úterý 31. března 2020

Pořád se něco děje

Z měsíce března zbývá pár desítek minut, duben ťuká na dveře, venku se střídají roční období, manžel s netrpělivostí sleduje vteřinovou ručičku, zda student stihne včas odevzdat maturitní projekt, kočky vyrazily na lov a pes únavou a stresem z dnešního dne usnul. Vzhledem k tomu, že nefungují ani psí kadeřníci, tak se panička pokoušela o jarní střih a náš psí mazlíček utrpěl šok z toho, co mu to doma dělají. Po nějaké chvíli jsem stříhání nechala, aby domácí mazlíček neutrpěl nějakou psychickou poruchou. Chudinka neví, že ji zítra čeká pokračování a koupel. Konečně vidí a čumáček vypadá jako čumáček. Dnes jsem byla opět v práci. Úkoly dne stihla splnit a doma v zásobách našla další látku, kterou lze použít na polštářky. Máša neustále dochází domů, aby okupovala pohovku. Co kdybychom ji náhodou chtěli vyměnit. Ve volných chvílích tvořím výzdobu. Cestou z práce mi manžel zastavil v zahradnictví. Špatná trasa, jezdit kolem otevřeného zahradnictví. Nakoupeno pár kytiček a splněn další sen - mám převislý modřín. Ještě přečkat zítřek a hurá na zahrádku. Zatím to u nás sice vypadá jak na staveništi, ale pořád lepší, když dělám binec venku, než když doma uklízím, alespoň je ode mě na chvíli pokoj. Takhle nám ubíhají dny a vše je zatím v pořádku. Doma jsme se nezabili  a zatím žijeme. Rija





neděle 29. března 2020

Jarní

Konečně se venku udělalo příjemnější počasí. Nefučí ledový vítr, sluníčko opět hřeje, tak mě začala pálit židle pod zadkem, jak říkávala babička, když jsme byli s bráchou malí a při nemoci opadly horečky a už nás to v posteli nebavilo. Za těch pár dnů, kdy byla venku zima, jsem zvládla vycídit celý dům, vyházet další zbytečnosti a prudit manžela, který dostával přímo alergii, když viděl hadr a kbelík. Určitě i on je nesmírně rád, za oteplení. Vzala jsem vodítko, foťák a roušku a šla se pokochat jarem. Po mrazících, které u nás v minulých dnech uhodily je většina kvetoucích keřů spálená. Špendlíky se tváří, že to přežily v pohodě, ale při bližší prohlídce jsou vidět hnědé středy květů. Možná by to přežily ty květy, které ještě nejsou úplně rozvinuté, ale vzhledem k tomu, že o víkendu má teploměr zase šplhat přes dvacet stupňů a příští týden přijdou opět mrazíky, tak tomu moc nevěřím. V místech, kde jsou keře chráněné, květy vypadají dobře a sluníčko vylákalo na pastvu motýly, kteří se kolem keřů hemžily v barevných paletách. Bohužel zachytit tu krásu není vůbec jednoduché. Zvlášť, když jsem slepá jak patrona. I zahrádka se krásně probouzí a začíná se oblékat do barev. Škoda jen, že jsem se nestihla pořádně pokochat rozkvetlým kdoulovcem. Ten mrazíky hodně utrpěl. Dokonce i zlatý déšť utrpěl. V těchto dnech jsem vděčná za zahrádku. Zakleknu k záhonu a přestávám vidět a slyšet a kutám a kutám. Večer si sedneme se skleničkou vína, opékáme buřty a kocháme se západem slunce (dokud to ještě jde, protože za naší zahradou se staví dům, tak jsem zvědavá, kolik ze zapadajícího slunce uvidíme) a samozřejmě pozorujeme noční oblohu. V těchto dnech je krásně vidět srpek měsíce v konjunkci s Venuší. Dnes už se začíná maličko rýsovat i skalka, tak snad v nejbližších dnech ji zdárně dokončím. Jen místo mrazíků by byla potřeba voda.  Zem je šíleně suchá. Jdu připravit oběd a potom hurá na zahradu. Práce a vlastně i zábava na mě už čeká. Mějte prima poslední březnovou neděli. Rija















úterý 24. března 2020

Panský dům

Před časem se mě jedna známá ptala, jestli umím odpočívat. Netuším, jak ji něco takového napadlo. Sama o sobě si myslím, že jsem dost pohodlná a líná. Přemýšlela jsem, jak vlastně odpočívám? Nejsem klasický případ hospodyňky, která stojí hodiny u sporáku a vyvařuje. Mám ráda rychlá jídla, pokud možno v jednom hrnci. Ušetřený čas využívám k jiným činnostem, od jara do podzimu na zahrádce. Zjistila jsem, že pro mě je relaxace i když celý den sedím u šicího stroje. Je však doba, kdy se potřebuji vypnout úplně a to většinou sednu ke knize a čtu. V lednu jsem přečetla dvě knihy a hned jsem si vzala do rukou další knihu. Byla to trilogie Panský dům a musím říct, že jsem všechny tři díly doslova zhltala. Děj se odehrává v Německu před první světovou válkou, během války a ještě ve dvacátých letech minulého století. Knihy jsou moc hezky napsané a od čtení se nedá odejít. Od stejné autorky na mě v knihovně čekají další díla a pokud bude karanténa pokračovat, tak se pustím do dalšího čtení. Rija



