sobota 31. ledna 2015

Jehelníček podruhé

Začínám mít závislost na šicím stroji. Mnoho let jsem tvrdila, že můj šicí stroj má na mě alergii. Uvidí mě ve své blízkosti a přestává šít. V poslední době se naše vzájemná antipatie začíná měnit v sympatie. Myslíte si, že blázním. Ale kdepak, říkám pravdu. Stroj jsem si pořídila, kdysi dávno v historii. Chtěla jsem šít doplňky do bytu, oblečení pro děti a spoustu dalších věcí. Jenže moje zručnost skončila u obšití knoflíkových dírek, jednoho, doslova uklundaného oblečku pro syny a na mnoho let skončil ve skříni. Pokusila jsem se ještě o pár drobností a vrcholem mého šicího umění, byly obloučky nad okno. Pak stroj opět skončil ve skříni. Před třemi lety mi kamarádka nabídla, že se její manžel na stroj mrkne a seřídí ho. Seřídil a velmi dobře. Od té doby z něj občas vypadla nějaká drobnost. Moje láska ke stroji se prohloubila až loni, když jsem objevila pár zajímavých stránek s podrobnými návody a taky kamarádky udělily pár dobře míněných rad. Moje šití sice není žádný zázrak, ale už to není utrpení, když šiji jen rovně. I tak bych vám nepřála vidět mě, když přemýšlím nad něčím novým. Dneska večer mi nedalo a zužitkovala jsem jednu malou výšivku. Vznikl jeden obr jehelníček, ale jak už jsem psala. Jehelníčků není nikdy dost a ty velké se obzvlášť hodí. Konečně si manžel oddychne, že je nemáme v sedačce. Rija

Hvězdy

Krásnou sobotu přeji. Taky se vám zdá, že dny letí moc rychle. Mám pocit, že předchvílí byly Vánoce a už je pryč leden. Tento týden jsme měli takový cestovní a bláznivý. Neplánovaně jsme na chalupu odjeli i v pondělí odpoledne. Bylo tady nádherně a tak jsme se rozhodli využít počasí a zkusit štěstí s pozorováním hvězdné oblohy. Zatím se nám nepoštěstilo spatřit kometu Lovejoy. V těchto dnech je vidět nejlépe. Měla by být vidět sice až do srpna, ale teď je nejblíž. Další možnost už nebude, k vidění bude za 8 tisíc let. Chvíli to vypadalo, že obloha zůstane zatažená, ale pak se vyjasnilo a bylo vidět souhvězdí Orion, mlhoviny Oriona, nejzářivější hvězda Sirius nebo Jupiter a kometa pořád nikde. Nakonec jsme ji objevili kousek od souhvězdí Trojúhelníka. Trošku pozorování kazil měsíc, ale i tak jsme spokojení. Jen škoda, že se nám nepodařilo zjistit, jak ji vyfotit. U pozorování hvězd jsme se trošku zapomněli a šli spát až před půlnocí. Ráno nás čekal tělocvik při odhrabání zapadaného auta. Další cesta na chalupu byla ve středu. Opět jsme pozorovali hvězdy a ráno opět odklízeli napadaný sníh. Ve čtvrtek odpoledne nebylo po sněhu ani památka a dneska nádherně svítilo sluníčko a bylo jak na jaře, dokonce i prádlo uschlo. Uvidíme jestli bude jasno, i když měsíc je čím dál větší, tak dost osvětluje oblohu. Při jasné obloze se hvězdy dají pozorovat jen pouhým okem. Krásný poslední leden. Rija
Jupiter a jeho tři měsíce

Tady jdou vidět krásně pruhy na Jupiterovi

Orion - souhvězdí zimní oblohy


pondělí 26. ledna 2015

Sníh

Krásný pondělní večer přeji. Víkend utekl ani nevím jak a kromě toho že jsem unavená, mám pocit, že jsem nic nestihla. Jenom jsem trošku přešoupla obývák, zahrála si škatule škatule hejbejte se se skříňkami s prádlem. Výsledkem je konstatování,moc věcí, málo skříněk. Ale to není nic nového, to říkám už hodně dlouho, jen se mi nedaří s tím něco udělat. No abych jen nenaříkala, tak do nedělního rána nás probudila bílá krása. Z oblohy padaly vločky a vše bylo přikryto bílou peřinou. Nádhera. Po snídani jsme vzali Nelu na procházku, aby si užila tu bílou nádheru. Lítala jak splašená a domů jsme si přivedli malého psího sněhuláka. Ještě štěstí, že si toho sněhu ráno užila, do večera se proměnil v hromady hnusné, špinavé břečky. Dneska maličko namrzlo a svítilo sluníčko. Prostě krása. Manžela napadla úžasná věc. Pojedeme na chalupu pozorovat hvězdy. Je krásně vidět Orion a uvidíme, třebas se nám podaří zachytit kometu. Krásný pracovní týden. Rija






