neděle 28. října 2012

Další zvířecí povídání

Včera měla naše kočičí princezna pět týdnů, přesněji 35 dní. Díky tomu, že zůstala sama roste jako z vody. Z takového malého tenkého válečku nám vyrostla pěkně kulaťoučká potvůrka. Ve středu když jsme přijeli na chaloupku, už na nás koukala z domečku a nebojácně se očichávala s Nelou. Dneska poprvé z domečku vyskočila a pobíhala po dvorku. Na to jak je kulaťoučká, tak běhá jak malý ďáblík. Vůbec se nebojí a všude strká ten svůj zvědavý čumáček. Překvapilo mě, že se vůbec nebojí Nelinky. Ta ji ze začátku jen tak očichávala a pak začaly obě řádit. Občas se k nim přidala Betynka a Micka vše pozorovala z okenní římsy. Takové kotě jsme tedy ještě neměli. Jen doufám, že nebude vyskakovat v týdnu, kdy tady nebudeme, protože se nedokáže sama vrátit a Micka ji asi do boudy nedá, tak aby nezmrzla. Nela si po chvilce Majdu (Mášu, Mišku), každý jí říkáme jinak, spletla s plyšákem a vzala ji za krk a přenášela po dvorku. A ta malá potvůrka ještě na ni dorážela. Musela se asi vyřádit, protože jsem ji po chvilce položila na seno a usnula jako když ji do vody hodí. Ani nepostřehla, že jsme ji zateplovali domeček. Rija








sobota 27. října 2012

Vánoční výměna

Není to tak dávno, co jsem tvořila na podzimní výměnu a už tady máme vánoční. Tentokrát ji pro nás uspořádala Janička. Ještěže termín pro přihlášení je až do 10. listopadu, jinak bych ho svým touláním po Beskydech propásla. Takže kdo ještě máte zájem, přihlaste se u Jany na blogu. Bude určitě stejně nádherná jako ta podzimní. Jdu přemýšlet co vytvořím. Tak se přidejte i vy. Pa Rija

Podzimní relaxace v Beskydech

Sláva nazdar výletu nezmrzli jsme a v pořádku dorazili domů. Přestože jsem měla opravdu veliký strach, zda nebudeme celé tři dny zalezlí na pokoji, tak se nám pobyt v Beskydech náramně vydařil. Sice ještě ve čtvrtek, po vykouknutí z okna pokoje, jsem měla pochybnosti, zda opravdu nezmrzneme a nebo nezapadáme sněhem. Po obloze se valily těžké sněhové mraky, které rozhodly, že místo procházky bude nejlepší návštěva krytého bazénu. Krásně jsme si protáhli těla a večeře pak chutnala jedna báseň. Páteční obloha se nad námi smilovala a mlha zůstala nad vrcholky hor a místy byla vidět i modrá obloha. Vyjeli jsme tedy směr Krásná, zkusit štěstí. Teploměr sice ukazoval 2 stupně, ale i přesto jsme se vydali na procházku lesem. Všude bylo naprosté ticho. Skoro nebyl slyšet ani ptačí zpěv. Prostě úžasné ticho. Vzduch úžasně voněl podzimem a houbami a že jich všude kolem bylo. Vzhledem k tomu, že je nepoznám, tak jsem si svůj pomyslný houbařský košík jen nafotila. Škoda jen, že nemám lepší foťák, musela jsem použít blesk. Nejdříve jsem si říkala, že jen tak z legrace vyfotím pár hub, ale to ticho ve mě probudilo fantazii dítěte a já začala v každém pařezu, u každého mechu hledat Křemílka s Vochomůrkou a další lesní skřítky a strašidla. Bohužel asi jsem už dost velká a žádná pohádková bytost se mi neukázala. Za to jsem za jedním pařezem objevila mloka, kterého jsem viděla jen jednou v životě, před mnoha a mnoha lety. Pod hromádkou listí se krčily nádherné muchomůrky, na pařezech se tyčily lišejníky a v chvojí se třpytily kapky rosy v pavučině. K tomu nádherně bublal horský potůček a voda žbluňkala po kamení. Vůbec se nám nechtělo věřit, že se v lese potulejeme víc jak tři hodinky. Necítili jsme vůbec chlad a bylo nám nádherně a dokonce jsme našli i pár praváků (to jsou jediné houby které manžel pozná) do polévky.. Byl nejvyšší čas na oběd a návrat do civilizace. Cestou jsme se zastavili ve Frýdku, kde jsem opět navštívila obchůdek kamarádky Šárky a nezapomněla si koupit látky a tentokrát i dalšího medvídka. Pobyt na čerstvém vzduchu nás tak zničil, že jediné co se dalo udělat, bylo navštívit wellness centrum a ponořit se do vířivky. Měli jsme štěstí, že kousek od chaty, kde jsme byli ubytovaní, jedno takové centrum bylo. A jako bonus k vířivce byla parní sauna a vrchol dokonalosti završil výborný koktejl. Báječný den jsme zakončili výbornou večeří. Ani deštivé ráno nepokazilo, ty báječné předchozí dva dny a po snídani jsme vyrazili směr jižní Morava. Celou cestu pršelo, ale dojeli jsme v pořádku. Jsem tak nabitá energií, že jsem zvládla vyprat a pustila jsem se do dalšího tvoření. Byl to nádherný relax a těším se, až zase vyrazíme na nějakou podbnou akci. Rija


































