Knižní okénko

Poslední dobou knihy zanedbávám. Nebyla na čtení ta správná nálada. Nepatřím mezi lidi vyhledávající nucenou zábavu, tak jsem na Silvestra zalehla s knihou a než odbila půlnoc měla jsem knihu přečtenou. Před pár měsíci jsem začala číst knihu Ostrov kamélií a od té doby kniha ležela na nočním stolku. Teprve teď přišel její čas. Je to poutavě napsaný příběh odehrávající se v Bretani. Kniha přesně pro mě. Krásný romantický příběh s dobrým koncem. Kniha je tak úžasně napsaná, že jsem zatoužila vidět Bretaň na vlastní oči. Hned ve středu jsem se pustila do pokračování Ženy z ostrova kamélií. Osudy hrdinů se pěkně zamotají, aby se na konci rozpletly a opět vše skončilo dobře. Včera už jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Pokud máte rádi romantiku, tak vřele doporučuji. Rija

Druhá - mrazivá

Druhý letošní rok nás přivítal hustou mlhou a při pohledu na protější stodolu jsem měla pocit, že snad v noci sněžilo. Jakmile jsem vstala, bylo mi jasné, že je to jen mrznoucí mlha, která nám vykouzlila krásné bílé probuzení. Byla jsem moc ráda, že ještě nemusím do práce a hlavně se trmácet vlakem, u kterého nevím předem, zda bude topit. No a protože jsem byla včera šikovná a vyžehlila jsem si, uklidila, tak jsem vytáhla látky, že se pustím do práce. Nelinka byla opačného názoru a tak dlouho do mě čumáčkem strkala až nás vystrkala na mráz. Venku bylo krásné bílé ticho. Takový klid jsem už dlouho neslyšela. To co bylo včera vidět už není. Celá krajina se potopila do bílé mrznoucí tmy. Jen na jihu se snažilo přes bílou tmu proklubat sluníčko. Za tím bílým oparem působilo jako velká zářivá koule. Netuším, jak dlouho jsme se toulaly přírodou, ale obě jsme pěkně vymrzly. Krásně jsem si vyčistila hlavu. Nelinka je už zavrtaná v posteli u páníčka, kterého přepadla nějaká viróza. Tak se jdu konečně pustit do nějaké činnosti. Rija

Poslední a první

Krásný první den v novém roce. U nás je dnes přímo pohádkově. Sluníčko svítilo o sto šest a řekla bych, že i hřálo. Tedy já alespoň přišla z  naší dlouhé procházky pěkně propocená a to jsem nebyla nijak zvlášť oblečená. Nelinka se vrátila jen značně unavená a už spí. Právě tak i včera, bylo překrásně, jen o něco víc mraků. Poslední den v roce minulém jsem využila počasí a po obědě jsme se s Nelinkou šly projít. Nejdříve jsme šly ke koním. Tentokrát jsme měly štěstí a koně byly kousek od plotu a dokonce jeden přišel až k nám a nechal se pohladit. Nelinku jsem musela držet dál, protože ohradníkem vede proud a už jednou se jí podařilo strčit svůj zvědavý čumáček přímo na drát. Chvíli si to pamatovala, ale teď už by se opět vrhla na dráty, jen aby si mohla to obrovské zvíře očuchat. Je zvláštní, že se koní vůbec nebojí. Naopak, přímo magicky ji přitahuji. Když už jsme vyrazily jiným směrem, než obvykle, tak jsem se rozhodla obejít vesnici. Kousek v polích je takový malý lesík (no spíš hájek, je to pár stromů a křoví). Dokud tudy nevedla asfaltová silnice, tak nás ani nenapadlo tudy chodit. Teď je cesta pohodlná a Nelinka, i v tom nejhorším nečase, nevypadá jak prasátko. Takovou zajímavostí je, že ještě pár let po válce vedli tímto prostorem koleje. Jezdíval tudy vlak do Rakouska. Nevím přesně, kdy byla trať zrušena, ale pamatuji si, že když jsem byla malá, byla u nás na nádraží slepá kolej. Proč to ale zmiňuji? Když procházíme tímto lesíkem, tak i když už je to hodně let a dlouhá léta se sem nesmělo vůbec chodit, tak je stále vidět místo, kudy koleje procházeli. Prostor vůbec nezarůstá křovím. Kousek dál vedou koleje, po kterých stále jezdí vlak. Je to trať Znojmo - Břeclav. Dnes jsme se vydaly opačným směrem a stočily jsme se podél kolejí až k řece Dyji. Netuším, kolik jsme nachodily kilometrů, ale byly jsme venku asi hodinu a půl. Místy jsme šly docela svižným krokem. Místy to nešlo, protože Nelinka musela přečíst pozdravy přírody. Ráda se toulám v polích, je tam klid, ticho a pro mě jsou procházky balzámem na duši.
Dala jsem si odměnou kávu, uklidila vyžehlené prádlo a jdu se posadit ke knize. Včera, při čekání na půlnoc, jsem přečetla jednu krásnou oddychovku a v knihovně mám její pokračování, tak třebas do další půlnoci zvládnu přečíst další knihu. Zítra i v pátek mám ještě dovolenou, tak si vymyslím jinou zábavu. Rija

Tudy vedla trať

A tady pokračovala

Nikde ani mráček, jen ptáci se nám nějak rozsypali po obloze.