Křupavá procházka na konci světa

Je sobota, den jako každý jiný a naše zvířátka se už od rána těší na procházku. Nelince ani Betynce nevadí, že je všude spousta sněhu, že venku mrzne a po chvilce venku zebou tlapky. Ty dvě nic neodradí od procházky. Takže jako každou sobotu jsem se šla s Nelou provětrat a Betynka šla s námi. Micka už má rozum a tak se vystavuje na střeše boudy, kde čeká na holky až se vrátí. Šly jsme se projít k rybníku, který je zamrzlý a led zasypaný sněhovými vločkami. Betynka se necítí na tom bílém pozadí dobře. Její šedivý kabátek je vidět a tak se snaží schovávat mezi suchými travinami, vykukujícími ze sněhu. Ze zamrzlého potůčku prorostlého rákosím se snaží splynout s rákosem. Za to Nela, která je čerstvě vykoupaná a ostříhaná se ve sněhové nadílce ztrácí. Miluje sníh a čumáček má pořád celý od sněhu. Škoda, že nechce nosit kabátek, mohly jsme si ticho přírody, pod bílou peřinou, vychutnávat déle. Venku je nádherně a krajina přikrytá sněhobílou peřinou je krásná. Včera jsme si s Nelinkou postavily maličkého sněhuláka, ale kočkám se nelíbil, tak ho do rána zrušily. Dneska už ze sněhu nejde udělat ani kulička. Zem je zapadaná sypkým prašanem. Odpoledne se půjdeme projít zase. Tentokrát půjdeme nakrmit zvířátka ke krmelci. Určitě bude zasypaný sněhem, tak zaneseme srnkám pár jablíček. Krásný sobotní den Rija