pondělí 31. března 2014

Na sportovní vlně

Myslím si, že je na čase trošku si vylepšit šatník. Ne že bych neměla co na sebe, ale zjistila jsem, že mám nedostatek sportovního oblečení. No do teď jsem ho nijak nepostrádala a když už jsem někam vyrazila vystačila jsem si s tím co v šatníku mám. Jenže letošní brzský nástup jara a první vyjížďky na kole mě přesvědčily, že nutně potřebuji nějakou sportovní bundu, aby mi netáhlo na moje staré rozpadající se kosti a já ještě nějakou dobu vydržela pohromadě, než se definitivně rozpadnu. Takže jsem se začala dívat po sportovních obchodech a vybírat, co by se mi nejvíce líbilo. Při dnešní návštěvě Sportisima mě nenechala chladnou tato fialová softshellová bunda. Vybírala jsem z více variant, ale nakonec jsem skončila opět u fialové a tu si také nakonec koupila. Manžel říkal, že mu to bylo jasné, hned jak ji viděl a oznámil mi, že se po tričkách nemám ani dívat, že fialové nemají. Přiznám se, že se mi líbila i starorůžová, ale zdála se mi už dost teplá. No vždyť si můžu na zimu pořídit ještě jednu, kdyby bylo potřeba. Jako každé pondělí, v poslední době, jsem dala svých 30 bazénů a jdu zaujmout vodorovnou polohu. Tak mějte krásný aprílový den a bacha ať vás nikdo nenapálí. Mějte se vaše Rija

neděle 30. března 2014

Geocaching

Krásný nedělní večer. Začalo období, kdy se k počítači přes celý víkend nedostanu. Původně jsme plánovali výlet na kolech, ale nakonec jsme využili sluneční sobotu k práci na zahrádce. Ráno jsem uvařila, vyprala a zajeli jsme koupit benzín do sekačky. Manžel sekal a já tvořila nové záhonky. Miluji kopretiny, jenže pokaždé vyrostou v místech, kde manžel jezdí sekačkou a pak musím bránit květy skoro vlastním tělem. Napadlo mě vytvořit takový plevelící záhonek. Vybrala jsem místo kde kopretiny nebudou zavazet a pak jsem všechny trsy vyryla a přesadila. Záhonek je dostatečně velký, tak jsem ke kopretinám nasadila ještě len. Doufám, že se na vybraném místě bude kytičkám líbit a budou se krásně plevelit a kvést. Kromě nového záhonku jsem vyplela stávající záhonky. Splnila jsem další svůj sen, konečně jsem si pořídila klematisy. Nasadila jsem je kolem pergoly a snad co nevidět vykvetou. Večer jsme zprovoznili gril a udělali si první grilovanou večeři v tomto roce. Sobota utekla ani nevím jak a já celou noc zjišťovala, že mám svaly i na zádech. Neděle začala smutnou událostí, ale postupně se vylešil. Ráno jsme se nemohli vymotat z postele. Nejen že nám chyběla hodina, ale i tělo odmítalo postavit se z postele. Celé dopoledne jsme se těšili, že po obědě vyrazíme na kole. Manžela minulý týden na kolech napadlo, že si ježdění na kolech trošku zpestříme a začneme sbírat kešky. Přesněji, že se budeme měnovat geocachingu. Je to hra na pomezí sportu a turistiky,  která spočívá v použití navigačního systému GPS, při hledání skryté schránky zvané cache (v češtině psáno i  keš). Takže po obědě jsme vyjeli hledat kešky. Podle navigace hned kousek od nás byly ukryté hned čtyři. Přiznám se, že při hledání té první mi to bylo celkem jedno, jestli jedu na kole, nebo hledám kešky. První našel manžel, kterého doslova nadchla jízda podle GPS navigace. Během jednoho výletu jsme našli hned čtyři kešky. První tři v okolí vesnice, kam jsem dojížděla na základní škole a přestože občas přes ni přejedeme autem, nikdy jsem si tak podrobně neprohlédla, jako dnes na kole. Jedna keška byla ukrytá v lese, kam jsme chodívali se třídou na procházku a už hodně dlouho jsem tam nebyla. Výhoda kola je, že člověk lépe vnímá vůně a krásu přírody. V lese kvetly fialky a sasanky a nádherně voněly rozkvetlé špendlíky. Poslední keška nás zavedla do míst, kam se dřív nesmělo. Byla to takzvaná demarkační zóna, kam se dřív nesmělo. Objevila jsem zbytky mostu, přes který vedly kdysi dávno koleje směřující do Rakouska. Rodiče mi povídali, že přes nás jezdívaly vlaky, ale myslela jsem si, že už se nic nedochovalo. Proto mě překvapilo, když jsem zbytky mostu našla při hledání kešky, které se ještě vylepšilo že jsem právě tuhle poslední, po pracném hledání, našla právě já. Takže nakonec i mě sbírání keší pohltilo a už se těším, až budu hledat další. Přestože den nezačal moc dobře, nakonec jsme se dobře pobavili. Zvládla jsem udělat ještě jeden záhonek a chvíli jsme poseděli při zapadajícím slunci. Jen škoda, že víkend vždy tak rychle uteče. Mějte krásný a pohodový pracovní týden. Rija





