neděle 13. května 2018

Květen na zahradě

Měsíc utekl jako voda a máme tady nejkrásnější období. Letos bych řekla, že po dlouhé zimě se květiny rozhodly, že vykvetou všechny najednou. Letní teploty zamotaly hlavy všem rostlinám a momentálně kvetou květiny, které běžně spolu u nás nekvetou. Obvykle touto dobou rozkvétají konvalinky, letos už jsou pryč. Momentálně kvetou kopretiny, kosatce, mavuň, růže, klematis. Začaly dozrávat jahody a třešně. Prostě takový malý blázinec. Jen škoda, že neprší. Spadnou dvě kapky a je po parádě. Takže každý den lítám s hadicí a konvemi a snažím se udržet tu nádheru při životě. Jsem ráda, že jsem zvládla dodělat nové záhony. Minulý týden jsem tvrdila, že končím a stačí, ale přeci jen potřebuji ještě kousek místa na pár zajímavých rostlin. Nemůžu za to, že objevuji pořád něco, co se mi líbí. Trošku toho kvetení dám i sem, abych zachytila jen nepatrný okamžik přírody. Ten čas tak neskutečně rychle letí. Mějte prima dny. Rija



















úterý 10. dubna 2018

Zahrada

Je to jen pár dní, co jsem s radostí vítala první květy na zahrádce a dnes pomalu nestačím vnímat, co je nového. Teplé a slunečné počasí způsobilo, že příroda přímo vystřelila a dohání vše, co díky delší zimě zameškalo. I já se snažím využít každé minuty, abych mohla být na zahradě. Během týdne vylezly ředkvičky a dnes jsem viděla klubat se hrášek. Pustila jsem se do další úpravy záhonů. Doufám, že letos dám zahradě nějakou rozumnou podobu, a pak už bud jen sledovat, jak postupně zarůstá a mění se. Jen škoda, že dny nejsou delší. Jsem čím dál pomalejší. Doufám, že i vy si užíváte jara a pěkného počasí. Rija






sobota 31. března 2018

Jaro už je tady

Přestože nám předpověď na svátky hlásila deštivé počasí, musím říct, že u nás už druhý den je počasí příjemné. Včerejší den jsem měla odpočinkový. Přestože nejsem věřící, tak dodržuji tradice. Tudíž na Velký pátek nehýbu se zemí a neperu prádlo. Byl odpočinkový den, takový návštěvní den. Načerpala jsem síly na dnešek. Dopoledne jsem spíš věnovala práci doma a po obědě mě manžel odvezl do Baumaxu. Potřebovali jsme nový sud na vodu a při té příležitosti jsem si nakoupila nějaké keříčky a macešky. Byla jsem celkem ukázněná a držela se zpátky, ale na druhou stranu, jaro teprve začíná, takže další keříky, stromky a květiny ještě přibudou. Doma jsem až do večera pobíhala s rýčem, motykou a hráběmi po zahradě. Posledních pár dní se teplota přes den drží kolem deseti stupňů, takže ze země kouká spoustu maličkých rostlinek. Místy nestačím koukat, co to vlastně leze a kde že se to tam vzalo. Jsem ráda, že jsem nestihla na podzim překopat dva záhony, protože jsem úplně zapomněla na spoustu rostlinek. Ze záhonů trčí klacíky, abych v zápalu boje nezlikvidovala květiny, které pomaličku vystrkují špičky zelených lístků ze země. Jen škoda, že je den tak krátký, vůbec nestíhám, co bych chtěla.
Přeji vám všem, krásné velikonoce. Rija






