neděle 4. prosince 2016

Druhá adventní neděle

Plány na víkend byly jasné, upéct cukroví. Říkala jsem si, že když upeču cukroví, vyleštím kuchyň a zbytek dní do Vánoc můžu užívat pohody. Příští neděli jdeme do divadla, takže nebude moc času a hlavně v sobotu jsem byla doma sama. Těsta jsem zvládla, ale na pečení už nedošlo. Obyčejný prosincový víkend se změnil na akční víkend. Zjistila jsem, že máme v kuchyni myš. Jen při té myšlence se měním v hysterku, což teprve vědomí, že myš je v domě. Šílená představa. Co však bylo mnohem horší, že se usídlila v lince. V sobotu dopoledne to chvíli vypadalo, že se nám ji podaří ulovit, ale bohužel ta malá potvora byla moc inteligentní. Takže místo pečení jsem strávila celý víkend mytím nádobí a linky a čekáním, až se ta potvora chytne do pasti. V neděli ráno jsem byla pořádně vytočená, protože pastičky byly prázdné a myš nikde. Konečně večer byla odchycena. Upečené nemám a ještě se má uklizená domácnost proměnila v bojiště, protože spodní skříňky jsou vystěhované po celém domě. Naštěstí v tom zmatku jsem nezapomněla na Barborku.
Takže krásnou adventní neděli. Rija

Patchworková výstava

Každý rok na přelomu listopadu a prosince probíhá v břeclavské synagoze výstava patchworku. Poprvé mi o výstavě řekla kamarádka a letos jsem vyrazila s kolegyní z práce. Málem jsem na výstavu zapomněla, takže jsem ji málem prošvihla. Naštěstí čtvrtek vyhovoval oběma. Opět jsem nestačila koukat, co vše je možné ušít. Zvlášť, když se sama pokouším sem tam něco ušít. Nestačila jsem zírat, jak jsou někteří šikovní. Po náročném týdnu byla návštěva výstavy, jak z jiného světa. Takže zvu vás na malou prohlídku neskutečným světem patchworku. Rija
















První adventní

První adventní neděli jsem prožila v plné práci. Snažila jsem se dohnat sobotní výletování. Naštěstí venku svítilo sluníčko, a přestože foukal ledový vítr, prádlo krásně uschlo. Každý rok si říkám, že si výzdobu připravím předem, abych se nemusela honit a hlavně nic hledat. Letos jsem díky nové kuchyni probrala i krabice s ozdobami a dekoracemi, takže jsem si říkala, že mám vše nachystané. Co myslíte, jak to nakonec dopadlo? Ano, správně. Opět jsem spoustu věcí hledala, takže během chvilky to v kuchyni vypadalo jak po náletu. Nevím jestli to máte také tak, ale já při zdobení pokaždé udělám takový nepořádek, že se nestačím divit. Odpoledne jsme rozsvítil první adventní svíčku, na našem netradičním adventním svícnu, a poseděli v klidu a pohodě v čistém domově. Začátkem týdne jsem se ještě rozhodla udělat adventní svícen na kuchyňský stůl. Přeci jen v kuchyni trávím dost času, tak i s adventním svícnem a nějakou dobrou večeří. Rija







Adventní Vídeň

Krásný sváteční den. Bože jak ten čas letí, máme tady druhou adventní neděli. Doufám, že jste ji prožili v klidu a pohodě a na stole hoří druhá zapálená svíčka. Celý letošní rok mám pocit, že dny běží jako splašené a já se zpomaluji. Mám pocit, že než se otočím je týden pryč a vůbec nic nestíhám. Maličko se teď vrátím v čase, k poslední listopadové sobotě. Po týdnu plném deště a nepohody, jsme se probudili do krásného slunečného dne. Den jako stvořený k výletu. V pátek jsme se rozhodli, že se konečně pojedeme podívat do Vídně. Máme to kousek a ve vánoční Vídni jsme zatím nikdy nebyli. Tedy my tam nebyli už hezkých pár let. Několikrát jsme cestu naplánovali a pokaždé zasáhla nepřízeň osudu. Tentokrát jsme neplánovali a rozhodli den ze dne a jeli. Přestože jsme měli navigaci a označené parkování, tak jsme chvíli kolem kroužili jak supi, než jsme zaparkovali. První cesta vedla do kavárny na šálek kávy, abychom si dodali energii. Vánoční trhy před radnicí byly v plném proudu a všude kolem spousta světel, stánků a lidí. Všude kolem bylo slyšet vánoční hudbu, takže nám nedalo moc práce naladit se na tu správnou vlnu. Překvapila mě různorodost nabídky v jednotlivých stáncích, především rukodělná výroba a zboží týkajících se vánočních svátků. Přestože bylo venku příjemně, neodpustila jsem si hrníček s punčem. Prošli jsme si část města a došli až ke katedrále svatého Štěpána. Byla otevřená, tak jsme zavítali dovnitř a  zapálili svíčky za naše nejbližší. V tichu jsme si prohlédli katedrálu a vydali se k autu. Strávili jsme příjemné odpoledne a přestože všude byla spousta lidí, nijak jsme si nepřekáželi. Výlet stál za to a já si přivezla adventní náladu. Rija