Jedna z kešek

Choroš


Sasanky






Micka

Nedělní den nezačal vůbec dobře. Když pominu, že dnešním dnem začal letní čas, tak nás dneska opustila Micka. Ráno jsme šli s Nelou na pravidelnou procházku a doprovázela nás jenom Šmudlinka. Říkala jsem si, kdepak se nám ta naše Micka toulá. A pak jsme ji tam viděli, ležela u silnice a i na tu dálku jsem věděla, že je to ona. Srazilo ji auto skoro u domu. Nechtěla jsem tomu věřit, ještě včera večer se mi rozvalovala v pergole na klíně a předla. Pohřbili jsme ji na zahradě. Když jsme si ji před třemi lety přinesli domů, byla bázlivá a neustále se někde schovávala. Přišla na jídlo, ale když jsem si ji chtěla pohladit hned utekla. Teprve v poslední době to byl můj malý mazlík. Tak doufám Micko, že jsi v kočičím nebi. Rija

pátek 28. března 2014

Jaro na řece

Přeji krásný páteční večer. Chci vám všem moc poděkovat za návštěvy, kterých už bylo sedmdesáttisíc.  Před námi je poslední březnový víkend, je hrozné jak ten čas letí. Dnešek byl docela náročný, ale zakončili jsme ho posezením v pergole a posloucháním ptačího zpěvu a pozorováním vycházejících hvězd na obloze. Ještě kolem sedmé bylo venku nádherně a hlavně ticho. Včerejší odpoledne bylo opět procházkové a na procházce s Nelou bylo nádherně. Naše kroky vedly k řece plné labutí. Břeh lemují nádherné, velké kaštany, které se probouzejí k životu. Jsem zvědavá, kdy letos pokvetou. Byla jsem tady snad tisíckrát a pokaždé mě řeka fascinuje. Podle předpovědi máme před sebou nádherný, slunečný víkend. Mě čeká další zvelebování zahrádky a další výlet na kolech. Tak se pro dnešek loučím a jdu načerpat síly na zítřejší den. Rija







