neděle 29. září 2013

Podzim na konci světa

Končí září a definitivně začíná podzim. I já na konci světa už nějakou podzimní výzdobu mám. Není to zatím nic moc, ale občas z procházky něco doneseme, tak pomaličku dozdobuji. Trošku se mi moje aktivity v posledních dnech zpomalily, protože mě napadl nějaký bacil a nechce se mě pustit. Maličko mě mrzí, že jsem nevyužila krásného počasí, abych mohla dokončit zazimování zahrádky. Za to jsem úspěšně zazimovávala sebe. Bohužel nejsem moc vzorný pacient a ležím jen když mi je hodně zle a nebo mám vysoké horečky. Proto jsem už v neděli musela na vzduch. Venku bylo nádherně a sluníčko krásně hřálo. Krásně jsme se prošly až ke státní hranici. Roste tam totiž jediný kaštan v okolí a kaštanů není nikdy dost. Konečně jsem k výzdobě mohla přidat i kaštany. Přeji vám krásný týden plný sluníčka a pohody. Rija





neděle 22. září 2013

Stmelování kolektivu

Krásný nedělní večer. Jdu vás všechny moje milé pozdravit a poděkovat za milé komentáře. Mám v posledních dnech nějakou brzdu nebo co, dny jsou čím dál kratší a než se stihnu rozkoukat už jdu zase spát. Máme sice našlapané zelí v sudech, další várku leča ve sklenicích, ale jinak nic nestíhám. Mám pocit, že jen peru a žehlím. Chybí mi ještě kousíček, abych dokončila dáreček do výměny, který jsem měla odeslat nejpozději v pátek. O dalších úkolech ani nemluvím. Nevím čím to je, že se ten den zkracuje. Ještěže mám na rozveselení moje plyšáčky chlupaté. Stále jezdíme ještě v týdnu na chaloupku. Zkontrolovat zahrádku, posbírat rajčata a pomazlit se s kočkami. Nelinka se byla ve středu ostříhat, takže z ní je už krásná městská slečna, ale pobyt na chalupě ji mění v pořádné čuňátko. Každý rok touhle dobou se kočky začínají snažit dostat se za každou cenu do chalupy. A když proklouznou bedlivému zraku svých páníčků, uvelebí se Nelince v pelíšku. Překvapilo mě, že se po třech měsícících Šmudlince vybavil sací reflex a z Nelinky se stala kojná. Proti všem pravidlům uléhá do pelíšku a nechá Šmudlinku přisát k prsu. Ta pak mlaská a skutečně saje mléko. No a Micka se k nim přitulí a všechny svorně olíže. Když se vzájemně pomazlí, stoupnou si kočky ke dveřím a odchází do přírody.  No a já je uplácím dobrotkami, aby se jim u nás líbilo a nešly si hledat něco jiného. Takže než je vypustím ven, jdu jim nachystat do misek něco dobrého. Jenže pak překvapením volám na manžela, aby se šel kouknout, jak se nám ten zvěřinec rozrůstá. Naučil se k nám chodit kocour, možná si hlídá potencionální harém, asi neví, že Micka už koťata mít nemůže. Každopádně zabere místo na boudě a v pohodě a klidu se nechá pohladit a vezme si také dobrotku, za odměnu mi nechá u dveří myš (pochopitelně že mrtvou, jinak bych řvala jak najatá). No a kromě kocoura se k nám pravidelně každý rok vrací ježek. Zjistil, že kočičí granule se válí kolem boudy všude kolem. Šmudlinka se učí skákat na boudu a tak se podařilo párkrát katapultovat misku s granulemi. Většinu sní sama, ale jako dobrá kamarádka se rozdělí s ježkem. Samozřejmě ani já nezlstávám pozadu a vracím se do chalupy pro ještě jednu misku a sypu ježkovi. Nela už na kocoura ani ježka neštěká, prostě je bere za vlastní. Ale myslím si, že tento stav zvěřince mi už bohatě stačí. Sice manžel říká něco o ochočené veverce a nějakém ptáčkovi, ale já si myslím, že další zvířata už nechceme. Mějte se také tak rádi, jako naše zvířata a já jdu ještě nachvíli uchopit jehlu do ruky a dohnat resty. Pa Rija

