středa 30. ledna 2019

Bílé kouzlo

Pomalu nám končí první měsíc letošního roku. Konečně i u nás leden dostál svého jména. Po holomrazech z minulého týdne jsme se v pondělí probudili do bílé nádhery. Tedy pro všechny, kteří nemuseli usednout za volant. Cesta od nás z Konce světa, byla úplný horor. Silničáři k nám nedorazili a tudíž byla cesta spíš pro lyže než kola. Teprve až ve třetí vesnici od nás jsme potkali silničáře. V Mikulově byl totální dopravní kolaps. Kolona aut mířících k hranici se táhla až daleko za město. Ještě štěstí, že se vyznáme ve městě, tak jsme neuvízli v koloně. Sníh se sypal z nebes celý den. Po příjezdu domů, jsme si prokopali cestu k domovu. Byla to pěkná rozcvička. Chudáka Nelinku, sněhová nadílka ji pořádně rozladila. Hned v pondělí ráno, když před domem zapadla do závěje, tak se otočila a bylo po pravidelné procházce. Ani večer to nebylo lepší. Ještě loni lítala ve sněhu a teď nic. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, proč nechce jít ven. Bohužel jako přízemní pejsek zapadla do sněhové nadílky až po bříško a každý krok byl velmi namáhavý. Naštěstí včera odpoledne její nechuť ke sněhu odpadla. Přijela jsem z práce za světla, dokonce ještě na nebi svítilo slunce. Vzala jsem Nelinku ven a ta po chvilce různých výskoků a přískoků objevila znovu kouzlo závějí a začala se ve sněhu válet a strkat čumáček do závějí. Vypadala jako malé dítě. Řádila pár minut a po chvíli byla totálně vyřízená. Doma se uložila na pohovku a usnula, jako špalek. Spala celou noc. Ráno u nás mrzlo až praštělo. Na teploměr jsem musela kouknout pro jistotu dvakrát, jestli se mi to nezdá, -15. Naštěstí, přes den svítilo sluníčko a sníh se krásně třpytil. S kolegyní jsme vyrazily na naše pravidelné posezení v "cukrárně", které jsme už loni vyměnily za procházku. Tentokrát jsme změnily trasu a tak jsem objevila místo, o kterém jsem vůbec neměla tušení. Úžasná procházka podél řeky, zasněženou krajinou. Procházka jako z pohádky. Ušly jsme 6,5 km a krásně jsme si provětraly hlavu. Musím si sněhu užít, protože na víkend hlásí opat oteplení. No není to počasí nějaké bláznivé. Rija
Rybník v neděli


Rybník v úterý




















pondělí 21. ledna 2019

Zatmění

Manžel je, už nějaký pátek, velkým nadšencem astronomie, tak se nám doma neustále objevují nové dalekohledy, objektivy a další pomůcky. Svou vášní mě nakazil také. Nejsem sice tak zapálená jako on a nevydržím hodiny sledovat skrz dalekohled hvězdnou oblohu, ale vydržím dívat se hodiny na hvězdnou oblohu a když na obloze uvidí něco zajímavého, tak se ráda podívám. Loni v létě jsme hledali nejvhodnější místo na pozorovaní zatmění měsíce. Je tudíž jasné, že jsme si dnes ráno přivstali, abychom mohli pozorovat další krásné zatmění. Manžel vstal dřív jak já. Nějak jsem se nemohla vymotat z postele. Vstávat ve čtyři hodiny, není tak jednoduché. Pozorovali jsme celé zatmění měsíce. Jen škoda, že nebylo vidět víc barev a nebylo větší teplo :-). Teď na pár let u nás nebude viditelné zatmění, tak snad se toho dalšího ve zdraví dočkáme. Ještě cestou do práce jsme dvakrát zastavili a vyfotili přibývající měsíc. Jen škoda, že v některých místech se nedá zastavit při krajnici, protože měsíc nad Svatým kopečkem by byl nádherným zakončením, celého pozorování. První fotky jsou z mého kabelkového fotoaparátu, ty hezčí jsou focené zrcadlovkou přes astronomický dalekohled Celestron Cassegrain. Ty jsou o něčem jiném, ale i tak tohle zatmění ve mě vyvolávalo úžasné pocity umocněné ranním tichem, mrazivým ránem, kdy pod nohy křupe namrzlá tráva a vzduch voní ledovým tichem. Prostě pohádka. Rija