středa 21. ledna 2015

Jehelníček

V poslendí době mám ráda jednoduché a rychlé věci. Proto taky nejraději tvořím rychlovky. Než mě to přestane bavit nebo než dostanu nový nápad mám hotovo. Včera odpoledne vznikla tahle pidi výšivka a dneska z ní je jehelníček. Švadlenky mi určitě potvrdí, že jehelníčků není nikdy dost. Já mám velkou neřest, zapichuji jehly do opěradla pohovky. Manžel by mohl potvrdit, že není nic horšího než se opřít o zabudnutou jehlu, nebo ještě hůř zabodnout si jehlu do nohy. I to se už u nás doma stalo. Takže všude raději budu mít jehelníčky než raněného manžela. Já si ztracenou jehlu zákonitě do nohy nepíchnu. Je to jenom taková rychlovka. Látku jsem si ustřihla dneska odpoledne u maminky. Je potřeba využít zbytky. Další jehelníček už je ve výrobě. Krásné sny a pěkný den. Rija


Jen tak

Krásný středeční večer. Už se stalo takovým naším zvykem, odjíždět na chaloupku i uprostřed týdne.  Svádíme to na kontrolu a likvidaci odpadů, ale čím dál víc se těšíme na procházku v klidu a tichu. Kupodivu jen málokdy je cítit nepříjemný kouř z komínů, nejspíš u nás nikdo nepálí nic, co by neměl. Podle hranic se dřevem, které obklopují domy, asi všichni topí dřevem. Proto i večerní procházky mají své kouzlo. Zvlášť, když je jasná obloha a nebe je plné hvězd. Stačí dojít na konec obydlených míst, kde není tolik pouličních lamp a rozprostře se před vámi nádherný temný obzor ozářený milionem hvězd. Právě v zimním období je možno krásně pozorovat Orion a opět se na oblohu vrátil Jupiter. Prostě pohádka, která ve městě nemá takové kouzlo. Venku je ticho rušící jen naše kroky a sem tam je slyšet šramot, když se Nela snaží prodrat nějakým křovím. Miluji tyhle procházky podvečerní vesnicí. Bohužel se nedají zachytit v hledáčku fotoaparátu. Tím nechci říct, že procházky městem nemají své kouzlo. No pokud jdete rušnou ulicí, tak na tom není nic kouzelného, ale pokud máte štěstí na řeku nebo tichý kout, tak je vždy na co koukat. Včera mě například zaujaly plující labutě. Když jsem se zadívala pozorněji, hned se mi před očima objevil mnohem zajímavější obrázek. Kačeny stojící v řadě na břehu. Pohled na vzorně seřazené opeřence mi vykouzlil úsměv na tváři. V té chvíli mi bylo úplně jedno, zda mě někdo pozoruje, či ne. Důležité bylo rychle vytáhnout foťák z kabelky a zachytit ten moment daného okamžiku. Každý okamžik je jedinečný a už se nevrátí. Proto jsem ráda, když se mi občas takový okamžik podaří zachytit. Rija



neděle 18. ledna 2015

Soví sněm

Když jsem včera psala o sovách neměla jsem tušení, že by se mi mohlo podařit je vidět za světla. Včera jsem si na netu přečetla, že v zimě jsou kalousi vidět i během dne. Proto jsme odpoledne zašli mrknout jestli nebudeme mít náhodou štěstí. Měli jsme a velké. Bylo jich tam hodně a protože jsme šli opravdu tiše, tak jsme se mohli přiblížit dost blízko. Nejdříve jsem udělala pár fotek na svém foťáku, ale raději jsme si zašli domů pro druhý. Měli jsme štěstí, že byl jasný a slunečný den a kalousi opravdu byli k vidění i přes den. Jen jsou perfektně maskovaní, takže vyfotit víc jak dva vedle sebe se nám nepodařilo. Měli jsme ale štěstí, že se našli i takoví jedinci, kteří byli ochotní zapózovat a díky zvětšení jsme si je krásně prohlédli. Na netu jsem se dozvěděla, že loví myši, potkány, malé zajíčky a kořist zabijí drápy a pak kořist odnesou. Dneska poletovali ze stromu na strom a bylo jich tam spousty. Nevím, co se honilo hlavou Nelince, ale když jsme našlapovali tiše a šli hodně pomaličku, tak se jí to nějak nezdálo a začala brzdit a odmítala jít blíž. Přišlo nám to dost k smíchu, ale ta malá potvůrka jako by cítila nebezpečí a odmítala se přiblížit. Ne všechny jsou povedené, ale vybrala jsem pár celkem povedených. Příště budu muset vzít stativ, aby fotky nebyly tak rozmazané. Přidávám kalouse do sbírky ptactva, které je možné u nás na konci světa pozorovat. Už se těším na další zajímavá zvířata, která se mi podaří zachytit. Rija