středa 26. března 2014

Na jarní vlně

Dnešní ráno nás přivítalo docela silnými mrazíky. U nás byly -3 stupně. Na zahrádce jsem žádné škody nenašla, ale netuším jak jsou na tom kvetoucí sady meruněk, které jsou právě v plném květu. Broskve jsou krásně napučené a některé třešně nemají moc daleko k vykvetení. Už o víkendu jsem zjistila, že moje výzdoba chaloupky hodně pokulhává a tak je nejvyšší čas s tím něco udělat. Celý den jsem měla dost hektický a nevěděla jsem co dřív a odpoledne jsem musela pro výsledky k lékaři. V lednu jsem měla dost velké problémy a tak jsem prošla takovým menším kolečkem vyšetření. Ultrazvuk, EEG, rentgen. Naštěstí doktoři našli i mozek, takže všechno je v pořádku a já měla důvod k oslavě. Měla jsem radost, když jsem ve vitríně uviděla krásné ptáčky. Něco podobného sháním už hezky dlouho a tyhle byli přesně to co jsem si představovala. Původně jsem hledala celé bílé, ale stejně by se sem nehodili a tyto přírodní se mi líbili mnohem víc. Zatím nemají stálé místo, ale i s tulipány jim to sluší. Další dekorace, snad, dokončím o víkendu. Zítra se těším na procházku a večer půjdu protáhnout tělo do bazénu. Mějte krásný den a plný slunce. Rija

Králova řeč

Od dětství miluji divadlo. Nepamatuji si přesně divadelní představení, na které mě vzala maminka poprvé, ale u nás na vesnici jsme měli ochotnický spolek a ten měl repertoár plný pohádek. Když jsem trochu povyrostla brávala mě maminka do divadla na muzikály a operety. Asi proto operetu miluji dodnes. Díky divadlu jsem taky měla možnost poznat svého manžela, takže divadlo mě provází celým mým životem. Pár let jsme měli pauzu a nebyla příležitost zajet si do divadla, proto užívám možnosti a když mě něco zaujme, jsem ráda, že můžu jet. Před časem jsem zjistila, že se zase chystá zájezd a tentokrát do Mahenova divadla v Brně na divadelní hru Davida Seidlera Králova řeč. Film jsem viděla loni v době mezi vánočními svátky a moc se mi líbil. Proto jsem chtěla vidět hru v divadle. Už herecké obsazení prozrazovalo, že může jít o nádherný zážitek. V roli krále Jiřího VI. se objevil Martin Sláma (mohli jste ho vidět v Četnických humoreskách jako strážníka Karabelu) v roli logopeda exceloval Ladislav Frej. V dalších rolích se objevili další herci z Humoresek. Hra byla výborně nastudovaná a její sledování mě vtáhlo tak do děje, že jsem měla chvílemi pocit, že se mi tají až dech. Tímto zážitkem hru řadím k tomu nejlepšímu, co jsem v divadle viděla. Pokud budete mít příležitost Královu řeč vidět, určitě vám doporučuji její shlédnutí. A na závěr jednu takovou perličku, hru režíroval současný ministr obrany Martin Stropnický. Mějte krásný večer a někdy příště v divadelním okénku naschledanou. Rija

Foto jsem si půjčila z netu

sobota 22. března 2014

Cestou kolem řeky Dyje

Moji milí příznivci a čtenáři, přeji vám krásný sobotní večer. Chci vám všem poděkovat za přízeň a krásné komentáře. Vždycky mě moc potěší, jen v poslední době, nějak nestíhám na všechny reagovat. Máme za sebou další krásný, řekla bych skoro až letní den. Do oběda jsem se snažila stihnout všechny běžné víkendové práce. Praní, vaření a trošku zahradničení. Upekla jsem chleba a ještě jsme zvládli zajet koupit další hlínu a semínka. Ještě v týdnu jsme měli v plánu další úpravy zahrádky. Jenže když včera meteorologové oznámili zhoršení počasí, rozhodli jsme se pro změnu plánů. Proto jsme po obědě vytáhli kola a vyjeli na výlet. Něco už mám najeto a tak jsme vyjeli na naši oblíbenou trasu, podél řeky Dyje. Každý rok jezdíme podél Dyje a pokaždé v jiný měsíc. V březnu jsme tady ještě nikdy nebyli. Výhled nebyl tak nádherný, jako jiné měsíce. Na obzoru byl jemný opar. Jízdu nám trošku znepříjemňoval vítr a u vody foukalo docela dost. Příznávám, že poslední asi čtyři kilometry, byly opravdu kritické, protože fučelo fakt hodně a jelo se těžce. Najeli jsme skoro 30 kilometrů a o přes ten vítr to bylo báječné. Jen se bojím, jak ráno polezu z postele. Mějte krásný večer a pohodovou neděli. Rija

