Trocha povídání

Uplynula  spousta dnů bez jediného písmenka. Reálný život je prostě někdy složitý a dny plynou rychleji než by člověk hodlal připustit. Bohužel někdy i věci nemilé, složité a smutné, ale to už je život. Víte, čekáte, ale když se to stane tak tomu stejně nechcete věřit. Pak člověk nemůže mluvit, psát ani spát. A čeká kdy to přejde. Letošní rok je prostě nějaký moc těžký, složitý, ale i krásný, romantický. Zima byla dlouhá, jaro hektické a než se stihl člověk otočit začalo horké a suché léto, které pomaličku předává svou vládu podzimu. Snad se alespoň na chvíli tep života uklidní a zpomalí, abychom se stihli nadechnout a uvolnit. Chvíli se buduje, chvíli tvoří, nebo zahradničí, nebo se cestuje a poznává. Na zbytek nějak už nezbývá čas. Občas si říkám, že den nemůže mít 24 hodin, určitě se musel poslední dobou zkrátit, přeci není možné, že nic nestíhám. Taky se vám stalo, že vám došly slova a neměly jste chuť vůbec mluvit. Mě došly nejen slova, ale i dech a elán. I když poslední dobou se elán vrací, jen s tím dechem je to ještě trošku na štíru. Slova se snad postupně vrací, tak příště něco víc z uplynulých týdnů. Krásný zbytek léta. Rija