neděle 31. března 2024

Jarně velikonoční

Poslední březnový den je za námi. Ve čtvrtek jsem si vzala dovolenou a tak práci na zahradě prokládám tvořením, vařením a posezením s rodinou. Ráno jsem si uvědomila, že stárnu. Poprvé jsem zaregistrovala, že mi ukradená hodina, při změně času, chybí. A večer se nemůžu dostat do klidového stavu, abych mohla jít spát. To se mi zatím nikdy nestalo. Jsem ráda, že se mi podařilo dokončit malou výzdobu doma. Letošnímu jaru u nás vládnou zajíci. U nás je to zajíc, kam se podíváš. Bohužel, sem tam nemůžu odolat.   Krásné velikonoční svátky a pohodové jarní chvíle. Rija












čtvrtek 28. března 2024

Vzpomínky na minulost

Poslední dobou mě čas od času přepadne nějaká nostalgická nálada a sem tam vzpomínám na dobu minulou. Někdy hodně minulou a jindy krátce minulou. Obdobnou náladu jsem měla hned začátkem týdne po ránu. Čas od času musím k lékaři do Mikulova a z oken čekárny vidím na okna bytu, kde jsme bydleli skoro 13 let. Po návštěvě lékaře mám docela dost času, než mi jede vlak, tak jsem tentokrát využila času a šla se projít náměstím. Od té doby, co jsem se odstěhovala jsem v centru města byla všeho všudy asi jen třikrát. Jinak přes město jezdíme denně, denně nakupujeme a v sezóně jezdím i do zahradnictví. Mimochodem, majitel je úžasně ochotný a vstřícný člověk. A dle mého laického popisu dokáže odhalit rostlinu, po které mé srdce touží:-))). Měla jsem štěstí, že náměstí je po ránu prázdné. Za ty roky spoustu obchodů skončilo a ráz náměstí se proměnil. Trošku mi to připomínalo procházku nějakým přímořským letoviskem, kde je spousta kaváren, taveren a venku množství posezení. Protože pamatuji Mikulov ještě v dobách před revolučních, tak jsem vzpomínala, co kde bylo tenkrát. Jediné, co se za ty roky nezměnilo jsou klenoty a papírnictví. Při procházce se mi v paměti vybavili hned dva filmy, které se zde natáčeli Bořlivé víno s Vladimírem Menšíkem. Okno i klenoty jsou úplně stejné, jako ve filmu. Dokonce v místě, kde ve filmu bylo květinářství, tak dnes tam květinářství skutečně je. Tenkrát tam bylo sklo porcelán. Při pohledu přes morový sloup na hrobku a Svatý kopeček, jsem si vybavila film pro děti Třetí skoba pro Kocoura. S těmito vzpomínkami jsem došla až do zámeckého parku. Vstup do parku se za ta léta změnil. Tady jsem si připomněla naše pravidelné, skoro denní procházky s dětmi. Některé části nebyly tak krásně upravené, tak se mohly děti proběhnout, někdy jsme sestoupili pod zahradu a kluci se prodírali arkádami a vymýšleli si pohádky, jindy si tam hráli na rytíře. Dnes se tam už projít nedá. V celém parku jsem byla, tak mě nikdo nerušil v mých vzpomínkách. Na vlak jsem se vracela kolem synagogy a oblíbenou Husovou ulicí. Krásně se opravuje a malé domečky získávají zašlou slávu. Po dlouhé době jsem prožila příjemné ráno. Rija


























neděle 17. března 2024

Jaro na zahrádce

 Letos je zahrádka v katastrofálním stavu. Stále se mi nedaří, jí dát vše, co by si v tomto čase zasloužila. Stačí jednodenní déšť a hned je kus pod vodou a v záhonech hned bláto. Místy cítím pod nohami, jak se zem pohupuje. Když jsme dům koupili, tak bývala část zahrady pod vodou, potom bylo pár let sucho a teď se opět vrací vlhké roky. Jenže tenkrát mi voda tolik nevadila, protože jsem místo zahrádky měla jen trávník. Nekonečný trávník. Ale i přes nepřízeň počasí a osudu se většina kytiček snaží (tedy pokud neuhnily). Radost mi teď dělají narcisy a hyacinty. Úžasně kvete planý špendlík. Uvidím, jestli se dočkám vlastní úrody. Postupně se snažím sázet na zahradu keře z okolí rybníka, ty jsou na vodu zvyklé a mohlo by se jim u nás na zahradě dařit. A ze špendlíků je dobrá marmeláda. Až opadne voda, tak chci přesadit z rumiště střemchu a hloh. Vypadá to, že řízky z vrby zakořenily všechny, tak dva půjdou do zahrady a dva do květináčů, kdyby se ty v zemi náhodou neujali. Řemeslník včera vydláždil skoro celý dvorek. Chybí už jen kousky. Pomaličku se rýsuje konec, tak jsem si radostí nazdobila prostor pod střechou a připravila ZZ na ranní posezení u kávy. Dnes chutnala úplně jinak, než v obýváku:-). Včera jsem trošku přistřihla špendlík,  který se rozhodl růst až do oblak a větvičky krásně rozvoněly ranní pohodu. Nemohla jsem odolat, tak jsem si trošku ozdobila chodník pod střechou. Pokračování, až bude hotovo, ale prostě mi to nedalo. Pomalu připravuji nádoby na dvorek. Jen doufám, že plánované mrazíky nedorazí v plné síle a udělají, co nejmenší škody. Příroda si určitě poradí. Všem vám přeji pohodový týden. Rija













Jarní procházky

Nevím, jak jinde, ale u nás máme krásný jarní víkend. Včera bylo sice tepleji, ale bylo víc oblačno a sem tam spadla i nějaká kapka. Ale naše pravidelné procházky se nám vydařily a to jsem šla včera v poledne. Zrovna vyšlo na chvíli sluníčko. Včera vůbec nefoukalo a u rybníka bylo úžasně. Krásně nám kvetou špendlíky a nádherně voní. Toto miluji. Podběl už je v květu. Kachní pár se líně projížděl po hladině. Dnes byla hladina plná ptactva. Naše stálé kachny opět líně pluly podél břehu. Opět jsem měla štěstí na další vodní ptactvo, které jsem u nás ještě nepotkala. Jedním takovým byl hvízdák euroasijský. Dočetla jsem se, že u nás každoročně hnízdí asi 50 párů možná o něco víc. Tak u nás dnes byly hned tři páry:-). Druhým vodním ptákem byl polák chocholačka. Díky procházkám si alespoň vylepším mezery z přírodopisu:-). Fialek je všude kolem spousta. Už pár dní pozoruji jak jsou šeříky obsypané poupaty. Obávám se květnové dny budou bez šeříků. Už se začínají zelenat i stromy a hned je pohled na okolní krajinu veselejší. Rija