středa 30. dubna 2014

Čarodějnice

Pálení čarodějnic (také Filipojakubská noc, Valpuržina noc nebo Beltine) se odehrává v noci z 30. dubna na 1. května. Jedná se o velmi starý a dodnes živý lidový zvyk a zvláštní svátek. Tuto noc se lidé scházejí u zapálených ohňů a slaví příchod jara. Na některých místech se staví májka.
Noc z 30. dubna na 1. května byla pokládána za magickou. Svátek se původně pravděpodobně slavil o úplňku, jenž byl nejblíže dnu, nacházejícímu se přesně mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem. Lidé věřili, že tuto noc se čarodějnice slétají na čarodějnický sabat, a skutečně je tato noc jedním z největších pohanských svátků. Lidé také věřili například v otevírání různých jeskyní a podzemních slují, ve kterých jsou ukryty poklady. Hlavním smyslem tohoto starého lidového zvyku byla pravděpodobně oslava plodnosti.
Na ochranu před čarodějnicemi (původně před zlými duchy a démony obecně) se na vyvýšených místech zapalovaly ohně. Postupem času se z těchto ohňů stávalo „pálení čarodějnic“. Zapalovala se smolná košťata a vyhazovala se do výšky. Popel z těchto ohňů měl mít zvláštní moc pro zvýšení úrody. Někdy se rozhrnutým popelem vodil dobytek k zajištění plodnosti, jindy se přes oheň skákalo kvůli zajištění mládí a plodnosti.


Moje milá děvčata,
připravte si košťata,
nadešel ten slavný den,
kdy vám je let povolen...

Přeletíte hory, lesy,
rybníky a palouky
ukrutnou to rychlostí,
proto si držte klobouky...

Nechci vám brát odhodlání
před tou dlouhou cestou,
skončíte však na hranici
s propálenou vestou...

Nic si z toho nedělejte,
snad to dobře dopadne,
každá hodná čarodějka
řídkým roštem propadne...

Nebojte se tedy vzletět,
když je duben končící,
máte k tomu večer šanci,
podpořte tak tradici...
Heslo dne:
Ani letos nás nevyhubí.
 Tak holky vyrážíme. Vaše Rija

pondělí 28. dubna 2014

Zahrádka v dubnu

Neděle se vydařila přímo ukázkově. Nebe modré na obloze svítilo slunce, jen dokonalost kazil silný vítr. Po sobotním výletování přišel čas i na zahrádku. Plevel si dělá co chce a přísady rajčat už volaly po přesazení. Skalka je právě v tom nejkrásnějším období, kdy se člověk nemůže nabažit tou rozmanitostí květů a barev. Letos poprvé po třech letech vykvetl stromkový šeřík. Loni jsem si myslela, že odejde, protože po předloňských květnových mrazících dostal pořádně zabrat nemohl se vůbec vzpamatovat. Naštěstí letošní teplá zima mu neublížila a stromeček nakonec přeci jen vykvetl. Miluji vůni šeříků a mám velkou radost, že mám svůj vlastní. Ještě  mám i klasický plnokvětý šeřík, ale ten je zatím maličký, takže jsem zvědavá kdy pokvete. Možná se napřed rozroste v plot a teprve pak pokvete. Letošní rok je vůbec plný překvapení. Před pár lety mi kamarádka splnila sen o bílých narciskách. Měla je kdysi babička a jejich vůni si pamatuji z dětství, jenže když nevíte jak se jmenují přesně, tak je to jako hledat jehlu v kupce sena. Naštěstí kamarádka pochopila, po čem toužím a věnovala mi pár cibulek. První rok krásně vyrašily a druhý rok se ztratily. Jaké bylo letos moje překvapení, když začaly ze země lést zelené lístky a teď celý trs nádherně bíle rozkvetl. Doufám, že se cibulkám bude na zahrádce líbit a postarají se o voňavou nádheru i další roky. A když už jsem měla v ruce foťák, tak jsem si musela vyfotit i rozrazil, který se modral v trávě, protže ten bohužel neunikl manželovu řádění se sekačkou. Naštěstí mi napřed dovolil si je vyfotit. Netuším jak se tam ocitl, ale jsem ráda, že trávník kvete a kdyby záleželo na mně, tak určitě nějakou plevelivku do trávníku propašuji. Nad našim pracovním úsilým jako strážce dohlížela Šmudlinka, která se rozvalovala na střeše. K večeru jsme jeli protáhnout zhuntovaná těla na kolech. Díky šílenému protivětru jsme ujeli pouhých 12 km, ale i tak to byla parádní jízda. Jsem zvědavá zda se hrozící ochlazení vyplní a jestli příjde skutečně taková zima. Na zahrádce by zima nadělala pěknou paseku. Na jahodách už jsou malé jahůdky, maliny jsou právě v květu a další zelenina už taky krásně leze ze záhonků. Budu doufat, že zima bude jen na horách a tady na jihu si necháme krásné slunečné jaro. Mějte krásný večer a holky nezapomeňte začít oprašovat košťata ve středu odlétáme. Rija






