sobota 31. října 2015

Podzim v Beskydech

Přeji krásný sobotní večer. Máme tady konec října a musím přiznat, že jeho poslední dny, byly jak vymalované. Ve čtvrtek ráno jsme s manželem vyrazili na tři dny do Beskyd. Jezdíme takto už pět let. Letos jsme jen změnili ubytování. Plán byl jasný, kromě úpravy hrobu manželových rodičů, procházka podzimní přírodou. Beskydy máme oba moc rádi. Hned ve čtvrtek za námi přijel syn a měli jsme příjemné odpoledne. V pátek ráno nás přivítal krásný slunečný den a o programu dne bylo rozhodnuto. Výšlap na nějaký kopec v okolí. Manžel tvrdil, že jsem natrénovaná ještě z Tater, tak mi to půjde samo. Vybral pomerně nenáročný terén a cílem byla Ivančena.
"Ivančena se nachází ve výšce 925 m.n.m, je to kamenná mohyla v Beskydech mezi Malchorem a Kykulkou pod vrcholem Lysé Hory. Byla postavena na památku pěti skautů, kteří byli popraveni za účast v protinacistickém odboji.

Mohylu založil 30. oddíl Junáka z Ostravy a to 6. října 1946 na památku pěti členů „Odboje slezských Junáků“, kteří byli 24. dubna 1945 popraveni v polském Těšíně na židovském hřbitově.
Mohyla je v současnosti symbolem vlastenectví, statečnosti a přátelství. Zabírá asi 40 metrů čtverečních a 195 metrů krychlových. Sahá do výšky 4 metrů. Do roku 1989 byla mohyla i symbolem odboje proti nesvobodě. V době komunismu k ní dělali pochody skauti a v době ilegálního skautingu i trempové. Pochody byly sledovány STB.

Poutě k mohyle trvají dodnes. V sobotu kolem 24. dubna tam míří skauti z celé republiky a v neděli pak trempové. Mohyla se stále rozrůstá a je složená z kamenů z různých koutů světa."
Informace jsem se dozvěděla z tabulí poblíž památníku. 
Počasí nám opravdu přálo a tak jsem si cestu užívala. Vše vonělo krásně dřevem a sluníčko a příroda vykouzlily úžasn= hry barev a světla. Procházku sice cítím v nohách ještě teď, ale byla to opravdu nádhera. Cestou zpět jsme zajeli púodívat se do Ostravy a nestačili se divit, jak se město změnilo za dobu, kdy jsme tam nebyli.
Přeji vám hezký zbytek víkendu a příjemný začátek listopadu.  Rija




















Jedno srdíčko na závěr

středa 28. října 2015

Drobnosti

Dny se začínají krátit a já i přes neustálý pohyb si najdu víc času sednout k počítači a zabrousit na pár svých oblíbených blogů. Ne že bych do teď nenakukovala vůbec, ale většinou jsem proletěla, pokochala se obrázky a už jsem byla zase někde venku. V minulých dnech jsem si konečně našla více času sednout si a vzít jehlu do ruky a pokusit se o nějakou drobnost. Nevzniká žádné převratné dílo, ale konečně jsem se dostala k tomu vyšít si pár drobností na doladění mého tvořícího koutku. V hlavě mám ještě pár drobností, ale vyměnila jsem křížek za jiné vyšívání a od včerejška vyšívám dečku na stůl. Přeji krásný zbytek týdne, my ráno vyrážíme směr Beskydy, tak doufám že počasí nezklame a posvítí si na nás sluníčko. Rija




úterý 27. října 2015

Podzimní ráno

Miluji ranní procházky s Nelou, kdy se den probouzí. Všude je klid, ticho a je slyšet zpěv ptáků. Na podzim je to s ranními procházkami složitější, protože bývá dost často mlha, nebo je ještě tma. V sobotu jsme šly ven, až když začala mlha stoupat a z pod oparu vykukovalo sluníčko. Pod nohama nám šustilo listí a na rostlinách se třpytila rosa. U rybníka je vidět jak malíř podzim vybarvil okolní stromy. Měla jsem štěstí a viděla jsem z rybníku stoupat mlžný závoj. Část rybníka byla jasná, slunečná a druhá část přikrytá čarovným závojem mlhy. Den se vydařil a odpoledne nás zahřály sluneční paprsky. Ještě k večeru bylo nádherně a tak jsme šli všichni na procházku do polí. Pokaždé si řeknu, musím využít počasí a tu či onu činnost doženu zítra. Jenže byla by opravdu velká škoda, nevyužít těch krásných chvil k procházkám. A pak, čerpám z přírody energii a vitalitu. Doufám, že takových dní bude ještě mnoho (i když musím přiznat, že deště je taky potřeba). Užívejte si krásných podzimních dní. Rija








