Moji milí, jdu vám moc poděkovat za přízeň, kterou jste mi po celý rok věnovali. Přestože letošní rok byl úplně jiný na jaké jsme byli dosud zvyklí, tak jsme jeho nástrahami prošli a doufám, že ten nadcházející přinese optimističtější dny. Všem přeji hodně zdraví, veselou mysl a dny plné optimismu a radosti. Nashledanou v roce 2021. Rija
Poslední letošní úplněk. Po včerejším slunečném počasí ani památky. Celý den se nad krajinou snášela podivná, šedivá mlha. Proto bylo nejlépe doma. Jenže v podvečer už nás to doma nebavilo. Šli jsme se tedy projít. Udělali jsme dobře. Nelinka se proběhla a my se provětrali. Navíc jsme si vybrali správný čas. Nad obzor stoupal krásný, veliký Měsíc. No vždyť je taky úplněk. Vůbec mě to nenapadlo, než jsme vyšli z domu, tak jsem nemohla potmě nastavit foťák. Nepodařilo se mi zachytit ty krásné barvy, které byly vidět kolem Měsíce, ale něco z toho kouzla tam je. Škoda, že nejde zachytit ticho. Možná je to poslední rok, kdy jdeme za zahradou v tichu a tmě. Příští rok už bude ulice obydlená a bude po kouzlu tmy. Každým dnem se nějaké místo kolem nás mění. Musíme hledat ticho jinde, dál. Snad příště? Zítra? Uvidíme, co bude příště. Rija
Den se pomaličku chýlí k večeru a ještě dva dny a letošní rok bude u konce. Užívám si volna doma v klidu a pohodě. V neděli mě přepadla nějaká rýma a můžu se u kýchat. Na dva dny se mi nos proměnil ve vodovodní kohoutek. Dnes už je to lepší. Možná za to může sluníčko, které se na nás opět přišlo podívat. Utichl příšerný vichr, který tady dva dny řádil a venku mi to připomínalo jaro. Teploměr se vyšplhal skoro k jedenácti stupňům, tak jsme se oblékli a vyrazili na chvíli do polí. Byl by hřích sedět doma. Vítr tak nádherně vyčistil vzduch, že bylo krásně vidět do okolí. V dálce bylo vidět kouř stoupající z chladících věží Dukovanské elektrárny. Vypadalo to, že jsou nadohled. Otočila jsem se, abych se ujistila o viditelnosti. Vysílač na Pálavě mě utvrdil v tom, že je nebe opravdu čisté. Poslední dobou byla Pálava pořád jen v oparu. Nelinka se pořádně proběhla a na kožíšku bylo znát, že v noci pršelo a všude je spousta bláta. Zajímavé, že déšť jí vadí, ale bláto ji přitahuje jako magnet. Udělali jsme pořádný okruh kolem vesnice. Pohled do Rakouska a ještě jeden do Mikulova na Svatý kopeček a hurá domů k šálku teplé kávy. Ačkoli, to tak nevypadalo, tak v polích bylo pěkně čerstvo a tváře se mi zbarvily do červena. Kávu mám vypitou a Nelinka se uvelebila na gauči a spí. Můžu v klidu pokračovat ve vyšívání. Snad se brzy z těch křížků vyloupne nový obrázek. Rija
Dnes jsem se vzbudila později než obvykle, nechtělo se mi vstávat a naštěstí jsem ani nemusela. Než jsem se vymotala, tak se na nebi objevilo sluníčko. Konečně jsme se dočkali. Venku je sice zima, ale svítí. I když si chvílemi hraje s námi na schovávanou. Při obědě jsme dostali nápad, pojedeme na výlet. Kam? Za pohádkou. Vyrazili jsme směr Nesmrtelná teta. Projíždíme serpentýnami a najednou se na nás dívá Nesmrtelná teta. Vranov nad Dyjí. Projíždíme dál a před námi je Svatojánský věneček? Hodinářův učeň? Zámek Uherčice. Dřív tady šla hranice, místo nikoho. Dnes zámek, který se pokouší obnovit svou krásu. Kouzelné místo. Zub času si ukousl své, ale je tady krásně a kouzelně. Až otevřou bude na co se koukat. V Uherčicích jsme se prošli malou návsí s rybníčkem, z poklidu vyplašily hejno kachen. Jedeme dál a najednou se nad námi tyčí zřícenina hradu Frejštejn. Vůbec jsem neměla tušení, že taková zřícenina existuje. Klidná, tichá vesnička, máme štěstí, že kromě autobusu nikdo na silnici není, tak zastavujeme, abych si mohla zříceninu vyfotit. Z informačního panelu, jsem zjistila, že jsme v Podhradí nad Dyjí. Cestou jsem pozorovala úžasné meandry řeky Dyje, která si tady líně teče neupraveným korytem, ne jako u nás, kde se břehy za mého dětství upravovaly. Pokračujeme dál a najednou se před námi objeví další zřícenina, tentokrát je to Corštejn. Znám, kdysi dávno jsme tam byli. Dnes šplháme do míst, kde jsme nebyli, abychom měli rozhled. Vidíme meandry Dyje, zříceninu Corštejnu, restauraci Rumburak, vesničku Bítov, protože hrad je ukrytý mezi stromy a další. Není tady překrásně? Úplnou náhodou jsme objevili v polích restauraci Rumburak. Příznačně vchod zdobí dva obrovští krkavci. Až se situace opět uvede do klidu, tak máme tip na ubytování. Kousek je Bítov, Corštejn a spousta dalších zajímavostí. Měli jsme štěstí, že nakonec mezi mraky vykouklo sluníčko a hned byl den veselejší. Krásně jsme se provětrali a večer jsem usnula jak špalek. Stálo to za to. Rija
