úterý 31. března 2015

Zahrádka na konci března

Určitě většina z vás netrpělivě čeká až rozkvetou první jarní kvítky a vyhlížíte další nová poupátka, která se objeví na vaší zahrádce. Jsem na tom podobně, jen letos jsem nové kvítky chtěla přivítat upravenými záhonky. V některých místech mi začal netkanou textilií prorůstat nezničitelný plevel, takže jsem chtěla záhonek mírně poupravit a trošku se mi to zvrtlo, takže jsem část záhonů trošku rozkopala a pustila se do jejich předělání. Sedmikrásky se rozhodly plevelit místo v trávníku, rovnou v záhonku, takže jim trošku pomáhám do toho trávníku. No a když už jsem v tom, tak proč záhony rovnou nerozšířit, vždyť se mi do nich stejně nevejdou všechny kytky. Doufám, že do léta alespoň trošku rozkvetou. Nevím čím to je, ale do teď jsem měla štěstí na počasí, nebo se chalupě špatné počasí vyhýbalo a řeklo si:"... když si se tak toužila rýpat v hlíně, tak si to užij....". Ano, užívám si to a pořádně a jsem hodně vděčná za pondělí. Mám sice problém s bušením prsty do klávesnice (respektive, chvílemi pochybuji, jestli prsty ještě mám), ale mám radost z rozšiřování záhonů. Květin které nemám a ještě nutně potřebuji je neustále hodně. Zatím mi kvetou jen hyacinty, narcisy rozkvetou každou chvíli. Zlatý déšť rozkvetl do žluté krásy a ze země vykukují žluté kvítky prvosenek. Dokonce i bylinky se mají k světu. V neděli jsem už ochutnala první snítky pažitky a co nevidět si budu moc utrhnout saturejku. Co se mi plevelí po sedmikráskách nejvíce? No přeci fialky a že jich tam je. Jen nechápu, že se jim taky nechce do trávníku, ale plevelí se v růžích, ve skalce či jiných záhonech. Parapety jsem zaplnila semínky a už mi začínají vykukovat na světlo malé rostlinky. Prostě jaro je tady. Tak snad se mu podaří přeprat zimu a po velikonocích nám ukáže svoji hezčí tvář. Doufejme, že se nepotvrdí předpovědi a duben bude krásný a slunečný. Krásný večer. Rija





Saturejka




Přeji vám krásný večer Nela

Počasí se zbláznilo

Už mi to začíná připadat jako normální počasí před velikonocemi. Na vánoce je krásně jak v dubnu a na velikonoce to venku vypadá jak v prosinci. I když jsem moc ráda, že bydlím na jihu republiky a dnešní sněhová nadílka se nám vyhla. Počasí dává jasně najevo, že je za dveřmi apríl. Nad ránem začalo pršet, když jsme se byly s Nelinkou vyvenčit, tak se zrovna klubalo sluníčko z nebeské postele a když jsem šla do práce tak poprchalo. Během dne se scénář opakoval asi stokrát, jen intenzita větru neustále sílila. Měla jsem docela štěstí, že když se strhla nějaká slota, tak jsem byla zrovna někde schovaná. Odpoledne jsem měla takové dost hektické Nejdříve u lékaře na kontrole a pak jsem se snažila sehnat vhodnou obuv, abych nemusela na pár dní pořizovat nové kozačky. K mé smůle jsem si před pár týdny utrhla u zimních bot jezdce. Těch pár dní zimy jsem vytáhla staré kozačky, ale dnes ráno dosloužily. A k mé smůle nebyly doma ani jediné uzavřené boty, v tomhle je nevýhoda dvou domácností. Tomu se říká zákon schválnosti. Naštěstí jezdce nahradil drát. Ovšem v mém případě byl docela problém sehnat vhodné boty. Hlavně výška podpadku je vždy jiná než chci. Nakonec jsem sehnala lodičky, které se mi zamlouvaly, tak doufám že v nich nezmrznu. A vlastně jsem už připravená na velikonoce a zajíček mě letos nepokaká :-))). Když se přehnaly všechny druhy nečasu, tak v podvečer se na obloze objevilo sluníčko. Sice venku děsně fouká, ale už je jasno a na nebi září Venuše. Jo a protože mám foťák neustále po ruce, tak se mi podařilo zachytit po ránu, cestou do práce, jednu nádhernou duhu. Mějte se krásně. Rija






