bylo tím příšerným protivětrem. V neděli zůstala doma, bylo moc velké horko. Máme v okolí nové cyklostezky, takže jízda byla přímo pohádková. Manžel se mi smál, že celou cestu  místo okolní krajiny, pozoruji kamení na polích. Jenže jich mám pořád nedostatek. Ani nevíte jakou radost jsem měla z rozorané meze plné vápencových balvanů. To je taková paráda, když je doma přívěsný vozík. Už se těším až kameny dostanou stálé místo. Zatím budou nejspíš pár víkendů zahálet na hromadě, protože jsem si byla včera ještě zaplavat a těm mým kostičkám se tolik sportovní aktivity nelíbí, tak se rozhodly mou přílišnou aktivitu na pár dní zkrotit. Je nejspíš na čase dovyšívat jeden rozdělaný obrázek. Užívejte si sluníčka a dávejte pozor, ať nevypadáte jako náčelník Apačů, ke kterému nemám daleko. Krásné dny plné sluníčka Rija













neděle 17. června 2012

Malý kočičí příběh

Už pár let se celý týden těšíme až o víkendu vyrazíme na chaloupku. Poslední měsíc je naše těšení ještě větší a to jak už víte, způsobil nový přírustek do rodiny, tři malá koťátka. Každý týden sledujeme pokroky v jejich vývoji. Po měsíci jsme se dočkali, koťata začala vyskakovat z boudy a zkoumat okolí. Musím říct, že je to lepší jak televize. Nejoblíbenější místo je botník. Pomaličku se začínám smiřovat s tím, že nikdy nebudu mít krásné upravené zádveří. Naučily se tam spávat dospělé kočky a malá koťátka si tam udělala prolézačku. Neustále jsou tak boty rozházené kolem a boty plné chlupatých kuliček. Teprve až pozdě večer, donutím utahané kuličky, aby zůstaly v pelíšku. Zkusila jsem do misky nalít mlíčko, jestli už budou umět pít. Chvilku jim trvalo než pochopily, co s tím mají dělat, ale pak během chvilky byla miska prázdná. Dneska jsem si přispala a už na mě všichni čekaly za dveřmi. Velké kočky dostaly jídlo na okno a jak klepla miska, už se sbíhala  i koťata a hledala misku. Ty mají své jídlo dole. Nelinka má o zábavu postaráno. Od rána do večera se motá kolem koťat. Ty se jí vůbec nebojí a udělaly si z ní prolézačku. Musím si těch kuliček užít, protože za chvíli dvě půjdou do služby. Kamarádka dostane párek a jedna kočička zůstává doma. Jen se zatím nemůžeme shodnout, která. Tak a teď jedna nedělní pohádka pro vás. Krásný zbytek neděle Rija


Jeden obyčejný týden

Uplynulý týden byl pro mě dost náročný. Nejvíc psychicky a nejnáročnějším dnem byla středa. To jsem s kolegyní jela na školení do Prahy. Celou dobu jsem si říkala, co když tam budu vypadat jako blbec, co nic neumí. Naštěstí školitel byl v pohodě a i když těsně po školení to vypadalo, že vše chápu, dneska už mám pocit, že zase nic nevím. Tak nezbývá než se do nového programu pořádně zakousnout a naučit se ho. Malou náplastí, po náročném školení, mi byla návštěva super obchůdku s oblečením. Koupila jsem si krásnou bílou halenku, její fotku vám ukáži později. Ovšem hlavní vypětí jsem prožívala se starším synem, který ve středu dělal státnice. Je to šikula a tak mám doma bakaláře. Jako bonus měl samá Áčka a dostal dobrou nabídku na brigádu. Tím se uzavřela další etapa jeho života. Těžko je to k uvěření, když nedávno to byl můj malý chlapeček, který si nejraději hrával s vysavačem. Tento pomocník v každé domácnosti, přímo fascinoval mé dítě. Na každé návštěvě jsem měla to nejhodnější dítě pod sluncem, protože všichni doma měli vysavač a než ho prozkoumal, maminka mohla v klidu vypít kávu. Jo to už je hodně dávno. Syn pomaličku odchází za svým životem. Teď ještě aby mladšímu vyšlo odvolání, ano i on nenapsal sloh u maturity, a dostal se na vysněnou školu a bude u nás opět pohoda. Ani tento malý stín nám nezabránil, abychom si včera večer ugrilovali nějakou mňamku a poseděli do pozdních večerních hodin u skleničky šampaňského. Rija