Lednová neděle

Krásný nedělní podvečer vám přeji. Doufám, že jste přes víkend načerpali síly do dalšího pracovního týdne. Já určitě ano. Konečně mě po týdnu opustila migréna. Ve čtvrtek jsem byla nucena odejít z práce a ani tma a postel nepomohly. Už jsem se začínala bát, že se jí u mě zalíbilo a zůstane se mnou. Naštěstí odešla do pryč a doufám, že hned tak nepříjde. Nedělní ráno prosvětlily sluneční paprsky, takže vyprané prádlo putovalo ven na sušák. Po dopoledním kafíčku a pravidelné procházce po zahradě, jsme vzali s manželem Nelinku na procházku. Na zahrádce mi kvetou dvě sněženky. Kde je doba, kdy se mi od sněženek bělaly celé záhony. Sněženky se prostě vytratily. Šly jsme se jako obvykle projít k rybníku. Hladina byla klidná jako zrcadlo a nádherně se v ní odrážely stromy. Domů přišla Nelinka jako malé čuňátko, v noci pršelo, tak si určitě dokážete představit, co zbylo z té krásné bílé plyšové kuličky. Naštěstí sprcha z ní udělala opět domácího mazlíčka. Po obědě jsme přivezli maminku na kafíčko. Krásně jsme si zase popovídali a když jsme maminku odvezli domů, využili jsme krásného počasí a šli opět ven. Tentokrát na druhý konec. Nelinka byla nadšená, že jsme zase venku a lítala jak střelená. Doma únavou padla a spí jak mimino. Prádlo venku krásně proschlo, takže je tak akorát na žehlení. Tím je jasné, co dneska večer budu dělat. Závidím ženám, které žehlení milují. No je to taky potřeba a jak říkala moje babička:"...s chutí do toho půl je hotovo"...Krásný nedělní večer a pohodový pracovní týden. Rija
Osamocena v trávě








No tak do Rakouska tedy nepůjdem

sobota 17. ledna 2015

Sobotní den

Sobotní den začal jako obvykle. Roztopila jsem troubu a dala jsem péct chleba. Byly jsme doma sami dvě s Nelou a než se chleba upekl, tak jsme se zašly provětrat. Cestou z procházky mě napadlo, že udělám manželovi radost, když ještě včera večer vrtal díry, aby pověsil kapsář. Udělala jsem těsto na bábovku a tak po chlebu šla do trouby bábovka a po ní ještě sekaná. Ve čtvrtek jsme tady měli technika na kotel a měli jsme špatně nastavený těsnící ventil, takže jsme včera v šatně měli menší louži. Po kalamitě nám zbylo spoustu mokrých boxů s časopisy, které jsem nechávala přes noc usušit. Když už jsem byla v tom kramaření, tak jsem vysavačem a hadrem vzala celou chalupu. Nevěřili by jste, jak Nela úspěšně přemisťuje nitě z mého šití. Měly jsme je úplně všude. Než dojel manžel měla jsem uklizeno. Dali jsme si oběd a po obědě kávu s bábovkou. Jediná vada na kráse dnešního dne, bylo šílené šero celý den. I tak jsme se odpoledne vydali na procházku. Došli jsme jen kousek. Nejdříve jsme se zastavili kousek od domu a sledovali strom obsypaný kalousy ušatými. Netušila jsem kolik jich tady máme. Na stromě jich sedělo asi patnáct a i když se vyplašili, tak poposedávali po okolních stromech a já si je mohla docela zblízka prohlédnout. Jen škoda, že v šeru fotit neumím. Byla to úžasná podívaná. Venku je tma, rozsvítili jsme si stromeček, který je pořád nádherný a krásně voní, zapalili svíčky a já vytáhla opět vyšívání. Přeji vám krásný a pohodový večer. Rija