pátek 20. března 2015

Jaro je tady

Nevím čím to je, ale jak stárnu, tak čím dál víc dělám věci o kterých jsem si myslela, že nikdy dělat nebudu. Když jsem se vdala, tak jsem byla ráda, že bydlím v bytě a byla jsem nadšená, že nemusím na zahrádku. Dneska, čím dál častěji jedeme na chalupu, jen abychom nebyli na bytě a čím dál víc likviduji trávník a přidělávám záhonky. Nevím, kdy se to ve mně zlomilo, ale jakmile se venku jenom trošku oteplí a sluníčko začne hřát, musím ponořit ruce do hlíny a většinu času trávím na zahradě. Jen nevím čím to je, ale dny jsou čím dál kratší a nestíhám ani polovinu toho co bych chtěla. Ráno jsme se s Nelou šly projít k rybníku. Na hladině se odráželo blankytně modré nebe a vodní hladinu čeřily jen kachny, které po ní plavaly. Bylo bezvětří a ptáci zpívali jak o život. Přestože jsem se snažila, na podzim, vzorně zazimovat zahrádku, tak je všude spoustu suché trávy a plevele. Trošku jsem proplela maliny a ostříhala kroucenou vrbu, nasadila macešky a stromky. Při dopoledním zatmění slunce jsem měla pocit, jako kdyby se obloha zbarvila do ocelově modré barvy a citlně se ochladilo, ale po zbytek dne bylo nádherně. Ptáci zpívali a dokonce vylezly i ještěrky. Na zahrádce rozkvétá dřín a fialky. Za pár dní pokvetou narcisy. Jako každý rok přemýšlím, jaké rostliny ještě nemám a nutně potřebuji. Doufám, že počasí vydrží a bude čím dál tepleji. Mějte krásný víkend Rija.





Květ dřínu

Mini keříček kočiček

Zatmění slunce

Dneska jsem měla dovolenou. Chtěla jsem využít krásného počasí. No a samozřejmě i zatmění slunce. Vzpomínám si, když bylo úplné zatmění slunce v roce 1999, jak jsme ho s dětmi pozorovaly přes svářecí sklo. Dnešní zatmění nebylo úplné, ale i tak jsem se těšila. Manžel byl nachystaný s velkým předstihem. Na hvězdárně si pořídil speciální brýle. Chvíli jsme přemýšleli jak vyfotit slunce. Nejdříve jsme použili jedno svářecí sklo a pak dvě. Sklo hodně utlumilo zář slunce a tak má sice slunce žlutozelenou barvu, ale zatmění jde krásně vidět. Začali jsme zvažovat, že do příštího zatmění si pořídíme speciální folii na dalekohled a to pak budou fotky. A co vy, taky jste sledovali zatmění. Rija

