pondělí 10. prosince 2018

Svícny

Krásný večer přeji. Dnes se mi vůbec nic nechce. Nejspíš to bude tím, že jsem v noci špatně spala a jsem unavená. Takže místo toho, abych využila odpoledne k nějaké smysluplnější činnosti, sedím u počítače a brouzdám na netu. Pročítám, co je kde nového, jak děvčata zdobí, pečou a užívají si adventních dní. To mi připomnělo, že jsem už před pár dny chtěla reagovat na adventní výzvu u Marty na blogu. Jakmile se začne zkracovat den, tak vytahuji svícny a zapaluji svíčky. Mám jich doma spousty. Takovou pěknou sbírku. O části jsem kdysi dávno psala tady na blogu Budiž světlo. Jsou to svícny, které jsem dostala u nás v dílnách, v době, kdy pobíhám kolem inventur. Takovou krásu umí vytvořit naši učni. Většinu svícnů mám uložených v krabici, některé na knihovně a jiné v polici. Měním podle nálady, dekorací a podobně.
Často mi ladí i barevně. Malé květináčky z Ikei, průsvitku se srdíčkem jsem si koupila loni ve Vídni na trzích a květinový svícen je dárek od kamarádky. Mám hned dva.
Tady je druhý květinový od kamarádky a dva dřevěné, jeden keramický. Zjistila jsem, že při svíčkách nám lépe chutná. Od podzimu do jara svítím neustále, ale jen tam kde právě jsme.
Tento svícen jsem dostala od maminky.
Našla bych jich doma mnohem víc, ale to by nejspíš článek neměl konec:-). Nejčastěji svítí domečky a lucerny. Pokaždé jsou jinde. Loni byly na krbu, letos dostaly vlastní poličku. Prostě, jak mám momentálně chuť.
Krásný adventní večer. Rija



neděle 9. prosince 2018

Druhá adventní

Krásný sváteční večer. Na svícnu jsme zapálili druhou svíčku, v krbu plápolá oheň, na stole nalitá sklenička, prostě sváteční večer, tak jak má být. Víkend opět utekl jak voda a jako obvykle jsem nic moc neudělala. Jakpak bych mohla něco dělat, když jsem zase někde courala. Na sobotní odpoledne jsem si naplánovala výlet do Brna, podívat se na trhy, ochutnat konečně kaštany a něco na zahřátí (letos nebylo potřeba zahřívat tělo, počasí připomínalo brzské jaro). Letos jsem byla domluvená s kamarádkou, manžel s radostí uvítal, že byl této kratochvíle ušetřen, tak vzal brusle a ujížděl k Olympii. Už když jsem vystoupila z auta, jsem si povzdechla, že musím mít tak pitomé nápada. Nebýt kamarádky a velké chutě na kaštany (když doma tak nechutnají), tak se snad vrátím domů. Do Brna jezdíme už hezkých pár let, ale takovéhle šílenství jsem ještě neviděla. Potřebovala jsem se dostat na Českou a obcházela jsem náměstí Svobody uličkami, abych se tam vůbec dostala. Před kostelem sv. Tomáše stojí krásné kluziště, Moravské náměstí zdobí ruské kolo. S kamarádkou jsme se dostaly na náměstí Svobody (já s kornoutem kaštanů), ale tlačení ke stánkům jsme vzdaly. Na Zelném rynku bylo o něco méně lidí, tak jsme si prošly stánky a koupily punč. Byl vynikající a vymazal všechny mínusy celého odpoledne. Na kávu jsme si zašly do Vaňkovky. Ne, že by tam bylo méně lidí, ale čekala jsem až si mě vyzvedne syn a kamarádka pak utíkala na tramvaj. S manželem jsme se sešli u syna. Kaštanová mise splněna a ve městě mě do nového roku nikdo neuvidí. Zlatá naše klidná vesnička. Sváteční neděli jsem věnovala úklidu. Vyšlo sluníčko, sice foukal vítr, ale usušil prádlo. Sluníčko mě vytáhlo na dvorek. Uklidila jsem v kůlně a dozdobila truhlíky a dvorek. I naše chlupatá drobotina se vyřádila. V týdnu k nám přišla dvě opuštěná koťata. Asi se rozkřiklo, že se u nás kočky rozmazlují, tak přišly další. Černé je kocourek a černobílá kočička. Nejdříve proběhla nutná údržba, odčervení a odblešení. Přežily jsme bez úhony, já i kočky. Za odměnu jsem ráno našla přede dveřmi potkana. Nedrží se celý den doma, ale na jídlo a pomazlení si dojdou. Alespoň máme neustále doma veselo. Sama nevím čím to je, ale letos mám nějakou tvořivou náladu. Pokusila jsem se o andílka a další výzdoba je v polotovaru. Víc už nějak nestíhám. Krásný a pohodový pracovní týden.  Rija









Světýlka na dvorku

Konečně svítíme i před domem.


