čtvrtek 31. července 2014

Okolo Třeboně pasou se tam koně.....

Já jsem sice moc koní neviděla, ale stáda krav se v okolí pasou spousty. Poprvé jsem v Třeboni byla před pětadvacetí lety s manželem (bez měsíce skoro na den přesně). Později jsme se podívali do Třeboně s dětmi a manžel s klukama do Třeboně dojel od nás i na kole. Mě stačil okruh kolem Třeboně:-))). Moc se mi líbí malebná zákoutí s krásnými domy i zámek s přilehlým parkem. Samozřejmě kromě kocháním se pamětihodnostmi jsme se pokochali i dobrým pivem a rybími dobrotkami. Manžel ochutnal kapří hranolky a já si dala candáta na grilu. Tak vás zvu na malou procházku Třeboní a někdy zase naschledanou. Rija
Schwarzemberská hrobka - pohled ze zadu

Přidat popisek











Návrat ke kořenům

Na letošní dovolenou jsme si naplánovali relaxaci na chaloupce. Jenže asi bychom to nebyli my, kdybychom na poslední chvíli nezměnily plány. O víkendu jsme se rozhodli, že naložíme kola a vyrazíme někam na dva tři dny prohlédnout krásy naší vlasti. Rozhodli jsme se navštívit místa, odkud pocházela manželova maminka. Jeli jsme do jižních Čech. Původně jsme měli v plánu vyrazit už v pondělí, jenže nás odradila předpověď a hlavně přívalové deště, protože jsme chtěli spát ve stanu. Takže pondělí jsem věnovala šicímu stroji, ale o tom až někdy příště. Od úterka do čtvrtka jsme si zajistili ubytování v penzionu v Třeboni a vyrazili. Dojeli jsme chvíli po poledni a po obědě a ubytování jsme vyrazili na malou projížďku. Manželova babička bydlela pár kilometrů od Třeboně, tak jsem si říkala, že bych trasu něco ke dvaceti kilometrům mohla ujet. Naštětí trasa nebyla moc kopcovatá a jelo se nádherně. Sice cestou do Třeboně to vypadalo všelijak, dokonce i mrholilo, ale po pár kilometrech na kole vyšlo sluníčko a svítilo celé odpoledne. Bylo nádherně, počasí jak na objednávku. Cestou jsme si odskočili do lesa na borůvky, kterých bylo všude mraky. Cílem cesty byla malebná jihočeská vesnička plná nádherných domků, jako z pohádky. Jelo se opravdu nádherně a kdyby tachometr neukazoval 26 km, tak bych tomu ani nevěřila. Třešničkou na závěr byly lívanečky s borůvkami. Byl by hřích nedat si něco s borůvkami v místech, kde jich rostly mraky. Na rozjezd dobrý. Rija






neděle 27. července 2014

Návštěvníci na zahrádce

Od té doby co máme chalupu, tak jsem si zamilovala pozorování přírody, především ptáků. Dřív jsem poznala vlaštovku, jiřičku, kosa, sýkorku modřinku a vrabčáka. Zbývající ptactvo mě nějak uniklo. Možná to bylo i tím, že všude kolem bylo mnohem méně ptáků. Mám dojem, že ptactva v okolí přibývá a spousta zajímavých ptáků se dá vidět i na naší zahrádce. Takové posezení venku je náramně zajímavé. Jednou na plot usedne straka, jindy drozd, už jsem zahlédla i zvonka zeleného. Pár týdnů jsme pozorovali zajímavého ptáka a protože jsem ptačí říše neznalá nemohla jsem identifikovat, co to vlastně je. Pokus o fotografování sice skončil rozmazanou fotkou, ale díky ní jsem přišla na to, že tady máme žlunu. Jen škoda, že nechce přijít blíž, aby fotka byla lepší a ne zrnitá. To drozd je společenký a klidně mi dokáže i pár minut pózovat. Říkáme mu náš drozd, protože pokaždé když sedíme venku doletí nás pozdravit. Taky se k nám naučil létat strakapoud, jen pořádná fotka se stále nedařila, až dneska při dešti vydržel na sloupu hezky dlouho a tak je i z fotky patrné, že je to strakapoud. V podvečer lítají nad zahradou sovy, jen nemám šanci  je vyfotit, ale stačí mi pocit, že je vidím. Dokonce přes zahradu přeletěl čáp a hezky nízko, tak jsem se mohla pohledem pokochat. Někteří ptáčci jsou opravdu společenští a krásně zapózují. Bohužel jsou na mě moc rychlí. Škoda, že jich nepoznám víc. Už mám i atlas, ale stejně si nejsem jistá, co vidím. Přeji krásný zbytek neděle. Rija
Drozd