Chléb

Je to už dva roky, kdy jsem díky kamarádce začala péct doma svůj vlastní kváskový chléb. V obchodě ho kupuji jen ve výjimečných případech. Většinou v týdnu, kdy chleba nepeču. U kváskového chleba je příprava a samotné kynutí na delší dobu, takže chléb peču jen o víkendu, nebo když mám více volna. Dřív byl chléb považován za "Boží dar" a podle toho se s chlebem nakládalo. Z dětství si pamatuji, jak babička před prvním rozkrojením, chléb pokřižovala.
Na netu jsem našla spoustu zajímavých článků o chlebu a spoustu zajímavých myšlenek. Některé myšlenky se mi líbí. Cituji:
"Už samotná příprava chleba bývala posvátnou záležitostí. Veškerá manipulace s chlebovým těstem byla provázena modlitbou a přežehnáváním magickými gesty. Chlebu se žehnalo při vkládání těsta do díže, při přendavání do pece i při vyjímání z pece. Slované si hodně potrpěli na pohostinnost, ale v čase kdy zadělávali a pekli chléb o nenadálé návštěvy nestáli. Ten, kdo vstoupil během zadělávání, kynutí, či pečení chleba do stavení , mohl totiž chleba uhranout a tím zkazit. Každý příchozí, který se během tohoto procesu objevil, musel proto pronést slova: "Pánbůh požehnej!", jinak nebyl vítán. Příprava chleba musela probíhat v naprosté vážnosti. "......Konec citace.
Určitě bych v zajímavostech mohla pokračovat ještě dál, protože jsem se dozvěděla opravdu spoustu věcí.
Dlouho jsem nemohla přijít na to, jak nechat chléb správně kynout (spíš v jaké nádobě), aby se neroztekl a nebo nepřilepil. Pořád nevypadal podle mých představ. Chutnal všem, kdo ochutnal, ale tvarově jsem nemohla docílit toho správného výsledku. Pak jsem si přečetla jak se chléb připravoval dřív a nastal problém, sehnat onu ošatku na vykynutí těsta. Až jsem ji objevila v prodejně se zdravou výživou, ale zase neměli kulatou. Takže konečně mám kulatou ošatku a konečně chléb začíná vypadat, jak by měl. Prý si můžu otevřít pekárnu. No tak to ani náhodou, to by mě nebavilo a pečení by pro mě ztratilo své kouzlo. Není nic lepšího než se zakousnout do ještě teplého krajíčku potřeného domácí marmeládou:-)). Rija


středa 14. října 2015

26

Rok se s rokem sešel a pro nás s manželem nastal náš den D. Už je to krásných 26 let, kdy se naše cesty s manželem spojili a my prožíváme dobré a zlé společně. Za tu spoustu let se nám podařilo hodně krásného. Především dva úžasní synové. Manžel opět nezapomněl a potěšil mě krásnou kyticí a dárečkem. Překrásný svícen zdobí náš stůl. Sváteční večeři jsem tentokrát připravila doma a společné chvíle ztrávíme doma u krbu se skleničkou šampaňského. Ještě jeden společný dárek na nás teprve čeká. Za pár dní jedeme na prodloužený víkend do Beskyd. Krásný večer Rija.

pondělí 12. října 2015

Podzimní procházky

Původně jsme nechtěli přes víkend z domu vystrčit ani nos. Chtěla jsem se konečně věnovat tvoření. V sobotu dopoledne jsem posbírala poslední úrodu a pověsila prádlo a byla jsem ráda, že nemusím ven. Nelinka oběhla zahrady a byla ráda, že je doma v teple. Přestože neděle na tom nebyla lépe, tak v podvečer vyšlo sluníčko a jeho paprsky nás zlákali k procházce. Foukal silnější vítr, ale venku bylo nádherně a zapadající sluníčko nám poskytlo úžasné pohledy na nebe. Ještě před měsícem bylo ve stejnou dobu sluníčko vysoko na obloze a teď už je v sedm hodin tma. Prostě zima se blíží. Venku bylo tak příjemně, že jsme si procházku nakonec ještě prodloužili a domů došli až za šera. Dneska jsme dojeli z práce kolem páté, a přestože foukal čerstvý vítr, vydali jsme se na procházku. Máme jednu oblíbenou trasu a dokud nebude mokro, tak po ní chodíme skoro denně. Nelinka se může probehnout bez vodítka a nemusíme mít strach, že se jí něco stane, případně že bychom někoho potkali.














Pohled na tento kaštan byl úžasný

Na jednom stromě květ i plody