sobota 26. dubna 2014

Dědictví předků

Rakouskem jsme projeli jenom pár kilometrů a vrátili se zpět do republiky. Říkala jsem si zlatý šengen, protože můžeme přejít hranice kdekoli. K návratu jsme si proto vybrali obec Jaroslavice. Jednou jsme tam byli na výletě, když byli kluci malí. Kousek po přejezdu hranic nás přivítal pohled na dominatu zámku, která ještě stále říká, že kdysi musel být zámek nádherný. Pár záběrů z okolí zámku se objevilo ve filmu Andělská tvář. Škoda, že se zatím nenašel nikdo kdo by zámek opravil. Prošli jsme se okolím zámku a prohlédli pár drobností, které podávají svědectví o zašlé slávě. Další naše kroky vedli do Slupu ke mlýnu. Je stále funkční. No a ze Slupu jsme už jeli rovnou k původně plánovanému cíli, do Znojma. Běžně cesta trvá zhruba třičtvrtě hodiny. Než jsme dneska dojeli, trvalo nám to skoro tři hodiny. Protože jsme přijeli od hranic, tak naše první kroky vedli k Louckému klášteru. Přiznám se, že jsem tam nikdy nebyla. Škoda jen, že některé budovy jsou dost zničené. O zašlé kráse svědčí pár dochovaných štuků kolem dveří a oken. Prošli jsme se kolem Dyje a pokochali nádehrným výhledem. Během odpoledne jsme našli devět keší a viděli spoustu krásných míst. Znojmem jsme se toulali až do doby než se začalo šeřit. Nevím kolik jsme toho nachodili, ale nohy mě bolí šíleně a už se nemůžu dočkat vodorovné polohy. Určitě si výlet zopakujeme, protože jsme všechny keše nenašli. Neděli budeme mít pouze relaxační, protože se zítra určitě nepostavím. Krásné sny a odpočinkovou neděli. Rija
Zámek Jaroslavice

Vodní mlýn ve Slupi

Loucký klášter


Znojemský hrad s rotundou

Na návštěvě u sousedů

Dnešní den nás přivítal podmračeným ránem. Díky mrakům se nám vůbec nechtělo vstát a tak jsem dala péct chleba a s Nelou jsme se ještě chvíli mazlili v posteli. Celé dopoledne bylo takové ospalé a i zvířata se zašila do koutu a podřimovala. Při vaření oběda mě napadlo, že bychom mohli vyrazit na výlet. Jenže mraky se pořád tak divně honily a sem tam spadla i nějaká kapka a po zkušenostech z minulého týdne, jsme raději nasedli do auta a vyrazili. Kousek od domova jsme zjistili, že silnice, kudy jsme chtěli projet je neprůjezdná, takže jsme se rozhodli, že pojedeme kus cesty přes Rakousko. No a když už jsme jeli za hranice, tak jsme si řekli, že posbíráme keše, které potkáme cestou. Zastavili jsme pár metrů za hranicemi a prošli se městečkem Laa an der Thaya. Poprvé jsme tady byli chvíli po sametové revoluci. Od té doby jsme se sem pouze chystáme, ale nějak jsme se sem nedostali. Prošli jsme se po městečku a našli dvě kešky. U té poslední nás zradil GPS navigace, která se rozhodla nespolupracovat. Máme alespoň důvod se sem co nejdříve vrátit. Nemáme to zase až tak daleko. Rija