Pořád nevím, jestli ta hlava neměla být menší :-)


úterý 4. prosince 2018

Barborka

Krásný adventní večer. Dnes bylo venku jak na jaře, jen mě mrzí, že jsem si nezvládla dne víc užít. Než přijedeme z práce, je tma. S Nelinkou projdeme pár kroků po vesnici, pozorujeme jak přibývají světýlka a během chvilky jsme zase zpět doma. V uplynulých dnech byla moc velká zima, tak jsem nechtěla, aby se Nelinka nachladila. Zatím neměla jako správný pokojový pejsek obleček. Dnešním dnem se to změnilo. Nejdříve mi jeden poslala kamarádka, od které mám Nelinku a pak jsem se pokusila o vlastní výrobu. Je to moje malé čuně a při procházkách v přírodě, jí jeden obleček stačit určitě nebude. Největší legrace byla, donutit modelínu, aby postála a foto nebylo rozmazané. Magické slovo kokinko zabírá. Postála. Oba oblečky jsme otestovaly na procházce. Zatím se nijak nebrání, tak snad bude v teple. Po chvilkách přidělávám další kousky výzdoby. Vytáhla jsem náš historický stromeček. Před 30 lety ho koupil manžel, když jsme se, ještě za svobodna, sešli, abychom si předali naše první dárky. Nějak si nevzpomínám, co jsem dala manželovi já, ale dostala jsem překrásnou šperkovnici a sadu nádherné bižuterie. Obojí mám dodnes. Ty dlouhá léta jsou už na stromečku znát, ale od té doby nemůže u nás chybět. Nejdříve na něm byly původní ozdoby, potom na něj kluci věšeli takové miniaturní ozdobičky z nějaké hmoty. Když odrostli, koupila jsem pidi baňky a poslední asi tři roky jej zdobí skleněné medvědí ozdoby. Úplně první medvědí odzdoby mi poslala kamarádka z ciziny. Do té doby jsem neměla ponětí, že něco takového existuje. Pár jsem si koupila ve Vídni a k mé velké radosti jsem sehnala i u nás. Poslední medvědí ozdobu, jsem si koupila ve Vsetíně, přímo ve výrobě vánočních ozdob. Neodolala jsem a k medvědovi přibalila i kočičku. V neděli mi syn přivezl větvičky. Mám ráda vůni jehličí, tak si vždy dělám kytici, kterou ozdobím. Pamatuji, když jsme měli Nelinku první Vánoce, měla jsem na stole kytici jehličí a na něj jsem pověsila nádherné perníčky, co mi pekla kamarádka. Měla jsem z nich obrovskou radost. Za pár dní jsem přišla domů a Nelinka seděla v rožku, schlíplý ocas a já si myslela, že se doma počůrala. Jenže nikde jsem nic nenašla. Až po delší době jsem zjistila, že ve vázy na větvičkách zbyly jen mašličky. Ta potvůrka vyskočila na židli a pak na stůl a pěkně všechny perníčky snědla a vůbec nic neponičila, ani ubrus nepokrčila. Dodnes nevím, jak se jí to podařilo, protože na kuchyňskou židli sama nevyskočí.
Dopoledne jsem si vzpomněla, že je Barbory a že nesmím zapomenout ustřihnout barborku. Samozřejmě, že než jsem dojela, tak jsem na to zapomněla, ale při brouzdání na netu, jsem na jednom blogu narazila na článek o barborkách a už jsem v pantoflích letěla na zahrádku. Nemám sice třešeň, ani švěstku, ale spokojím se se zlatým deštěm a kdoulovcem. U nás se říká, že když rozkvete barborka na Štědrý den, tak se do roka vdám. To opravdu nechci, manžela měnit nehodlám. Skoro po třiceti letech si stále myslím, že jsem si vybrala dobře. Ale dnes jsem se dočetla, že který den, od ustřižení, barborka vykvete, tak tolikátý měsíc příští rok budeme mít šťastný. Tak jsem na to zvědavá. Rija