čtvrtek 19. září 2013

Kytičková výměna

Krásný čtvrteční večer. V posledních dnech mám pocit, že čas letí nějak moc rychle a nevím co dřív. Světlým paprskem posledních dnů bylo včerejší překvapení, které na mě čekalo na poště. Dostala jsem najednou tři balíčky, ale pěkně po popořadě. Přihlásila jsem se do Kytičkové výměny, kterou vyhlásila na svém blogu Věruška a včera jsem dostala od Majunky dáreček. Majunka je úžasně šikovná a moc hezky vyšívá, takže mě v balíčku čekal nádherný obrázek růže. Mimochodem růže je moje zamilovaná květina a červená obzvlášť. A k obrázku ještě maličkatý polštářek s poměnkami. Aby toho překvapení nebylo málo, tak mi ještě navíc Majunka vyšila nádhernou fialovou dečku a navíc ještě přiložila medvídka. Nedokáži ani popsat jakou radost mi Majunka udělala. Celý den jsem přemýšlela, kam obrázek dám. Nakonec jsem ho pověsila do kuchyně na chaloupce. Budu ho mít pořád na očích. Majunko ještě jednou moc velké díky. Můj dáreček dorazí příští týden, tak snad udělá taky takovou radost. Až dorazí, tak  určitě ukáži. Mějte pěkný večer. Rija
Dáreček z výměny
Medvídek a dečka je pro radost, pro mě.
A takhle zdobí kuchyň

neděle 15. září 2013

Nedělní ráno

Po včerejším krásném večeru jsem se probudila do stejně krásné neděle. Sice v osm ráno bylo jenom deset stupňů, ale během dne teplota na teploměru vystoupala až na dvacet a celý den bylo příjemně. Proto jsem si dopřála dopolední kávu venku na zahradě a pak jsme šly s Nelinkou na pravidelnou víkendovou procházku. Dneska jsme šly jen kolem zahrad, ale i tak jsem si sebou vzala foťák. Nejlépe si neděle užívaly kočky. Díky nim jsem už zrušila i ubrus v pergole. Jakákoli změna se musí náležitě prozkoumat a tak se Šmudlinka rozvalovala na čalounění položeném na stole a za žádno cenu nechtěla dolů. Uvítala bych takových dní ještě víc. Pořád je venku ještě moc práce. Přeji vám krásný začátek týdne a pokud možno sluníčko. Rija






sobota 14. září 2013

V podvečerním tichu

Zdravím při sobotním večeru. Moc vám všem děkuji za zastavení a milé komentáře, které mi tady necháváte. Omlouvám se, že poslední dobou na ně neraguji, ale čtu je. Skoro celý den pršelo, takový krásný uplakaný podzim. Ani jsem nečekala, že se večer vyjasní. Dokonce vyšlo sluníčko a tak jsem vzala Nelinku a foťák a šly jsme se vyvětrat. Vzaly jsme to kolem vesnice. Po dešti se krásně dýchalo a všechno bylo krásně čisté a kupodivu bylo velmi příjemně. Všude bylo ticho, sem tam zaštěkal pes nebo zacvrkala kobylka, jinak ticho, klid. Nepohnul se ani lísteček. Nelinka procházky náležitě využila a přišla zmazaná jako čunče. Využila jsem krásného podvečera a poseděla se skleničkou vínka v pergole. Samozřemně za dohledu části zvěřince. Micka se někde toulá, Čertík se nejspíš usídlil někde jindě a Šmudlinka je na nás s Nelou nalepená jak klíště. V nestřežené chvíli proklouzla do chalupy a uvelebila se u Nelinky v pelíšku a Nelinka jako dobrá kamarádka ji vzala pod svoje packy. Byla jsem v šoku, když jsem uviděla Šmudlinku přisátou na Nelinku a spokojeně oddychovat. Příroda mě neustále něčím překvapuje. Máme se od ní pořád co učit. Přeji krásný večer a já jdu pokračovat v tvoření. Rija