pátek 25. dubna 2014

Když kvete les

Pracovní týden nám díky svátku hrozně rychle utekl. My jsme si jej ještě trošku podvědomě zkrátili tím, že jsme v úterý a ve středu zajeli z práce na chaloupku. Prostě slunečné večery na zahrádce jsou mnohem příjemnější než v panelákovém bytě ve městě. Na bytě jsme zůstali pouze ve čtvrtek a to původně jenom proto, že chodím na pravidelné procházky s kamarádkou a taky jsme si chtěli jít zaplavat. Nakonec byla jen procházka, protože na nás dosedla únava předchozích dní a šíleně se zhoršil tlak. Na procházce jsme byly s kamarádkou domluvené předem, ale ještě během dne mi kamarádka psala, ať si nezapomenu vzít foťák, že mi ukáže nádheru. Jako obvykle nelhala. Vzala mě do blízkého lesa, kde právě kvete medvědí česnek. Takže les vypadá jako by tam sněžilo. Prostě nádhera. Vzduch voní česnekem a zem je pokrytá malými bílými kvítky. Chvílemi to sice vypadalo na déšť a i pár kapek jsme slyšely prosvištět mezi stromy, ale když vyšlo sluníčko mezi stromy a prozářilo les, byla to paráda. Hrály jsme si obě s foťáky a snažily se zachytit alespoň kousek té krásy. Krásně jsme se prošly a zvládly jsme to za sucha. Chvíli po tom co jsem došla domů začalo pořádně hřmít a strhla se šílená bouřka. Obloha byla hrozně zajímavá. V dálce svítilo slunce, z nebe padaly provazy vody a navíc ještě kroupy velké jako korálky. Bouřka se chvíli točila a nechtěla odejít, ale po chvíli hromy a blesky ustaly a na nebi se objevil krásný západ slunce. Dnešní den se nesl v duchu bouřky visící ve vzduchu. Sem tam nějaká kapka spadla. Takové aprílové počasí. Uvidíme co nám přinese nadcházející víkend. Krásný večer. Rija








úterý 22. dubna 2014

Ticho před bouří

Ještě loni jsme z chaloupky odjížděli v neděli večer. Pouze přes léto jsme odjížděli až v pondělí ráno. Loni jsme po prázdninách pozvolna přešli k pondělním odjezdům, takže nikam nespěcháme. I dnes ráno jsme odjížděli rovnou z práce. Už včera jsme se rozhodli, že dnes odpoledne přijedeme znovu. Chvíli před odchodem začalo krásně pršet. Než jsme doleji do práce, tak po dešti nebylo ani památky, ale postupně se rozpršelo a pršelo až do chvíle, než jsme odjížděli z práce. Celé odpoledne krásně svítilo a hřálo sluníčko. Prostě paráda, vůbec bych se nezlobila, kdyby to bylo každý den. Dopoledne by pršelo a cestou z práce by svítilo sluníčko. K večeru se z ničeho nic udělalo šílené ticho, jen sem tam bylo slyšet pípnutí ptáčka a z dálky bylo slyšet hřmění. Blížila se bouřka. Při uklízení altánu mě zaujalo nebe, takže jsem utíkala pro foťák a pokusila se zachytit změny na obloze. Nejdříve krásné zapadající slunce v kontrastu s modrou oblouhou, která čím dál rychleji přecházela přes tmavou až k temně modré, skoro černé. Sem tam vykoukly poslední zbytky slunečních paprsků. Na obloze se objevily blesky. Jako většinou se bouřka stočila a nás chytil jenom okraj, takže spadlo jenom pár kapek. Na jednu stranu jsem ráda, že nepřišlo něco horšího a na druhou stranu, mohlo pršet o chvilku déle. Pořád je málo vody. Ještě zítra má pršet, ale od čtvrtku už bude opět slunečno a teplo. Jsem ráda i za tu trochu vody co spadla. Krásný večer. Rija

