Listopadový

Krásný nedělní večer přeji. Mockrát děkuji za všechny komentáře, které mi tady necháváte a zároveň se omlouvám, že nestíhám reagovat. Jsem pořád někde v pohybu. Ani dneska jsem se nezastavila. Ráno mě vzbudilo sluníčko a tak jsem vyskočila z postele a zajásala, že mi uschne prádlo. Vyprala jsem, trošku pofackovala dům a po obědě jsme si řekli, že půjdeme s Nelou na procházku. Musím přiznat, že od té doby, co tady bydlíme, chodíme hodně na procházky. Využili jsme krásného a teplého počasí, i když foukal silný vítr, a vydali se až k řece. Obloha byla jak vymalovaná, ptáci štěbetali, a nic nenasvědčovalo tomu, že je už listopad. Venku to vypadalo jako krásný jarní den. Nela si to užila taky, protože mohla běhat bez vodítka. Jen tedy kolem kukuřičného pole jsem ji raději přivázala, abych ji nemusela hledat někde v kukuřici. Venku se náš malý plyšáček mění v loveckého psa a snaží se sledovat stopu, případně bažanta. No pořád lepší, než kdyby sledovala zajíce, protože ten po chvilce běhu nevzlétne. Abychom nevyšli ze cviku, tak jsme ušli 7,5 km a Nela až na malé přestávky pořád spí. Týden volna uběhl jako voda a zítra opět do práce. Mějte krásný a pohodový pracovní týden. Rija

Podzim v Beskydech

Přeji krásný sobotní večer. Máme tady konec října a musím přiznat, že jeho poslední dny, byly jak vymalované. Ve čtvrtek ráno jsme s manželem vyrazili na tři dny do Beskyd. Jezdíme takto už pět let. Letos jsme jen změnili ubytování. Plán byl jasný, kromě úpravy hrobu manželových rodičů, procházka podzimní přírodou. Beskydy máme oba moc rádi. Hned ve čtvrtek za námi přijel syn a měli jsme příjemné odpoledne. V pátek ráno nás přivítal krásný slunečný den a o programu dne bylo rozhodnuto. Výšlap na nějaký kopec v okolí. Manžel tvrdil, že jsem natrénovaná ještě z Tater, tak mi to půjde samo. Vybral pomerně nenáročný terén a cílem byla Ivančena.
"Ivančena se nachází ve výšce 925 m.n.m, je to kamenná mohyla v Beskydech mezi Malchorem a Kykulkou pod vrcholem Lysé Hory. Byla postavena na památku pěti skautů, kteří byli popraveni za účast v protinacistickém odboji.

Mohylu založil 30. oddíl Junáka z Ostravy a to 6. října 1946 na památku pěti členů „Odboje slezských Junáků“, kteří byli 24. dubna 1945 popraveni v polském Těšíně na židovském hřbitově.
Mohyla je v současnosti symbolem vlastenectví, statečnosti a přátelství. Zabírá asi 40 metrů čtverečních a 195 metrů krychlových. Sahá do výšky 4 metrů. Do roku 1989 byla mohyla i symbolem odboje proti nesvobodě. V době komunismu k ní dělali pochody skauti a v době ilegálního skautingu i trempové. Pochody byly sledovány STB.

Poutě k mohyle trvají dodnes. V sobotu kolem 24. dubna tam míří skauti z celé republiky a v neděli pak trempové. Mohyla se stále rozrůstá a je složená z kamenů z různých koutů světa."
Informace jsem se dozvěděla z tabulí poblíž památníku. 
Počasí nám opravdu přálo a tak jsem si cestu užívala. Vše vonělo krásně dřevem a sluníčko a příroda vykouzlily úžasn= hry barev a světla. Procházku sice cítím v nohách ještě teď, ale byla to opravdu nádhera. Cestou zpět jsme zajeli púodívat se do Ostravy a nestačili se divit, jak se město změnilo za dobu, kdy jsme tam nebyli.
Přeji vám hezký zbytek víkendu a příjemný začátek listopadu.  Rija

Jedno srdíčko na závěr

Podzimní procházky

Původně jsme nechtěli přes víkend z domu vystrčit ani nos. Chtěla jsem se konečně věnovat tvoření. V sobotu dopoledne jsem posbírala poslední úrodu a pověsila prádlo a byla jsem ráda, že nemusím ven. Nelinka oběhla zahrady a byla ráda, že je doma v teple. Přestože neděle na tom nebyla lépe, tak v podvečer vyšlo sluníčko a jeho paprsky nás zlákali k procházce. Foukal silnější vítr, ale venku bylo nádherně a zapadající sluníčko nám poskytlo úžasné pohledy na nebe. Ještě před měsícem bylo ve stejnou dobu sluníčko vysoko na obloze a teď už je v sedm hodin tma. Prostě zima se blíží. Venku bylo tak příjemně, že jsme si procházku nakonec ještě prodloužili a domů došli až za šera. Dneska jsme dojeli z práce kolem páté, a přestože foukal čerstvý vítr, vydali jsme se na procházku. Máme jednu oblíbenou trasu a dokud nebude mokro, tak po ní chodíme skoro denně. Nelinka se může probehnout bez vodítka a nemusíme mít strach, že se jí něco stane, případně že bychom někoho potkali.

Pohled na tento kaštan byl úžasný

Na jednom stromě květ i plody