pondělí 23. března 2020

Sběratelská výzva

Před časem jsem na blogu u Marty objevila příspěvek, ve kterém dala námět na Sběratelskou výzvu. Hned mi hlavou proběhlo pár nápadů, o čem bych mohla napsat. První moje myšlenka byla na období, kdy jsem asi ve třetí třídě začala sbírat ubrousky. Byla to jediná cílená sbírka v životě. Všechno, co můžu nazvat sbírkou, bylo neplánované a přišlo ke mě tak nějak náhodou. Asi největší mojí sbírkou jsou medvědi. Takhle sbírka začala úplnou náhodou, když jsme rekonstruovali chalupu, tak jsem na internetu viděla obrázek z chaloupky jedné dívčiny, která měla v košíku posazené plyšové medvídky. Zatoužila jsem dát si do naší chaloupky jednoho takového medvídka. Když jsem tenkrát před dvanácti lety o tom řekla manželovi, tak si skoro zaklepala na čelo, že skoro v mých čtyřiceti letech , chci plyšového medvídka:-). Škemrala jsem tak neodbytně, že mi Ježíšek tenkrát skutečně přinesl medvídka. Jenže ne takového sběratelského a v retro šatičkách, ale obyčejného, malého plyšáčka, který byl navíc v balíčku s čokoládovými bonbonami. Prostě obyčejný plyšák. Jenže za nějaký čas přišel další a další a postupem času přibyly i ty sběratelské. Od té doby si medvídky vozím i ze zahraničních dovolených. Mám z Francie, Dánska, Rakouska. Jednoho medvěda mi kamarádka přivezla dokonce ze Švýcarska. Navíc, už nemám medvědy jen plyšové, ale různé figurky, svíčky a dokonce jako přívěšky na krk a náušnice. Z jednoho výletu jsem si dovezla medvídka jako hodinky. Jsou u nás doma prostě všude. To je asi největší moje sbírka. A kolik, že mám vlastně medvídků? Teď jsem nějakou dobu nepočítala, ale je jich něco kolem dvou stovek:-). Za další sbírku můžu považovat domečky, nebo třebas puntíky, které jsem ukazovala v předchozím příspěvku nebo věci s motivem levandulí. Jinak bych doma našla spoustu svíček, které můžu považovat za další sbírku. Určitě by se toho tady našlo víc, co bych mohla považovat za sbírku. Vždy se mi objeví jeden dva kousky něčeho, co se mi líbí a pak se to zvrtne, začnu dostávat dárky ve stejném stylu a už to je. Není to cílené.
Tento byl první












Čím se bavím

Zdravím vás po delší pauze. Doufám, že se vám virus vyhýbá a všichni jste v pohodě. Začátek roku jsem měla nějaký hektický a navíc mě trošku zlobilo zdraví. Navíc jsem bojovala s příšernou únavou. Poslední dobou mám problémy s únavou čím dál víc, takže jsem si udělala kolečko po poliklinice a ještě mě pár vyšetření čeká. Zrušila jsem si je, ještě před karanténou, abych náhodou někde něco nechytla. Naštěstí jsem dostala nové léky a navíc pár vitamínů a musím uznat, že se mi pomaličku vrací energie do žil. Tak už začínám vymýšlet blbosti. Vytahuji dekorace a látky a chaloupka dostává nový kabátek. Momentálně jsem doma. Měla bych napsat, že si užívám neplánovaného volna a lenoším. Přiznám se, že teprve teď jsem se zastavila. Minulý týden jsem využila počasí a pustila jsem se do úprav v zahradě. Bude to běh na dlouhou trať a momentálně mě nepřeje ani počasí (nejspíš asi vytušilo, že bych brzy padla vyčerpáním. V sobotu jsem nebyla schopná unést ani žehličku:-). Takže jsem přešla od zahradních prací k šicímu stroji a pokusila se rodinu vybavit, momentálně nejdůležitějším kusem oděvního doplňku, rouškou. Nejsem tak výkonná jako jiní, ale všechny, kteří šijí ve velkém mají můj obdiv. Mě to jde, jak psovi pastva, ale i tak jsem svými výtvory pár lidí potěšila. Jsem vděčná za život na konci světa, protože můžu s Nelinkou vyběhnout k rybníku a do polí, kde člověk narazí akorát na bažanty, zajíce a občas srnku. Snažím se nepropadat panice, zatím mám plnou hlavu plánů a aktivit, tak nemám čas lenošit a zabývat se tím, co nás čeká a co bude dál. Přeji vám pevné nervy a především veselou mysl. Rija