neděle 20. dubna 2014

Cesta k vodopádům

Sobotní plány na klidnou a pohodovou neděli padli hned ráno, kdy se na obloze objevilo sluníčko a všechno ukazovalo na krásný sváteční den. Při ranní kávě manžela napadlo, že odpoledne vyrazíme projet se na kolech a ulovit nějakou další kešku. Prý se kousek od nás nachází vodopád. Docela zajímavé zjištění. Na jižní Moravě a vodopád. A o dalších zajímavostech ani nemluvím. Jelo se dobře, nefoukal vítr a svítilo sluníčko. Vyrazili jsme hned po obědě. Cestou jsme objevili dokonce malý vodopád. Vůbec jsem netušila, že se tady taková stavba nachází. Menší zastávku jsme si udělali u statku, musela jsem si pohladit malá kůzlátka, která skotačila u plotu. Brzy jsme našli ten pravý vodopád. V jeho blízkosti se nacházela keška. Chvíli nám trvalo než jsme ji našli, ale máme ji. Padající voda byla nádherná. Dalším objeveným místě byla Kalvárie. Příznačné zastavení v době velikonočních svátků. Krásné místo s kapličkami a s křížovou cestou. Pár kilometrů od domova a já neměla tušení, že je tady další křížová cesta. Znám jen tu v Mikulově. Prvopočátek Kalvárie se datuje do 19. století, kdy obec postihl mor. Zajeli jsme do míst, kde jsem opět nikdy nebyla. Chvílemi bylo docela zajímavé, že jsme netušili, kde se přesně nacházíme. Nečekaně jsme se ocitli mezi kolejemi na nádráží, kam jsme sice měli naplánováno dojet, ale mysleli jsme, že je ještě daleko. Z plánovaných šesti kešek jsme nakonec našli jen tři. Jednu jsme nemohli najít a po chvíli hledání jsme to vzdali. Před pár lety by si někdo mohl myslet, že hodláme podminovat most. Dneska si nás nikdo nevšímal. Další dvě jsme nevyzvedli, protože bylo kolem nich moc rušno. Alespoň máme důvod se tam vrátit. Už nám zbývalo jen pár kilometrů domů, když nás zastihl déšť. No déšť je slabé slovo. Pořádný liják i s kroupami. Sice jsem otestovala novou bundu a zjistila, že je opravdu nepromokavá, ale zbytek těla byl během pár minut durch mokrý a přes mokré brýle jsem nic moc neviděla. Celkem jsme ujeli jenom 32 kilometrů a nebýt toho krupobití, tak se jelo naprosto pohodově. Přijeli jsme domů, dali si horkou sprchu, převlékli se a šli se projít s Nelou. Dali jsme si večeři na grilu a poseděli v pergole. Po dešti nebylo ani památky a i vítr ustal. Krásné zakončení svátečního dne. Přeji vám ať zítra moc nedostanete, já budu ráda, když se ráno postavím na nohy. Závěr dnešního dne: nutně potřebuji nepromokavé kalhoty a boty a bojovou přípravu. Protože chvílemi terén připomínal vojenské cvičení. Krásné velikonoce. Rija
Malý vodopád

Nakonec jsme našli ten skutečný vodopád


Úžasný pohled na padající vodu

Kalvárie s křížovou cestou