Z narozeninového dárku

Konečně došlo k dlouho očekávanému rozbalení dárku k narozeninám (tedy ne že bych půl roku nevěděla, co jsem dostala). Nastal den D a včera po práci jsme vyrazili směr Vídeň, na mnou dlouho očekávaný koncert Andre Rieu. Původně jsme neplánovali, že bychom ve Vídni zůstali přes noc (přece jen ji máme skoro za rohem), ale nakonec jsme si řekli, že si příjemné chvíle prodloužíme a projdeme se Vídní, kterou oba máme rádi. Proto jsme využili zázemí hotelu, který manžel vybral úmyslně poblíž hotelu, abychom v noci nemuseli někam přes půl města. I počasí nám přálo. Po předchozích chladných večerech se oteplilo. Rozechvělá jsem vstupovala do haly, kde se koncert pořádal. Od chvíle kdy vstoupil Andre Rieu se svým orchestrem na pódium jsem byla v sedmém nebi. Se svým orchestrem zahrál árie z operet Netopýr či Cikánský baron, Baladu pro Adélku, Na krásném modrém Dunaji a spoustu dalších krásných skladeb, či árií. Mezi pozvanými hosty byl dudácký soubor z Irska nebo černošská skupina úžasně zpívající gospely. Svým vystoupením rozpohyboval část obecenstva k tanci. Nezapomněl ani na balónky, které se rozletí mezi obecenstvo ani na úžasné efekty promítané na plátno. Chvílemi jsem měla husí kůži a místy oči plné slz. Pro mě úžasný zážitek, na který budu vzpomínat do smrti. Bála jsem se, že pod tíhou zážitků neusnu, ale usnula jsem, jako když mě do vody hodí. Rija

Koncert

První zářijový a zároveň i školní týden je za námi. Dny jsou čím dál hektičtější a než se člověk otočí je večer. Letošní léto je u nás maličko jiné. Pokud máme možnost, něco podnikáme (bohužel se to odráží na stavu zahrádky). Program na poslední srpnový víkend jsme si naplánovali už koncem července. Vrátili jsme se opět v čase a vyrazili do Počátků na koncert Lenky Filipové. Vyrazili jsme až v sobotu, jen na jednu noc. S malou zastávkou v Telči na oběd, jsme dorazili do Letohrádku sv. Vojtěch. Tentokrát jsme měli jiný pokoj. Odpoledne bylo slunečné, ale předpověď nás upozorňovala na večerní déšť. Při kávě jsme si zamluvili stůl na večeři a nakonec jsme u stolu zůstali i po dobu koncertu. Výhled jsme měli krásný a podium jak na dlani. Koncert uvedla manželka Pavla Trávníčka a Lenka zazpívala všechny své krásné písničky. Taková nostalgie mladších let se hodila k prostředí:-). My jsme si koncert užívali se sklenkou vína. Bohužel předpověď se nespletla a po půl hodině od začátku koncertu začalo pršet. Jen málokdo z posluchačů odešel. My jsme měli štěstí, že pod slunečníkem nepršelo. Kvůli bouřce musel být koncert po hodině přerušen. Vítr vzal deštník vedle u stolu. Ale i tak jsme si atmosféru koncertu užili. Měli jsme štěstí a k hotelu doběhli celkem v suchu. Hůř na tom museli být posluchači, co seděli blíž u pódia, ti museli být mokří durch. Obdivovala jsem personál, který ještě za deště uklízel nádobí a židličky. Ráno nezbyly po bouřce žádné stopy. I přes nepřízeň počasí jsem si odnesla krásný zážitek. Rija

Festivalové minuty

Druhý červencový víkend jsme už po třetí vyrazili do Strážnice na festival Slunce. Před třemi lety jsme na něj náhodou narazili a od té doby se jeho konání stalo naším rituálem. Letos jsem se obzvlášť těšila. Mezi účinkujícími byl Jaroslav Wykrent a skupina Nezmaři. Sice v pátek před začátkem pršelo a představa, že sedím v odkrytém amfiteátru, sice s pláštěnkou, ale na dešti, neskýtala moc nadšení. Než jsme prošli přes vstupní bránu déšť ustal a mi měli navíc to štěstí, že jsme sehnali místo pod stříškou. Od té doby nespadla ani kapka a na obloze se dokonce objevilo sluníčko. Nic už nemohlo pokazit naše prožitky. Mezi účinkujícími byli Samson a jeho parta, Nezmaři, Pokáč nebo Robert Křesťan a Druhá tráva a samozřejmě jiní. Celým programem provázel s nezaměnitelným humorem Samson Lenk. Trochu mi požitek kazila zima, kterou nezahnalo ani vrstvení oblečení a únava, protože jsem před festivalem byla v práci a vstávala jsem v pět ráno. Běžně chodím spát v deset, takže vydržet do půlnoci, byl úctyhodný výkon. Po příchodu na pokoj a teplé sprše, jsem usnula snad ještě ve stoje. Sobotní program začal o dvě hodiny dřív a opět jsme měli štěstí na místo pod střechou, což se nám za pár hodin moc hodilo, protože trochu deště na zem dopadlo. Konečně jsem se dočkala vystoupení Jaroslava Wykrenta. Přes všechno, čím si prošel zpíval naprosto úžasně, až mě chvílemi naskakovala husí kůže. Mezi dalšími účinkujícími byl Vašek Neckář nebo Ivan Hlas. Tentokrát mi nebyla ani zima, ani se mi nechtělo spát, takže jsem si to užila. Ještě teď jsem plná zážitků a dojmů. Navíc jsem sebrala odvahu a došla jsem si pro podpis od Samsona. Jsem zvědavá, jaký program bude příští rok.
Rija

Patchworková výstava

Mnoho let jsem si myslela, že prosinec je krásný měsíc. Dny plné očekávání, těšení, pohody, klidu a světel. Letos mám pocit, že prosinec je znamením strasu, chaosu a blázince. V práci jsme zahájili inventury a vůbec nic neprobíhá podle mých představ. Program ani já nefungují jak bych si představovala. No prostě blázinec. Zrovna dneska přiletím do kanceláře a chystám se uvařit si čaj. Vidím došel mi mejl, co se zase děje. Naštěstí píše kamarádka, jestli s ní nepůjdu na výstavu. No jasně že jdu. Aspoň nějaká změna v té zněti čísel. Chudina, chvíli zmrzala, než se mi podařilo vyběhnout z kanceláře. A hurá na výstavu. PO celou výstavu jsem nestačila koukat, vzdychat a divit se, co vše dokáží něčí ruce vytvořit za nádheru. Já jsem vděčná, že se mi podaří šít rovna, jako opravdu rovně a to jen chvíli. Jsem prostě švadlen na baterky. A ty moje opravdu dost často stávkují. Na výstavě byly opravdu nádherné kousky a u některých jsem vůbec nechápala, jak to ty ženy šily a že ty stehy jsou neviditelné. Na tohle opravdu nemám. Čas nám utekl opravdu rychle. Ještě štěstí, že bydlíme skoro po cestě, takže jsem si odskočila pro Nelu a vzájemně jsme se doprovodily a chvíli pokecaly. Veru díky, za báječné obpoledne. Trošku se mi vyčistila hlava a hurá na čísla. Rija

Nad některými díly zůstával rozum stát

Ty kytičky se skládají z mnoha osmiúhelníků, které jsou přišeté ručně k sobě. No netroufla bych si to ani namalovat natož tak šít.

Vyšší dívčí

Adventní kalendář s medvídky