úterý 17. března 2015

Střípky minulých dní

Víkend byl na sluneční paprsky velmi skoupý. V sobotu dokonce pršelo. Loni touhle dobou jsem přivolávala déšť a čekala na pár kapek vody. Letos zase prosím, aby přestalo pršet a zem stihla trošku vyschnout. U nás je část zahrady pořád pod vodou a polní cesty kolem vypadají jako malá jezírka. Ani nepřízeň počasí nám nezabránilo, abychom po chvilkách řádili na zahrádce. Bylo potřeba nasadit stromky, které jsme se konečně rozhodli pořídit. Hezky dlouho jsme se doma nemohli dohodnout, jaké vlastně pořídíme. Nakonec jsme se rozhodly pro švestky, pro mě ringli a konečně vysněnou lísku. Po nasazení nám zbylo kousek místa, ještě na tři stromy, tak o víkendu nasadíme další, aby byla řada úplná. Teď už jen aby nám krásně rostly a urodily i nějaké dobré ovoce. Trošku jsem ostříhala kroucenou vrbu a pár větviček nastříhala do džbánu a ozdobila obháčkovanými vyfouknutými vajíčky. V neděli jsme využili chvilek, kdy se zpod mraků klubalo sluníčko a šla jsem si utrhnout pár větviček kočiček do vázy. I když se to nezdálo, tak jsme ušli 5 km. Včera jsme využili krásného počasí a vydali se s Nelinkou na procházku. Mám ráda chvíle, které trávíme s manželem, ať je to jakkoli, hlavně že jsme spolu. Příjemně jsme se vyvětrali a do pěšího deníčku zapsali dalších 5km. Dneska nám počasí opět přálo a tak došlo i na kolo. Jen škoda, že se ještě poměrně brzy stmívá, jinak bychom ujeli víc jak 19 km. Jelo se krásně a přesvědčila jsem se, že je jaro opravdu tady. Přiletěli už čápi. Nechtěla jsem tomu věřit, protože se procházel poměrně daleko od cesty, ale fotka nakonec ukázla, že je to opravdu čáp. O pár kilometrů dál jsme pozorovali krásné stádo srnek, bohužel taky dost daleko. I po přiblížení vypadají jak zajíčci. Mě se líbí, že čím dál častěji v přírodě potkávám zvířata. Od začátku března mám v nohách 24 km pěšky a 32 km na kole. Musím trénovat, manžel plánuje brzy prodloužený víkend na kolech a zatím výdrž nic moc. Mějte krásný slunečný středeční den, ještě zítra má být krásně. Rija




Východ slunce

...možná bych měla připsat nad Mikulovem a nad Lednicí. Už loni jsem žasla nad nádhernými obrazy, které pro nás připravila příroda cestou do práce. Jen jsem si pokaždé zapomněla vytáhnout foťák, vozím totiž kabelku v kufru, protože na klíně mi spí Nela. Minulý týden jsem si všimla, že nad Pálavou se objevila červená záře, a tak jsem zapřemýšlela, kdy bude vidět východ slunce. Včera byla vidět opět rudá záře a až když jsme přijížděli do práce jsem zahlédla kousíček slunce. Po pošmourném víkendu hlásili, že začátek tohoto týdne má být slunečný a teplý. Rozhodli jsme se, že využijeme krásných dnů a budeme dojíždět na chaloupku denně. Proto jsme dneska ráno vysadili Nelinku u babičky na prázdniny a odjeli do práce. Protože bylo jasno, tak jsem měla foťák připravený na klíně. Měli jsme štěstí, že za námi nejelo žádné auto, a tak manžel mohl zpomalit a já se pokoušela zachytit tu nádheru. Jen škoda, že stav našich vozovek není lepší a tak je dost fotek rozmazaných, ale nakonec jsem pár fotek vybrala. Ještě když jsme dojeli do Mikulova, tak byly vidět jenom červánky, ale jakmile jsme vyjeli na Vysoký Roh, tak se před námi objevil obzor a na něm velká ohnivá koule. Jen škoda, že je ještě hodně šero, nebyly v dálce vidět Karpaty. Každým dnem je víc a víc světla a obloha se pořád mění. Tak snad příště budou fotky lepší. Rija








