Zatmění měsíce v akci

Poslední červencový prodloužený víkend jsme trávili kousek od Zlína. Blížilo se očekávané zatmění Měsíce, takže manžel navrhl, že pojedeme pozorovat Měsíc, do míst, kde není moc světla. Naším cílem se stal hrad Lukov. A jak už to u nás bývá zvykem, přeci nepojedeme na jeden den. Už jsme si zvykli nic moc neplánovat, však ono to nějak dopadne. Tak tentokrát jsme měli nějakou představu, co by jak mělo být, ale nakonec vše dopadlo naprosto jinak, takže v našem případě, nic neplánovat. Naší první plánovanou zastávkou se stalo město Kroměříž. Byla jsem tam jednou, ještě před svatbou. Před pár lety už to vypadalo nadějně, dokonce jsme do města dojeli, ale manželovi nebylo dobře, takže z prohlídky nakonec nebylo nic. Tentokrát jsme prošli obě zahrady. Podzámeckou jsem si trošku pamatovala, ale v Květné jsem nikdy nebyla. Byla jsem ráda, že ačkoli manžel nesdílí mé nadšení pro zahrady všeho druhu, tak i jeho zahrady okouzlily a vychutnával si procházku se mnou. Po příjezdu a ubytování vedli naše kroky na hrad Lukov. Museli jsme prozkoumat terén, protože manžel sebou vezl stativ, dalekohled a zrcadlovku, tak abychom věděli jak to poneseme. Hned na začátku nám bylo jasné, že s výbavou to nebude žádná legrace. Jako každý správný hrad i Lukov leží na kopci. Překvapilo mě, jak je zřícenina zachovalá a kolik z původních zdí zbylo. Místo na mě zapůsobilo doslova magicky a v zapadajícím sluníčko bylo na hradě naprosto kouzelně. Jak všichni víte, zatmění bylo v pátek večer a my dva strávili celé dopoledne v ZOO Lešná. Od malička miluji zvířata a hrozně ráda chodím do ZOO. S dětmi jsme projezdili skoro všechny ZOO u nás. Teď si čas od času zajedeme s manželem. Je to příjemná procházka a ještě se člověk něco dozví. Já se těšila na rejnoky, ale byla jsem přesvědčená, že ruku do vody nestrčím. Ale strčila, ty obří plavající potvůrky mě naprosto fascinovaly a byla jsem horší jak děti kolem mě. Manžel neodolal a koupil mi krmení, abych mohla rejnoky i nakrmit. Smál se mi, že vypadám jak velké dítě. Kdybych si mohla pohladit lva tak si ho snad i pohladím. Manžel jen konstatoval, že má štěstí, že některé zvířata se nedají chovat v domácích podmínkách, jinak by k psí slečně a pěti kočkám mohl být doma kupříkladu lemur nebo kočkodan :-))). Jsem rozumná a zvířectvo, které mám doma mi ke štěstí stačí, ale pandu nebo koalu bych doma brala :-)))). V Lešné se mi líbí i jednotlivá zaměření, podle světadílů. Mají tam hinduistický koutek nebo japonskou zahradu, takže si tam na své přijde snad každý. Po celou dobu jsem horko moc nevnímala, ale po příchodu na pokoj jsem usnula jak špalek. Vzbudila mě bouřka a mraky na obloze ohrožovaly naše večerní pozorování. Objeli jsme okolí a hledali případné jiné útočiště, kde by nemuselo být tolik mraků. Pod hradem nás přivítal déšť, což rozhodlo, že s výbavou nahoru nepůjdeme, protože než tam přijdeme, budeme mokří jak myši. Začali jsme popojíždět kolem a hledat náhradní variantu. Nakonec jsme zakotvili v polích odkud byl krásný výhled. Stihli jsme úplné zatmění, pak se přihnaly mraky a byla černo černá tma. Místo měsíce jsme pozorovali Venuši, Saturn i Mars. Po necelé hodince jsme se rozhodli, že pojedeme na hotel. Najednou mraky začaly ustupovat a mi pozorovali Měsíc až hodně hluboko po půlnoci. Když už jsem byla v těch končinách, tak jsem chtěla vidět Vizovice a podívat se do zámecké čokoládovny. Miluji čokoládu a věřte mi, že jsem měla, co dělat, abych nepodlehla nástrahám, které tam na mne čekaly :-))). Nakonec jsem si místo kávy dala čokoládu s cherry. Byla vynikající. V cukrárně jsme přemýšleli kam naše kroky povedou dál a vyhrály Luhačovice. Byli jsme tam párkrát v lázních a ráda se procházím parkem kolem Jurkovičova domu. Z Luhačovic nás vyhnal déšť, na který jsme nebyli připravení. Cesta byla pěkně dobrodružná, protože jsme chvílemi museli zastavit, kolik vody se z nebe valilo. Než jsme přijeli k hotelu, tak už svítilo sluníčko. Den jsme zakončili v hotelovém bazénu. Další prodloužený víkend se nám vydařil a opět jsme viděli spoustu krásných míst. Rija