Tichá krása labutí



Tuhle zahrádku jsme míjeli cestou

Třpytící se hladina v zapadajícím slunci




středa 19. března 2014

Když všechno kvete

Dnešní den byl ve znamení aprílového počasí. Přestože je teprve březen, počasí bylo úplně bláznivé. Na ranní procházce bylo nádherně. Většinou chodíme jen kolem baráku, ale občas nemůžu spát, tak se jdeme projít dál. Dneska byl právě jeden z takových procházkových dní. Včera večer jsem si všimla, že za domem už rozkvetl špendlík. Proto jsem ráno na procházku vzala foťák. Rozkvetlý keř ve vycházejícím slunci vypadal jako romantická nevěsta. Na nebi se převalovaly mraky za kterými se schovávalo sluníčko. Bylo krásně a vydrželo to i cestou do práce. Teprve pak se rozpršelo. A celý den se počasí střídalo. Na břehu řeky se nádherně zelenají vrby. Miluji pozorovat jak každý den přibývají na stromech zelené lístky. Zlatý déšť zahalil keříky do nádherného žlutého kabátku. Po práci jsme odjeli na chalupu. Jako obvykle všude prší, jen u nás na chaloupce sucho. Takže jsem proletěla zahrádku s konvemi. Není nad dobrý tělocvik. Při té příležitosti jsem obhlédla, co nového mi kvete na zahrádce. Rozkvetly hyacinty a koniklec. Fialky se krásně rozlézají po zahrádce a narcisy se ukazují v celé své kráse. Na kdoulovci pukají pupeny, tak snad o víkendu rozkvete. Konečně jsem se dočkala i já rozkvetlého zlatého deště. Keřík je ještě malý, ale doufám že se ještě rozroste. No a když jsem ráno zachytila začínající den, tak jsem stihla i jeho odchod. V následujících dnech příroda zase trochu poskočí, když mají být letní teploty. Užíjte si sluníčka a dávejte pozor ať se nespálíte. Rija

Probouzející se den




Odcházející den

neděle 16. března 2014

Víkend

Další víkend za námi. Počasí se moc nevydařilo. Kdyby pršelo, tak mi to tolik nevadí, jako to že spadlo jenom pár kapek a už druhý den šíleně fučí a vítr vyfoukal těch pár kapek, co spadlo. Neustále zalévám. Naštěstí i když je vítr protivný venku je celkem příjemně, takže jsem zvládla zasadit macešky a v tom šíleném větru uschly dvě pračky. Využila jsem nepříznivého počasí a uklidila, nasela další semínka a zlikvidovala část pohoří, vytvořené z prádla, na které nebyl v posledních týdnech čas. Ze semínek už raší nové rostlinky, jen manžel mě podezírá, že jsem nejspíš nasadila nějaké mimozemšťany, že z těch cancourků nemůžou vyrůst květiny. Jen rajčata jsou si trošku podobná. Kromě rozkvetlých narcisů a nasazených macešek mi nádherně rozkvetl muškát. Má úžasně zajímavou barvu. Je růžový s červeným žíhaním. Jinak víkend byl klidný a pohodový s malou oslavou. Dneska je to pět let, co mi kamarádka přivezla malou bílou chlupatou kuličku a od té doby máme doma plyšového medvídka, který nám úplně změnit život. Všichni Nelu milujeme a ona toho mrška malá zneužívá. A protože má právě své dny, tak mi dala jasně na jevo, že z focení dneska nic nebude. Tak jedna usínající, už neměla sílu někam utéct. Příští týden už tady máme první jarní den, tak jsem zvědavá co dalšího na zahrádce rozkvete a co nového nadcházející týden přinese. Mějte krásné, slunečné dny plné pohody. Rija
Muškát



Ještě tě to focení pořád nepřešlo

Rašící mimozemšťané