úterý 23. října 2012

Moje malé radosti

Včerejší den byl náročný. Brzo ráno jsem vyjížděla na služební cestu do Prahy. Ještě ráno mě mrzelo, že zpáteční lístek jsem sehnala až na pozdní autobus. Odpoledne jsem byla ráda, že jsem měla lístek až na půl šestou.  Jela jsem sama a proto ten autobus, bojím se cestovat sama vlakem. Po pár hodinách jsem měla hlavu jako škopek a byla ráda, když jsem dostala chvilku na jídlo. Sedla jsem na metro a vydala se poznat jednu milou dušičku. Dárkyni šitého medvídka k loňským vánocům. Bylo to moc příjemné setkání a čas nemilosrdně utíkal. Dostala jsem dalšího medvědího kamaráda na památku. Zatím dělá společnost bráškovi a zítra se poveze na chaloupku, kde mi ozdobí koupelnu. Dalšího, tentokrát dřevěného, medvíka jsem nemohla nechat v jednom malém květinářství. Domů jsem dojela dost pozdě večer, ale příjemné posezení mi den krásně prozářilo a doma na mě čekalo oznámení, že mám na poště zásilku. Dneska jsem si ji byla vyzvednout a čekal na mě vánoční skřítek od velké šikulky Alenky a krásně bude ladit s vánočním textilem na chaloupce. Je nádherný a už se těším jak ho u nás zabydlím. Pro tento týden se loučím a zítra po práci vyrážím na chaloupku a ve čtvrtek s manželem relaxovat na prodloužený víkend do Beskyd. I když začínám mít strach, abychom tam nezmrzly. I tak se na odpočinek moc těším a pokud nezmrznu, tak se příští týden opět ozvu. Rija



neděle 21. října 2012

Podzimní

Tento víkend byl ve znamení skutečného podzimu. Probouzeli jsme se do mlhavéno rána, že by se jí neprokousal ani Rákosníček a to už měl člověk sto chutí vrátit se do vyhřáté postele a raději z ní ani nevylézt. Po ranní kávě nastává náš pravidelný víkendový rituál. Procházka kolem zahrad a neodradí nás ani hustá lezavá mlha. Vyšly jsme jako již tradičně před dům a já se po pár krocích musela vrátit pro foťák. Přestože bylo venku bílo, tak bylo nádherně. Nikde ani živáčka, všude bylo ticho a kouzelně. Miluji taková rána, kdy na svých procházkách vídám nádherně utkané pavučiny babího léta vyzdobené korálky rosy. Mí věrní společníci Nela a Bety cupkají vedle mě a není slyšet nic jen ticho. Tentokrát nefoukal ani větříček, takže byly slyšet pouze naše vlastní kroky. Škoda jen, že se mi stále nedaří vyfotit tu krásu kolem. Ty pavučiny byly totiž přenádherné. Nikomu se z krásné procházky nechtělo domů a tak chlupáčci přišly domů urousaní. Ještě zkontrolovat zahrádku, jestli je vše v pořádku. K mému překvapení vykvetl mečík. Dal si tedy pořádně na čas. V létě ani jeden a tento maličký to stihl za minutu dvanáct. Večer nás navštívil ježek, určitě je to ten loňský, takže jsme opět kompletní. Krásný zbytek neděle a někdy příště opět u nás. Rija