neděle 20. ledna 2019

Konečně

Už v loňském roce jsem si všimla, že ke krmítku nelétají žádní ptáčci. Přikládala jsem to tomu, že krmítko je staré a rozpadající se. Proto jsem toužila po novém, ke kterému budou létat houfy ptáčků. No, chvíli to trvalo, ale před Vánoci jsme krmítko pořídili, ale ptáčci nikde. Poctivě jsem chodila krmítko kontrolovat, ale semínek neubývalo. Někde jsem četla, že do krmítek lidé dávají kousky jablíček a ořechy. Včera jsem do krmítka přidala kousky jablka a vlašské ořechy. A ejhle, ráno se v krmítku jen hemžilo sýkorkami. Zem byla plná vrabčáků. Žádného dalšího ptáčka jsem neviděla. Budu doufat, že v nadcházejících mrazivých dnech ptáčci budou krmítko okupovat a já budu mít, co pozorovat. Staré krmítko manžel slíbil opravit a příští rok snad budeme mít dvě pozorovatelny. Je to lepší jak televize. Rija


Nová hračka

Krásnou neděli přeji. Venku nám přituhlo, včera bylo krásně slunečno a teplota v ranních hodinách klesla až k -10 stupňům. Dnes je sice tepleji, ale zataženo. Manžel se necítí dobře, tak polehává a s ním všechna naše zvířata. Tudíž je víkend takový klidný. Včera jsem se rozhodla využít klidu a vyzkoušet vánoční dárek. Ježíšek mi přinesl krásnou modelářskou lupínkovou pilku. Vždy jsem měla z takových nástrojů respekt. Jako malá jsem se pokoušela ruční lupínkovou pilkou vyřezat malou ozdobičku a pilka skončila v mém prstu. Jenže poslední dobou mě stále více láká, pokusit si vytvořit ozdoby a drobné dekorace sama. Ruce mám levé pořád, ale manžel tvrdí, že to chce trénink. Zase na druhou stranu, před pár lety jsem si říkala, že mě nikdy šití nebude bavit a dnes mi chybí čas, abych se víc šitím zabývala. Tak jsem se rozhodla, že zkusím i vyřezávání. Rozhodla jsem se trénovat vyřezávání na něčem, na čem nebude vadit, když to nebude dokonalé. Výběr padl na namotávátka na krajky. Před pár lety my jich pár vyrobila kamarádka a osvědčily se. Podle vzoru jsem si je namalovala na dřevo a pustila se do práce. Chvíli mi trvalo než jsem pochopila, jak se dřevem pracovat a taky jsem měla strach, aby mi pod plátem neskončily prsty. Jeden nikdy neví a já jsem opravdu šikovná. Začala jsem malým namotávátkem na stužky. No žádný učený z nebe nespadl, tak za oběť vzal i jeden pilový plát. Ještě štěstí, že Ježíšek přinesl pěknou zásobu pilových plátů. Už mě zná. To mě neodradilo a vyřezala jsem další dvě namotávátka a zlikvidovala ještě jeden plát. Není to dokonalé, potřebuji získat grif, jak otáčet deskou, abych měla pěkné obloučky. Chce to trénink. Nakonec jsem namotávátka přejela smirkovým papírem a zabalila do oblečku. Svůj účel splní a já se těším na pokračování. Už mám namalovaného zajíce. Jen dnes jsem pilku vyměnila za stroj, tam jsem si už jistější. Ale bude mě to bavit, tak se těším na další hraní. Kdo si hraje nezlobí a manžel má alespoň ode mě pokoj. Nic nevymýšlím, nic nepotřebuji. Hezký zbytek neděle. Rija