pondělí 14. listopadu 2016

Boží oko

Příroda nám dnes večer poskytla pozoruhodnou podívanou. Měsíc v úplňku a velmi blízko Zemi. Nad obzorem svítí nádherná obrovská koule a jen pouhým okem je vidět nádherný povrch Měsíce. S dalekohledem a zrcadlovkou je pohled mnohem hezčí a magičtější. Nepatřím mezi lidi, kterým úplněk nahání hrůzu, mě naopak fascinuje a přes objektiv dalekohledu ještě víc. Dnes nádherně září a světlo je skoro jako ve dne. V mracích připomínal Boží oko. Takže pár obrázků od nás. Rija





neděle 30. října 2016

A ještě jednou divadlo

Jen co jsem dopsala předchozí příspěvek, tak jsem si vzpomněla, že jsme začátkem června byli také v divadle. Úplnou náhodou a pár dní před představením jsme dostali nabídku jít na velmi zajímavou hru v hlavní roli se Simonou Stašovou. A protože ji mám jako herečku, moc ráda, tak jsem se moc těšila vidět ji hrát naživo. Byla to hra Filumena Marturano. Ano hra má zvláštní název, ale po pár minutách se mi vybavil nádherný film se Sophií Loren a Marcellem Mastroiannim, Manželství po italsku. Přestože hra pojednává o složitých lidských vztazích, byla moc krásně udělaná a místy i hodně vesele. Simoně Stašové v divadle skvěle sekundoval Svatopluk Skopal. Musím přiznat, že jsem byla připravená na skvělé představení, ale výkon Simony Stašové předčil všechna má očekávání. Určitě i toto divadelní představení patřilo mezi ty nezapomenutelná. A vidět herecký koncert na živo určitě stojí za shlédnutí.
Každopádně jsme se s manželem domluvili, že ty dvě divadla nebyla poslední a v prosinci jdeme opět. Rija


V hlavní roli divadlo

Mám velké štěstí, že máme s manželem dost stejných zájmů. Mezi jednu velkou společnou zálibu patří divadlo. Vždyť díky divadlu jsme se poznali. Byla doba, kdy jsme jezdili pravidelně a pokaždé jsme si udělali krásný den, který jsme zakončili tancem. Ale to už je hodně dávno. Před pár dny jsme měli výročí a při jeho oslavě jsme si řekli, že bychom měli zase zajít do divadla. Podařilo se nám sehnat lístky na představení My Fair Lady (ze Zelňáku). Předlohu napsal G. B. Shaw a hra se jmenuje Pygmalion. Spousta z vás si určitě vybaví úžasné filmové zpracování z roku 1964 v hlavní roli s Audrey Hepburnovou. Písničky z tohoto muzikálu zná určitě každý. Například Já se dnes dopoledne žením v podání Milana Chladila nebo Kapička štěstí, jak ji kdysi zpíval Pepíček Bek. Toto představení bylo trošku jiné, než zmíněné filmové zpracování.. Autoři námět převedli do prostředí nám bližšího - do Brna na Zelný trh. A hlavní hrdinka mluví v brněnském hantecu. Samozřejmě, že se díky změně prostředí stala z Lízy Doolittlové, Líza Ďulínková a i texty písniček byly mírně poupravené, ale celé představení se tak stalo naprosto úžasným zážitkem. Opravdu dlouho jsem se nesmála až k slzám. Některé scény byly naprosto úžasné. Pro mě byl zážitek ještě umocněn tím, že jsem měla možnost vidět na živo hrát herce, které znám z televizní obrazovky. Takže otec Lízy v podání Zdeňka Junáka byl naprosto báječný. V hlavní roli profesora exceloval Martin Havelka. Úžasně hrála i Zdena Herfortová a výkon Markéty Sedláčkové v roli Lízy byl neskutečný. Mám ráda představení, při kterém člověk může odhodit starosti za hlavu a propadne smíchu. Mimochodem, ještě dnes mě bolí celá bránice. Pokud budete mít možnost jít na toto představení, tak vřele doporučuji. Úžasný zážitek a nebudete litovat. Rija
Foto internet