Zajímavosti kolem

Pokud mi to počasí a momentální stav stařenky Nely dovolí, tak chodíme na procházky. Sem tam jedeme i na nějaký malý výlet, případně si vystačím s dvorkem a zahradou. Poslední dobou mám štěstí na zajímavá zvířata. Před pár týdne jsme při procházce kolem rybníku potkaly dudka. Věděla jsem, že v okolí jsou, ale myslela jsem si, že spíš v okolí LVA. Jednou, při cestě z práce se mi zdálo, že jsem ho zahlédla v koruně stromu u silnice, ale myslela jsem si, že mě klame zrak. Neklamal, opravdu tady jsou. Po delší pauze se nám na zahradu vrátila žluna. Z té mám obzvlášť velkou radost. Dvakrát se mi podařilo ji vyfotit z blízka. Na jednom výletě jsme viděli na rybníce kachnu s malými káčátky. Takto z blízka jsem je ještě neviděla. Konečně jsem viděla i ledňáčka, jen fotka je nekvalitní. Bylo šero a nešlo mi lépe zaostřit. Chtěla jsem fotky vymazat, ale je to moje jediná fotka ledňáčka. To že seděl na zábradlí, bylo pro mě štěstí. Jinak proletí a svým známým pískotem oznámí, že letí a je fuč. Občas zahlédnu modrou čáru, že je to skutečně on. Takže nakonec i nekvalitní fotka zůstala v mém albu. Při procházce kolem starého toku Dyje jsem pozorovala tančící motýlice. Bylo jich spousta, ale zachytit je bylo docela obtížné. Nakonec mi rozevřela i křídla, abych se mohla pokochat jejich nádherou. Člověk si myslí, jak své okolí dobře zná, má pocit, že procházky jsou neustále stejné a najednou ho čeká i překvapení. Bez foťáku chodím velmi málo. Pořád je co vidět. Ke štěstí mi stačí i obyčejný rákosník obecný, když počká, až stihnu spustit spoušť. Dost často se schovává, nebo je rychlý jak blesk. Příjemné dny. Rija

Noví mazlíčci

Zdravím po delší době a přeji krásné prázdninové dny. Pár týdnů jsem tu nebyla a už máme skoro půlku prázdnin za sebou. Ne že by nebylo o čem psát, ale život si se mnou pěkně zahrává a dny letí jako bláznivé. Vedra mě ubíjí, tak nezbývá sil na psaní. Aby toho všeho kolem nebylo málo, tak jsem si pořídila malou chlupatou demoliční četu . Od začátku prázdnin mám nová koťata. Veškeré estetické uspořádání dvorku a malebná zákoutí ustupují potřebám těchto malých potvůrek. Už se nesnažím mít něco nazdobené, jen udržuji prostor v relativním pořádku. Jedno kotě je obyčejná mourovaná vesnická kočička Saša. Druhé se narodilo úplně bílé a proto jsem si jej vybrala, ale postupem času se vybarvilo do znaků siamské kočky. Mia je víc bojácná a osobitá, proto se mi nedaří ji ani pořádně vyfotit. Pomaličku si přivykají na mazlení. Saša už dokonce i přede, ale Mia si laskání nechá líbit jen pár minut. Opět máme krásné večerní televizní pořady. Sice má zahradní duše trpí, když se prohání mezi keříky a listím popínavé povíjnice. ale pro bych radost těch miláčků neobětovala. Zjistila jsem, že se o ně bojím, snad nejvíc, ze všech koťat, co jsme kdy měli, takže v době naší nepřítomnosti a na noc je zavírám do ZZ. I tam veškerá estetičnost a útulnost padla za oběť mazlíčkům. Doufám, že mi to jednou oplatí zaplněným klínem a hlasitým předením. Budu se snažit, brzy všechny zážitky z uplynulých týdnů sepsat, ale sami uznáte, že skoro mateřské povinnosti jsou důležitější:-)))). Přeji krásné a pohodové léto. Rija

Zahrada koncem května

Neskutečné, zítra končí nejkrásnější měsíc v roce. Pro mě je květen nejkrásnější. Kvetou ty nejkrásnější kytky. Pivoňky, kosatce a postupně i růže. Na zahrádce k tomu všemu kvete zimolez a večer se zahrada zahalí do úžasné sladké vůně. Rozkvetla mavuň, večernice vonná. Ráda se procházím podvečerní zahradou, když padá rosa, nohy mám mokré a kolem vládne ticho a klid. Některé rostliny se rozrostly trošku víc, než bych si přála, ale nemám to srdce je usměrnit. Tak je to taková malá divočina, kterou si ale oblíbilo místní ptactvo a za odměnu mi v podvečer předvádí své kousky. Lepší než televize. Klidný a pohodový víkend. Rija

Poprvé na kole

Minulý týden se nám konečně podařilo vytáhnout kola a projet se okolím. Je to ostuda, že až koncem května, ale letošní jaro jsme měli nějak moc nabité událostmi a já pořád nestíhám. Za cíl jsme si určili malou vesničku kousek od nás - Hrabětice, protože tam mají vynikající zmrzlinu:-). Přestože cestu moc dobře znám a jezdíme po ní docela často, pokaždé objevím něco zajímavého. Tentokrát to byly kvetoucí keře karagany, neboli čimišníku. Volně v přírodě jsem je ještě neviděla. Zmrzlina byla víc než osvěžující. Vedle je malé posezení a tentokrát můj zrak zaujal ptáček poletující kolem stromu a bylo na něm znát, že se mu nelíbíme. Po chvíli jsem pochopila proč, v dutině stromu měl hnízdo a krmil mladé. Když přiletěl blíž zjistila jsem, že je to špaček. Toto přírodní divadlo bylo okouzlující. Protože bylo příjemně, rozhodli jsme se vyjet nad obec. Je tam mezi stromy ukrytá Kalvárie. První zmínky pochází z 19. století, kdy byla vystavena na upomínku na řádící choleru, postupně chátrala a většího rozkvětu se jí dostalo až v roce 1929, kdy k ní začalo chodit procesí a v obci se konali poutě. Po válce opět chátrala a významné opravy se jí dostalo až v tomto století. Mezi zajímavosti patří uměle vytvořená jeskyně (grotta) se sochou Panny Marie. Mám pocit, že na klid a bezpečí místa dohlíží statné stromy lípy a kaštanů, které jako by toto kouzelné místo ukrývaly ve svými korunami. Letos mě zaujalo místo hned vedle Kalvárie. Vznikla tam malá naučná stezka pro děti z místní mateřské školy. Výborný nápad na procházku s dětmi. Jsou tam vybudovaná hnízdiště s popisky. Tady hnízdí ptáci, tady zase ještěrky, hadi, ježci a kolem budky pro ptáčky a krmítko pro veverku. Celou stezku jsme si prošli. Celá obec je moc hezky upravená. V obci je i krásný kostel se zajímavými sochami kolem. Příští cesta bude projížďka obcí. Stojí za to pokochat se místní výzdobou a některými předzahrádkami zvlášť. Nechtěli jsme se zdržovat, protože bylo už dost hodin a my měli ještě plány doma. Ujeli jsme krásných 25 km. Není potřeba se zničit, hned při první vyjížďce. Cestou zpět jsem si uvědomila, i když některá místa navštěvuji častěji, stále objevuji nové a nové věci, které mě zaujmou. Někdy příště vám vezmu na procházku malebnou vesničkou, která do nedávna byla skoro zapomenutá, jako ta naše. Rija