Tohohle ptáčka nevím. Na vrabce se mi zdá moc hubený:-)))



Konipas




Strakapoud


pátek 25. července 2014

Hvězdy

Přeji krásný pátek. Sama se divím, že ještě nespím. Byli jsme s manželem pozorovat hvězdy. Vydali jsme se kousek za vesnici do polí, kde nesvítí pouliční lampy, abychom se pokusili vyfotografovat hvězdnou oblohu. Udělalo se jasno a tak kromě Velkého vozu a Kasiopei byla krásně vidět Mléčná dráha, Střelec, Severní koruna s nejjasnější hvězdou Gemmou a nebo Letní trojúhelník s nejjasnějšími hvězdami Deneb, Vega a Altair. No prostě pohádka. Příště musíme vzít více baterií, protože se foťák moc rychle vybíjí, takže Mléčnou dráhu vyfotíme někdy příště. Pozorování hvězd mě pokaždé naprosto uchvátí, prostě pohádka. Rija
Kasiopea

Velký vůz

čtvrtek 24. července 2014

Výlet za vzpomínkami

Dnešním dnem mi začala dovolená. Letos jsme neplánovali žádnou zahraniční dovolenou. Naše letošní dovolená bude ve znamení malty, cihel a úprav na chaloupce. Uznávám, že občas je potřeba změnit prostředí, aby se člověk uvolnil a přišel na jiné myšlenky. Proto jsme se rozhodli udělat si malý výlet. Před časem maminka zatoužila navštívit místo, kde má naše rodina kořeny a kde bydleli moji staříčci. Přestože už jsou oba mnoho let mrtví, tak vzpomínky na ně žijí neustále. Maminka vzpomíná na své dětství a prázdniny u prarodičů a já na výlety, kdy jsme jezdívali na hrob a za strejdou do domku, kde staříčci žili. Dneska už je všechno jinak, ale cesty na hrob zůstali. Jenže dnešek byl nějaký jiný. Asi stárnu a tak mě vypravování o rodině zajímá čím dál více a moje maminka toho ví opravdu hodně. První naše kroky vedou pravidelně na hřbitov. Spousta příbuzných v našich vzpomínkách žije stále a protože jsme velká rodina je stále o čem mluvit. Některé historky už znám a utkvěly mi v paměti a jiné v paměti neutkvěly. Procházka rodinou historií pokračuje i při výborném obědě. Dneska jsem se dozvěděla další zajímavosti a navštívila i památník padlým a umučeným za války. I když jsme hodně vzpomínaly, tak jsme si vzpomínky zpříjenily posezením u kávy a zmrzliny. No a protože jsme nikam nespěchaly, tak den byl pohodový a krásný a já si mohla vychutnat chvíle s mojí maminkou. Rija