úterý 10. března 2015

Jaro je tady

Krásný úterní večer přeji. Konečně jsme se dočkali a jaro je tady. Ráno jsou sice ještě mrazíky, ale přes den je prostě nádherně. Jako každý rok, i letos, jsem skočila do jara rovnýma nohama. Opět procházkujeme s Nelou, zahradničím a samozřejmě musím vyzkoušet i kolo. Nastala doba, kdy budu chodit do práce relaxovat. V sobotu po obědě jsme s manželem sedli na kola a jeli se projet. Každý rok začínám sezonu, pěkně pozvolna, takovou pidi trasou a ještě mám problém vůbec dojet zpět. Letos jsem nějak ve formě (nebo že by to bylo tím novým kolem?) a venku bylo překrásně, takže jsme ujeli hned 13km a ještě v krásném čase. Po relaxaci na kole jsem se pustila do osazování truhlíků maceškama, které mi manžel věnoval k MDŽ. Každý rok dostávám kytičku a tím jak neustále přejíždíme mezi bytem a chaloupkou, květiny si moc neužiji. Tak jsem projevila přání trvanlivější květiny. Macešky mám moc ráda a ty drobnokvěté obzvlášť. Potřebuji ještě pár, abych osázela další část a můžu se kochat květy. Večer jsem byla urvaná jak borůvka a padla jsem do postele jak podťatá. Do rána se energie vrátila a tak jsme naložili vozík cihel a já pokračovala v úpravách záhonků. Káva na sluníčku a v podvečer sklenička vínka v zapadajícím slunci. Včera se byla Nela stříhat. Nejvyšší čas. Po zimě už vypadala jak lední medvěd. Dělám si legraci, že kdyby se spřádala srst z boloňáků, tak z Nely mám už pár svetrů. Teď vypadá jak kůzlátko, ale energie má jak slon. Dnešní nádherné počasí nám nedalo a museli jsme zase na chalupu. Manžel pokračoval v kopání základu na zahradní domek a my s Nelou se šly opět projít. Krásně jsem si vyvětrala hlavu. Chtěla bych vyvětrat i tělo, abych nějaký ten kilogram zhubla, ale to, co chůzí ztratím, tak dvojnásobek doplním večeří. Pokaždé dojdu z procházky hladová, jak kdybych týden dolovala uhlí. Ještě štěstí, že je mi fajn na duši.Od zítřka se má ochladit a má pršet, ale slibují, že o víkendu bude zase krásně. V to doufám, protože chci zasadit stromky. Krásný večer Rija








středa 4. března 2015

Nový kamarád pro chvíle volna

Tak a máme tady březen. Venku to voní jarem a když výjde sluníčko je i teplo. Nejvyšší čas dát do pořádku kola, aby byly nachystané až příjde teplé počasí. Když jsme se loni vrátili z jižních Čech, manžel přišel na důvod mé loňské zvýšené spotřeby duší. Tolikrát jsem nepíchla za celou dobu co jezdím jako loni za pár měsíců. Na kole byla osmice jak vyšitá. Původně jsem přemýšlela o výměně ráfků za pevnější, ale nakonec jsem se rozhodla pro koupi kola nového. V pondělí jsem si vybrala to svoje pravé a nové. Dneska jsem si vezla svého nového kamaráda na chalupu. Taky jsem se celý den modlila, aby počasí vydrželo a já kromě procházky, zvládla ještě vyzkoušet nové kolo. Celý den byl jako vystřižený z aprílového kalendáře. Ráno pršelo, během dopoledne vyšlo sluníčko, po obědě se strhla sněhová bouře a padaly vločky jak kola od vozu. Prostě blázinec. Pokud svítilo sluníčko, tak bylo opravdu krásně. Rozhodla jsem se, že začnu opět s delšími procházkami. Nela ráda běhá a moje prostorově rozložitá postava potřebuje trošku upravit. Než jsme vyjeli směr chalupa, počasí se vybralo do slunečna. Bohužel ještě není dost dlouho světlo, tak jsme se s Nelou nechali odvézt k řece a vracely se směrem k domovu. Čtyři kilometry pěkně mezi poli na čerstvém vzduchu. Krásně jsme se prošly a ještě jsem zvládla vyvenčit nové kolo. Jede skoro samo a už se moc těším až vyrazíme na první větší výšlap. Díky vyčasení se daly pozorovat i hvězdy a tak jsme měli štěstí a viděli jsme čtyři měsíce Jupitera a poprvé jsme mohli pozorovat i Uran. Když se člověk dočte v knize o velikosti planet, tak si řekne, je to zajímavé, ale když vidíte velkou Venuši a maličkatý Uran, je to srovnání mnohem zajímavější. Doufám, že se brzy dočkám teplejšího počasí a budu moc začít zahradničit i jezdit na kole. Uvidíme co nám přinese blížící se víkend. Rija

Jupiter a  jeho čtyři měsíce

Venuše a vpravo pidi tečka Uran

Jupiter