čtvrtek 14. června 2012

Krásy kolem nás

Venku máme neustále pošmourno a nebo prší, tak se moc nedá chodit ven. Já bych pořád jen spala. Zem už déšť potřebovala, proto se snažím radovat se i z pošmourné oblohy. Už se mi stýská po procházkách a čerpání energie z přírody. Většinou než příjdu z práce, tak se opět rozprší a jít s bílým plyšákem po rozbahněné hrázi, není asi ten nejlepší nápad. Proto mě velkou radost udělal email od mé kamarádky. Ta stihla odpoledne vyfotit pole plné vlčích máků. Krásný uklidňující pohled. S jejím svolením dávám fotky prohlédnout i vám, aby i váš den byl krásnější. Boženko moc děkuji za krásné fotky a vám všem přeji krásný den Rija


sobota 9. června 2012

Hrající se koťata

U nás je to úplně stejné jako loni touhle dobou. To jsme si domů přinesli Micku a o pár týdnů později i Zrzka. Od té chvíle jsme skoro celé léto nepotřebovali televizi. Každý víkend jsme až do večera pozorovali, jak koťátka rostou a jak si spolu hrají. Teď zase pozorujeme koťata, jen tentokrát úplně od malička. Dneska jsme je zastihli jak si spolu hrají. Pošťuchují se tlapkami, okusují, doráží. Zkouší už chytat i mou ruku. Musím říct, že Micka je úžasná kočka. Za ten rok se z plachého a bojácného koťátka, stala milá a důvěřivá kočka. Tedy co se týká nás domácích a naší Nely. Jakmile dojde někdo cizí, tak nevystrčí z boudy ani čumák a dokud neměla koťata, zmizela úplně z domu. Dneska dovolila Nelince vlézt až za ní do pelíšku a vzájemně olizovat sebe a koťata. Bylo úžasné pozorovat, jak opatrně leze za koťaty a přestože je pořád ještě střelená, jako malé štěně, tak teď si dávala velký pozor, aby na nějaké kotě nešlápla. Je zajímavé, jak to má příroda úžasně nastavené. Nebýt toho, že vím, že koťata jdou do dobrých rukou, asi bych je dávala s mnohem těžším srdcem. Uvidíme, kdy je začne kočka učit jíst. Nikdy by mě nenapadlo, kolik zvířat budu mít doma. Rija






A jedeme dál

Když před časem moje kamarádka Eva rozpoutala háčkovací šíenství, tak jsem také oprášila háček a klubíčka a pustila se znovu do háčkování. Výsledkem byla malá podložka pod hrnek. Jsem hrozné dřevo na všechny ruční práce, ale jak říkala moje babička:"trénink dělá mistry". No a protože se mi líbí spousta háčkovaných věcí, tak trénuji. Jak jsem psala včera, konečně se mi začaly dařit růžičky. Po růžičkách přišlo na řadu barevné háčkování. Tady nastal problém, jak přejít z jedné barvy na druhou. Pro mě velký problém. Pořád jsem nechápala jak tu nitku napojit. Po pár nezdařených pokusech mi pomohla "Malá škola háčkování", právě na blogu u Evika. Není to sice dokonalé a stále nevím, kde soudruzi z NDR udělali chybu, ale slibuji, že v tréninku nepolevím a jednou to zvládnu. Takže tady můj první pokus. Zkušené háčkovačky prosím, aby přivřely oko, ale já mám velikou radost, že se mi to nakonec podařilo. Krásnou upršenou sobotu, jako stvořenou, abych pokračovala dál. Rija