čtvrtek 8. března 2018

Jaro klepe na dveře

Ještě minulý týden mrzlo až praštělo a tento týden sluníčko hřeje a rtuť na teploměru nesměle stoupá vzhůru. Poslední dva dny vyšplhala teplota až na dvanáct stupňů, vzduch voní, ptáci se překřikují, takže vše nasvědčuje, že jaro už je snad za dveřmi. Mě tedy již delší dobu svrbí ruce a neustále mám chuť zabořit je do hlíny. Nemůžu se dočkat víkendu. Předpověď hlásí na neděli 16 stupňů, nejvyšší čas vyrazit na zahradu. Já ji tedy pravidelně chodím obhlížet už od ledna. Na podzim jsem začala s rozšiřováním a úpravou trvalkových záhonů, takže mě čeká pokračování. Mám v plánu nějaké další úpravy a změny, tak doufám, že se mi bude dařit. Abych si čekání zpříjemnila, tak jsem začala nakupovat semínka, cibulky a oddenky a především květináče. Těch mám stále málo. O víkendu zajedeme pro hlínu a můžu nasadit cibulky, vyset semínka. Mám i nějakou zeleninu, místa mám zatím dostatek, takže doufám,  že letos nasadím, vše po čem moje srdce touží. Přeji vám krásný a pohodový poslední pracovní den tohoto týdne. Rija



V zajetí motýlích křídel

Už jako malá holčička jsem milovala pohled na noční, černou, oblohu posetou miliony zlatých hvězdiček. Dokázala jsem bez hnutí pozorovat ty zářivá světýlka a nechat se okouzlit tím tajemnem, které z nich k nám padá. Později když jsem v tom moři hvězd uviděla Velký vůz byla jsem štěstím bez sebe. Dneska bezpečně poznám Velký a Malý vůz, Kasiopeu, Orion, vím že Jitřenka a Večernice je vlastně planeta Venuše. Díky manželovi poznávám další a další tajemství noční oblohy. Když mi včera ukázal mlhovinu v Orionu, měla jsem pocit, že vidím třepotat motýlí křídla. Chytré knihy sice říkají, že mlhovin je známá jako M42, ale pro mě to zůstanou motýlí křídla. A pro ty, co milují hvězdy. Když bude zítra ráno ráno jasno, tak kousíček pod Měsícem bude jasně zářit Jupiter. Rija
Nepřipomíná motýlí křídla?

Mlhovina z dálky

Ty fialové hvězdy jsou plejády neboli kuřátka

MDŽ

Znám spoustu lidí, kteří tvrdí, že by se MDŽ nemělo slavit. Nechápu proč, vždyť vyjadřuje úctu ženám a jako žena si myslím, že si úctu a obdiv mužů zasloužíme. A ne každá žena je matkou, aby mohla slavit Den matek. Když jsou muži pozorní k nám, tak mi jim to vracíme stejnou úctou, obdivem nebo úsměvem. Svět by měl být krásný. Po ránu v práci přišel jeden učitel a popřál nám krásný den a místo kytičky rozdával lízátka. Je to od něj milé. S dalším přáním přišel pan ředitel a přinesl nám kytičku. Poslední přání měl pro mě schované manžel, moje milované frézie a višně v čokoládě. Samozřejmě, že měl jednu kytičku schovanou pro mou maminku. Vzpomněla jsem si, jak jsem jako čtrnáctiletá, jela autobusem koupit mamince a babičku kytičku frézií k MDŽ. Takže i já chci všem ženám popřát krásný den. Rija