Medvědů není nikdy dost







Dárek od kamarádky

neděle 2. prosince 2018

První adventní

Máme tady opět první adventní neděli. Ten čas tak rychle letí. Je naprosto jasné, že jsem víkend věnovala tvoření a adventnímu zdobení. Skoro celou sobotu jsem šila. Už loni jsem si chtěla udělat nové doplňky do obýváku, ale nezbyl čas. Takže letos přišel ten správný okamžik. Zamilovala jsem se do pravého vánočního kára. Červeno, zeleno, zlatá, nebo žlutá. Mám ji všude. Vytáhla jsem zimní vesničku, maličko byl problém, protože při úklidu jsem poškodila napájecí drátky a nesvítila. Manžel opravil a svítí. Jeden domeček nevýrazně bliká, tak mám slíbeno, že dostane lepší ledku. Nový kabátek dostal i krb a kuchyň. Naštěstí mám kravinek víc než dost. K mé spokojenosti jsem zvládla dva andventní svícny. Jeden do obýváku, jeden do kuchyně. Doufám, že i vy jste zapálili první adventní svíčku a užívali si klidu a pohody. Rija







středa 28. listopadu 2018

Krása ruční práce

Rok se z rokem sešel, na dveře klepe prosinec, blíží se první adventní neděle, takže jako každý rok mé kroky směřují na patchworkovou výstavu. Parta nesmírně šikovných lidí se dělí, s námi méně zručnými, o výtvory, které vyrobily jejich šikovné ruce. Každý rok obdivuji zručnost a šikovnost lidí, kteří propadli kouzlu patchworku. Každý rok mě zaujme něco, co nutně musím vyzkoušet. Ne jinak tomu bylo i letos. Už jsem rozhodila sítě a hledám předlohu a podrobný návod, abych zjistila, jestli i z mého stroje dokáže vypadnout něco hezkého. Bohužel zatím neobjeven návod pro blondýny:-). No posuďte sami, takovému umění se nemůžu ani zdaleka přiblížit. Rija












neděle 25. listopadu 2018

Adventní Vídeň

Krásný nedělní večer. Pomalu končí poslední listopadový víkend. Pro nás to byl obzvláště krásný a zároveň i náročný. Byli u nás na návštěvě naši dlouholetí přátelé a včerejší odpoledne jsme strávili ve Vídni. Jako každý rok touhle dobou ožívá Vídeň adventními trhy a protože není tak daleko, jezdíme se pokochat krásnou výzdobou a načerpat adventní inspiraci. Je to zvláštní, ačkoli je všude spousta lidí a ruchu, které běžně nemusím, v této situaci se mi to líbí. Jezdím se pokochat tou zvláštní atmosférou, spojenou se vzpomínkami na dětství, na dny plné očekávání, na pohodu, prostě na něco moc krásného. Neumím přesně popsat pocity, ale pokaždé se příjemně naladím a je mi krásně na duši. Pomaličku jsme se procházeli kolem stánků, popíjeli punč a užívali si pohody. Naše kroky směřují až ke Stephansdomu, kam chodíme zapálit svíčky za lidi kteří nás již opustili a na které neustále s láskou vzpomínáme. Nikam nespěcháme a až se patřičně pokocháme jedeme domů. Včera jsme se kochali poměrně dost dlouho, takže jsme domů přijeli až skoro v půl desáté. Byli jsme tak příjemně naladěni, že jsme vůbec nevnímali čas, takže do postele jsme šli až v ranních hodinách. Musím říct, že to byl úctyhodný výkon, protože obvykle všichni chodíváme spát skoro se slepicemi. Dnešní den byl takový hodně odpočinkový. Jo a jen tak mimochodem, ptala se mě kamarádka, co jsem si přivezla. Původně jsem neměla nic v úmyslu, ale s manželem nám padla do oka úplně stejná věc. Hádáte správně, je to medvěd. Jenže vtip je ve velikosti. Je to úplně pidi medvěd a toho jsme tam nechat nemohli. Manžel se smíchem poznamenal, tak a mám splněno, medvěd to je. Jen nám moc nenarostl, má asi tři centimetry :-)))))). I málo stačí ke štěstí a k radosti. My se tím bavili hodně dlouho. 
Pěkně se posaďte a já vás zvu na malou procházku večerní Vídní. Rija