Restaurace v selském stylu

Kafíčko u vody

Schody ke kostelu, kolikrát jsem už po nich šla

Památník padlých hrdinů
A na závěr zmrzlina

Ráno na nádraží II

Od začátku prázdnin zase dojíždím vlakem. Čekání na vlak si zpříjemňuji pozorováním probouzejícího se dne. Poslední dny jsem vzpomínala na náhodu z předloňského roku, kdy jsem vyplašila stádo srnek, které přebíhalo přes koleje. Řikala jsem si, že by bylo zajímavé opět něco zajímavého vidět, ale myslela jsem si, že když na nádraží stojí odstavené nákládní vozy, tak srnky nemají kudy přijít na koleje. Pondělní den začal šílenou nechutí vstát z postele, protože jsem díky horku moc nespala. Probrala mě až cesta k autu, kdy jsem na sloupu elektrického vedení uviděla dva strakapoudy. Už jsem je párkrát zahlédla, ale pokaždé byl jen jeden a ještě se schovával za sloup. Poprvé byli dva a nádherně se ukazovali, jenže než se mi podařilo vyštrachat v kabelce foťák odletěli. Ještě jsme pořádně nevyjeli a koukám na prostranství přes silnici, kde je momentálně zarůstající pozemek po zbouraném domě a nestačila jsem koukat. Pozemek je mezi dvěma domy ve vesnici a tak mě překvapilo stádo pasoucích se srnek. Nebýt toho, že jsem spěchala na vlak, tak nejspíš donutím manžela, aby zastavil. Říkala jsem si, ten den ale začíná zajímavě. Dvě takové nádherné náhody, to snad není ani možné. Na nádraží jsem překontrolovala východ slunce, opět bylo vidět, že se den zkracuje. Překontrolovala jsem hnízda vlaštovek a nic zajímavého jsem neviděla. Když jsem uslyšela praskání větviček za odstavenými vozy. Povzdechla jsem si, že tam v křoví určitě něco je, minulý týden jsem tam zahlédla něco hnědého a jen díky fantazii jsem se mohla dohadovat zda to byla srnka a nebo liška. A pak najednou koukám na kolejích stojí srnka a malý koloušek a další srnka. Podařilo se mi vytáhnout foťák aniž by to srnky zpozorovaly, ale bohužel ruce se mi klepaly, jak stoleté stařeně, takže fotky nic moc. Jenom jedna ostrá, ale i tak jsem ráda, že jsem něco vyfotila. Chtěla bych umět zachytit alespoň část z toho co se mi občas podaří vidět cestou vlakem nebo autem. No bohužel nejsem tak rychlá, jak bych si přála. Rija


neděle 20. července 2014

Levandule není nikdy dost

Dnešní den byl obzvláště horký. Řekla bych, že ještě teplejší jak včera a hlavně bylo větší dusno. Z mého předsevzetí úklidu a úprav na chaloupce zbylo jen vyprání pračky, uvaření obědu a naházení nádobí do myčky. Na víc jsem se nezmohla. Tedy ještě něco udělala jsem si levandulovou limonádu. Návod jsem našla na blogu Lenky hrnčířky. Limonáda je fantastická, jen příště dám méně cukru a víc citronu. Nevadí, jedna dávka mi vystačila na celý den, neboť si ji ředím. S ledem je to výborné osvěžení v těchto vedrech. Dělala jsem s čerství levandule, ale dá se dělat i ze sušené. Při celodenním háčkování jsem udělala prostírky pod sklenice. Maličký dárek pro kamarádku. A když jsem šla domů s foťákem, tak jsem vyrušila koťata při hře na schovávanou, úžasná věc ta konev na zalévání:-))).
Přeji příjemné osvěžení a dobrou chuť. Rija

Ráno na nádraží

Od začátku prázdnin opět dojíždím do práce z chaloupky. Ještě prvních čtrnáct dní den začínal ještě dřív než jsem vstala a už cestou na nádraží svítilo sluníčko. Poslední dny vychází sluníčko až když čekám na vlak. Jezdíme trošku dřív a jak si čekání zpříjemňuji focením nebe, východu slunce nebo vlaštovek, poletujících kolem a krmících svá mláďata. Moc se mi líbí to ptačí brebentění, které provází probouzející se den. Rija
Východ slunce jeden den



Východ slunce o dva dny později

Snídaně u vlaštovek