pátek 16. ledna 2015

Kapsář

Připadám si jako Hillary, když s Tenzingem zdolali osmitisícovku. Já jsem zdolala vlastní osmitisícovku ušitím kapsáře. Spousta z vás kapsář určitě ušila a byla to pohoda. Bohužel já si taky myslela, že to taková věda není. No možná ne, ale já to asi moc prožívám. Když manžel před vánocemi pověsil poličku, bylo mi hned jasné, že pod poličku musím ušít nějaký kapsář a zaplnit volný prostor. Jenže jsem netušila, že to nebude tak jednoduché. Dost dlouho jsem přemýšlela, jestli kapsy vyztužit nebo ne, jestli vyztužit záda, kolik kapes. No prostě otázek bylo hodně. Sbírala jsem rady od kamarádek švadlenek, holky moc vám děkuji. Chvílemi jsem měla pocit, že kapsář nikdy neušiji. Nejjednodušší na celém kapsáři, bylo vyšít obrázky na ozdobu kapsiček. S šitím jsem začala po novém roce a dneska jsem kapsář dokončila. Sama jsem byla překvapená, že se mi do spodních kapes vejde tavná pistole a vyšívací kruhy. Bála jsem se, že jsem kapsy špatně vyměřila. Chvíli to vypadalo, že kapsář pověsíme až zítra, ale manžel nejspíš propadl mé emfórii z hotového kapsáře a tak vyvrtal díry a připevnil háčky, abych mohla kapsář pověsit. I když je na kapsáři hodně chyb, jsem ráda, že je hotový a kapsičky slouží svému účelu. Ještě pořádně neuschla podlaha a už jsem se pustila do dalšího tvoření. Přeji vám všem krásný a pohodový víkend. Rija


sobota 3. ledna 2015

Lednová procházka

Včera dopoledne teploměr vystoupal nad nulu a vyšlo sluníčko. Udělal se krásný zimní den, těšila jsem se jak vyrazím s Nelou po obědě na procházku. Jenže než jsem uvařila oběd, bylo sluníčko pryč a venku začalo pršet. Pršelo celé odpoledne, až do večera. Skoro všechen sníh roztál. Naštěstí večer bylo příjemně, tak jsme se šly projít po tmě, naštěstí je vesnička krásně osvětlená. Naštěstí dneska ráno sluníčko opět vysvitlo. Po snídani jsme se vydali koupit nový sporák a byli jsme úspěšní. Už je nainstalovaný a zítra otestuji troubu. Naštěstí nám zbyla ze včerejška svíčková, takže jsme šly na procházku raději před obědem, aby nám sluníčko opět neuteklo za mraky. Vzala jsem si foťák a zdokumentovala pár krásně opravených domů. Pomaličku ubývá starých, rozpadajících se domů a přibývá krásných domků. I naše chaloupka by potřebovala z ulice zvelebit. Taky jsem při našich procházkách vesnicí viděla krásné vánoční dekorace. Na příští rok se budou hodit, už je mám poznačené v deníčku. Naštěstí počasí vydrželo do odpoledne, takže jsme se byly projít ještě odpoledne a ještě jednou nás procházka čeká za tmy. Užijte si krásnou a pohodovou neděli. Já jdu konečně zasednout k šicímu stroji, abych byla co nejdříve hotová. Rija





pátek 2. ledna 2015

Drobnosti

Krásný páteční večer. Pomalu máme za sebou druhý den nového roku a já začínám být opravdu zvědavá co nám letošní rok přinese. Dneska mi odešel sporák a nejbližší prodejna měla inventuru. Za normálních okolností, bych to nebrala tak tragicky, ale když máte v troubě krásné maso, ze kterého chcete manželovi připravit báječnou svíčkovou, tak to opravdu naštve. Svíčková se nakonec podařila, jen maso bylo trošku tužší. Manžel si pochutnal, tak mi sporák ani tolik nechyběl. Po chvilkách se bavím s jehličkou a vyšívám, takové pidi obrázky. Snad se mi do neděle podaří zkompletovat všechno v jeden celek. Už jsem vyšívání dotáhla tak daleko, že vyšívám i s notebookem na klíně, protože tiskárna nemá náplň a předlohy nejdou vytisknout. Jen mi chybí kvalitní oči, jsem slepá jak patrona a ani čtyři oči mi nepomáhají, asi budu potřebovat šest očí. Mějte krásnou první sobotu v novém roce. Rija