středa 16. ledna 2019

Nela

Vzpomínám si na dobu před deseti lety. Vybavuji si ten den úplně živě, jako by to bylo dnes. Kamarádka mi skoro v přímém přenosu posílala fotky, jak její fenka rodila štěňátka. Narodily se tři krásné bílé kuličky. Byly maličké a nádherné. Už chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou, pořídit sobě i dětem nějakého mazlíka, jenže jsem měla strach, že se nebudu umět o něj postarat. Nakonec jsem si dodala odvahy (za podpory houfu virtuálních kamarádek) a zamluvila si jednu malou kuličku. Když jsem si Nelinku přivezla domů, byla o něco málo větší než její první plyšová hračka. Během několika málo dní vzaly za své všechna předsevzetí, co smí, či nesmí, kam smí a kam nesmí a hlavně, že nikdy nebude spát v posteli. Dnes jsem nervózní, když necítím její packy zabořené do mých žeber, případně její zadek pod mou hlavou. Brzy jsme si na nového člena rodiny zvykly a dnes je to náš veliký mazlík. Když přijdeme domů, máme vítací rituál. Manžel si snad ani neumí představit den, kdy by nebyl celý oslintán, protože ho potvůrka miluje za všech nejvíc. Život bez ní si už neumím představit. Dnes už mi stačí, když se na mě podívá a přesně vím, co chce. Poznám, kdy ji něco bolí, kdy je unavená i veselá. Tajně jí říkám, že je to moje antidepresivum. Nelinko k tvým krásným desátým narozeninám hodně zdraví a ještě mnoho krásných let v tvé společnosti. Nelinko moc ti děkujeme, za to co nám dáváš. Rija
První léto


Přidat popisek





úterý 15. ledna 2019

Leden?

Od včerejška se mi zdá, že se počasí venku zbláznilo. Chvíli svítí sluníčko, chvíli prší, dokonce i chumelí a do toho šíleně fouká ledový vítr. Včera večer se zničeho nic přihnala vichřice se sněhovou bouří. To byl hukot, měla jsem strach, že nám to odnese dům. Trvalo to jen pár minut a tak rychle jak to přišlo, tak to odešlo. Na zemi jen sem tam zbyly místa, kde bylo mírně pocukrováno. Dnešní den byl podobný. Co bychom taky chtěli, když je leden a slibují ještě mrazy. Nebo, že by tomu tak nebylo? Cestou z práce jsme se zastavili na skok u maminky. Nakouknout, jestli je vše v pořádku, zda něco nepotřebuje. Než jsem došla ke dveřím zůstala jsem stát jako opařená. Mamince v zahrádce vyrašily krásné sněženky. Skoro každý rok, kvetou ve stejný čas. Někde padá sníh, jinde kvetou sněženky. Jsou to sice ještě skromná poupátka, ale za pár dní rozkvetou. Až přijedeme domů za světla, musím se podívat do zahrádky, jestli nenajdu také poupátka, lístečky jsem viděla už po Vánocích.Uvidíme, jaké překvapení nám nadcházející dny ještě přinesou. Rija

pondělí 14. ledna 2019

Neděle

Neděle je malý svátek a člověk by měl odpočívat, když už se celý týden někam plahočí. Můj nedělní den začal krásně. Na svět vykouklo sluníčko, což u mě evokovalo, rychle dát prát prádlo, aby uschlo. Nebylo ho moc a byla jsem ráda, že jsem ho nevyprala už v sobotu. Miluji totiž vůni prádla, vyfoukaného větrem. S Nelinkou jsme obešly zahrady a já přemýšlela, co s volným dnem. Kdyby nefoukal ledový vítr, tak jsme šli všichni tři na procházku. Po obědě se zatáhlo, tak mě manžel vzal na výlet. Kousek od nás na zámku v Miroslavi probíhá výstava hraček. O zámku Miroslav jsem psala před časem. Vyjeli jsme o něco dřív, abychom si stihli dát kávu v maličké cukrárně na náměstí. Exponáty na výstavu byly zapůjčené z muzea v Rychnově nad Kněžnou. Nejvíc mě uchvátily samozřejmě medvídci. První komentář, který jsem pronesla, že měl někdo stejný nápad a posadil méďu na koníka. Jen tedy já nemám tak staré kousky. I když jednoho podobně sešlého méďu mám. Docela by mě zajímalo, jak je starý. Obdivovala jsem do detailu propracovaný nábytek pro panenky a vybavení obchodu. Když jsem viděla tu nádheru, kterou kdysi dávno někdo vyrobil pro potěšení dětí, tak mi nezbylo nic jiného, než ji obdivovat. Moje dušička se potěšila a ještě jsem zjistila, že za pár týdnů bude na zámku další zajímavá výstava. Máme další tip na výlet. Při prohlížení exponátů, jsem si vzpomněla na nápad, který mi vnukla moje báječná kamarádka. Nedávno se mě zeptala, zda vím odkud, nebo od koho mám medvídky ve své sbírce. Že by každý mohl mít svůj příběh. Velkou většinu medvídků vím odkud mám, tudíž bych mohla mít témata pro nějaká další povídání.
Děkuji za vaše návštěvy a komentáře. Moc si jich vážím. Rija