úterý 6. března 2018

Knihy a zase samé knihy

Chtěla bych poděkovat všem, kdo se tady zastaví a zanechají milé slůvko. Slibuji, že budu víc reagovat, to se mi opravdu moc nedaří. Mám teď takové rozlítané období., přiletím, začnu něco dělat a ještě nemám hotovo a letím někam jinam. Snažím se vydržet na jednom místě déle, ale vůbec se mi to nedaří. Doufám, že mě to přejde, než se z toho sama zblázním :-))). Někdy mám pocit, že musím zvládnout, vše ač jen pomyslím, a pak jsem rozčarovaná, že se mi to nedaří. Taky mám problém vybrat si zálibu, které se budu věnovat. Trošku se mi rozrůstají a já mám problém, co dřív. Dnes po práci jsem byla objednaná na masáž. Pokaždé se moc těším, až mi šikovné ruce mé masérky uleví. Ještě než jsem došla na masáž zaběhla jsem do knihkupectví, protože mi psali, že objednané knihy už pro mě mají připravené. Původně jsem si šla pro dvě, ale nakonec jsem si koupila tři. A hned mám o dilema víc, mám číst, nebo šít či vyšívat? Pro dnešek to vidím na vodorovnou polohu s malými bílými tlapkami za krkem (to je ta příjemnější varianta, většinou mám tlapky zaražené pod žebry). Knihy na mě počkají v knihovně. Každá je o něčem jiném, ale mají společné téma - láska. Přeji vám všem krásný zbytek večera a příjemné sny. Rija



pondělí 5. března 2018

Měsíc

Minulý týden ve čtvrtek, byl u nás po ránu největší mráz. Teploměr ukazoval něco přes 14 stupňů pod nulou a do toho příšerně foukal ledový vítr. Cestou k autu jsme si všimli nádherného měsíce (bylo mi jasné, proč jsem tak špatně spala). Úplněk byl sice až v pátek, ale už ve čtvrtek byl měsíc kouzelný. Nedalo nám to a pár metrů za vesnicí jsme zastavili a šli si tu nádheru vyfotit. Zajímalo by mě, co si myslel řidič projíždějícího linkového autobusu, něco o dvou bláznech, co v takové kose fotí měsíc. Podívaná za tu nádheru stála a trochu zimy se dá přežít. Rija




neděle 4. března 2018

Krokusy

Jsem jasná, venku se udělá hezky a na mě lezou zahradní chutě :-))). Jo vím, že zem je zmrzlá, mrazy se drží, ale nemůžu si pomoc. Stejně jako včera jsem dnes po obědě šla obhlídnout zahradu. Co kdybych narazila na něco nového (velmi nepravděpodobné, ale nemůžu si pomoci). 
Sluníčko mě tak rozdovádělo, že jsem si při procházce zahradou prozpěvovala kousky z písničky Svěráka a Uhlíře. 
Jaro dělá pokusy 
vystrkuje krokusy....
U mě na zahrádce vystrkují krokusy také hlavičky. Tedy teď jsou přikryté, aby jim mrazy neublížily. Chodím je odkrývat, aby se ohřály na sluníčku, ale těším se, až se oteplí a krokusy rozkvetou. Že by to jaro vážně klepalo na dveře? Rija

sobota 3. března 2018

Procházky

Dnešní den byl jako malovaný. Sluníčko svítilo a i mráz polevil. Jakmile se na nebi objeví slunce a začne hřát, tak se mi v hlavě sepne program zahrada. No zatím jen program, zem je zamrzlá a stejně se nedá nic dělat. Jediným povyražením jsou procházky. Poslední víkendové dny procházkám přejí. Minulý týden jsme si šli  prohlédnout devastaci přírody kolem vesnice. Podle všeho se u nás buduje nová cyklostezka, ale podle devastace přírody to vypadá, jako by tady měla vést nejméně dálnice. Při dnešní procházce jsme objevili další zničená místa. Na kolech jezdíme také a milujeme, když stezky vedou kouzelnou přírodou a ne vysekanou planinou. Budu doufat, že někdo vysadí keře a stromy a podél stezky bude krásná příroda. Pár zajímavých míst zachycených dosluhujícím fotoaparátem. Zvažovala jsem, že si nový foťák budu přát k narozeninám, ale vyhrál to šicí stroj. Nevím sice jestli výsledek šití bude lepší než fotky, ale přeci jen mě šití láká víc, jak fotografování (foťák si koupím stejně). Manžel sice dneska říkal, že je příroda ještě taková smutná, ale pro mě má i tak své kouzlo. Ještě pár týdnů a všechno tohle se zazelená a přijde jaro. Možná jsou to poslední zimní fotky. Rija