Předvánoční čas

Ode dneška jsem doma. Trošku neplánovaně, ale nakonec jsem si vzala dovolenou a mám před sebou 14 dní volna. Mám v plánu relaxovat, odpočívat a samozřejmě tvořit. Je potřeba v této bláznivé době využít veškerý čas, co nejvíc pozitivně. Jen to počasí, by se mohlo umoudřit a sluníčko by nás mohlo přijít potěšit svými paprsky. Dnes je slunovrat a čeká nás nejdelší noc v roce, ale od zítřka se den začne opět prodlužovat. Sice to ještě neuvidíme, ale stačí jen vědomí. Jak říká manžel, ještě přežít leden a únor a pokud příroda dovolí, tak od března už uslyšíme ťukat na vrátka jaro:-). Ano vím, ještě nebyly Vánoce a já myslím na jaro. Snažím se mít pozitivní myšlenky:-). V pátek jsem měla štěstí a ještě za tmy jsem musela k lékaři na krev, takže jsem viděla rozsvícenou výzdobu části města. Venku skoro nikdo nebyl, tak jsem se pokusila tu nádheru zachytit. V parku nedaleko nádraží krásně svítí kašna. Blikající světýlka napodobují proud vody, který zdobí kašnu přes léto. Nejzajímavější ozdobou jsou překrásná andělská křídla. Bylo to úžasné, jít kolem a pozorovat tu třpytivou nádheru. Měla jsem pocit, že se v tu chvíli zastavil čas. I když je venku pošmourno, využijte dnů do Vánoc. Pokuste se zastavit a vnímat jen tu atmosféru, která je ve vzduchu. Snažím se také zklidnit a nechat čas plynout. Vždyť Vánoce budou i když nebudu mít dvacet druhů cukroví, nebo zapomenu někde v rohu pavučinu. Přestávám se stresovat a jdu si uvařit kávu. Rija

Čtvrtá adventní

Krásný sváteční večer. Živě vidím, jak u vás přípravy na svátky nabírají vrcholu. Všude napečeno, nazdobeno, uklizeno. Ještě zabalit dárky, dozdobit zbývající cukroví a nejkrásnější den v roce může přijít. Nemám pravdu? Určitě to tak u vás vypadá. Jen u nás ne. Nějak na mě sedl splín, když vidím, čtu a pozoruji život kolem sebe. Ani počasí mé náladě nepřidává.  Celý víkend byla tma, venku mžilo a místo práce, jsem odpočívala. Potřebovala jsem vysadit jako sůl. Pořád si říkám, že skoro vše, co potřebujeme, je nějakým způsobem připraveno a zbývá mi ještě pár dní, abych dohnala, co jsem zatím nestihla. Především zabalit dárky. To nechávám, jako každý rok na poslední chvíli. Místo nějaké činnosti, jsem zapálila čtvrtou svíčku, uvařila si čaj a v obležení mazlíků koukala na pohádku. Obě chlupaté holky nějak vycítily, že stav mé mysli není zrovna nejlepší a jsou na mě přilepené celý víkend. Nela mi olizuje ruku a Máša přede, že by svým výkonem předčila i dukovanskou elektrárnu. Pod medvědím stromečkem se usídlil nový medvídek. Uháčkovala mi ho pro radost kamarádka. Měla jsem z něj takovou radost, že jsem nedokázala ani souvislou větou jí poděkovat. Druhá kamarádka uložila čaj do medvědí plechovky. 

Přeji vám pohodové dny do Vánoc. Rija

Třetí adventní

 Krásný třetí adventní večer. Víkend nám utekl jako voda, ale adventní víkend jsem využila do poslední minuty. Ne všechno, co jsem dělala byla práce. Včera jsem si dala kávu s maminkou a trošku jsme si popovídaly. Koupili jsme stromeček. Úplnou náhodou jsme se na poloviční cestě od maminky k nám zastavili podívat se na stromeček. Chtěla jsem nějaký malý, úzký, aby nezabral moc místa. Vybrali jsme si, přivezli domů, upevnili do stojanu a chtěla jsem, aby do Vánoc zůstal venku, pod přístřeškem. Museli jsme špičku odstřihnout a zkrátit i pár větviček, aby se pod přístřešek vůbec vešel:-)))). Protože máme starý dům, tak máme nízké stropy, budu doufat, že se vejde a nebudeme ho muset ještě zkrátit. To je tak, když chcete malý stromeček:-). Počasí si s námi hraje a poslední dny je neustále venku tma, sychravo a nevlídno, tak si začínám zvykat na večerní procházky. Mají své kouzlo, venku je ticho, nikde nikdo a to ticho je naprosto kouzelné. Zvládla jsem dodělat i jeden malý dáreček. Jsem zvědavá zda se bude líbit. Ještě mi pár nastříhaných látek zbylo, tak zítra můžu pokračovat. Cukroví nepeču, protože se u nás nejí. Dokud žil otec, tak cukroví našlo vděčného strávníka, ale teď už ne. Příští týden upeču marokánky a před Štědrým dnem vánočku. Já si dám raději ovoce a manžel mléčnou čokoládu s celými oříšky. Případně hořkou s mandlemi. Pohodový pracovní týden. Rija

Nemohla jsem odolat

 Počasí uplynulých dní na mě působí, jako uspávací prášky. Ještě v práci jsem schopná fungovat celkem normálně. Jakmile ale nasednu do auta a pozoruji tu šedivou, pomaličku se zatahující oblohu, nastane moment, kdy bych nejraději zalezla pod peřinu a usnula zimním spánkem. Škoda, že podobné chvíle nepřichází v noci po druhé hodině, kdy se probouzím a většinou už nezaberu. Když mi neudělá radost počasí, tak si jej musím udělat sama. Někdy neplánovaně a úplnou náhodou. Úplně k tomu stačí nevinná cesta pro baterky. Od jisté doby musíme mít zásoby, protože u nás svítí kde co a protože v určitých místech se otevřeného ohně bojím, tak nahrazuji svíčkami elektrickými. Na to moje svícení stačí baterky z Kiku, který máme po cestě z práce. Manžel šel pro baterky a já jsem šla nahlédnout na dekorace. Nic jsem nepotřebovala do chvíle, než jsem narazila na domečky do vesničky. Navíc, co náhoda nechtěla, měli i stánek se stromečky za mnohem lepší cenu, než jsem viděla v OBI. No uznejte, stánek jsem tam nemohla nechat. Jenže oni měli ještě jeden stánek s dárky a jídlem. Neměla jsem v úmyslu vzít si i ten druhý, ale copak jsem mohla odolat, když na lavičce sedí medvídek:-))))). No nemohla. Takže když už jsem si vzala dva stánky, musela jsem si vzít i dva domečky. Manžel se jen smál. Po příjezdu domů jeden stánek nesvítil, ale s tím si naštěstí poradil manžel. Vznikl, ale i druhý problém a ten byl mnohem horší, kam to vše dát:-))). Takže jsem včera koupila polystyren a přistavěla ještě jedno patro. Problém nastal při lepení, nechtělo to držet. Takže polotovar ležel volně na zemi a čekalo se až uschne spoj a lepidlo pod sněhem. Ráno už jsem mohla znovu nastěhovat celou vesničku. Díky počasí jsem ji už i rozsvítila, protože venku to vypadá, že se blíží večer. Nic dalšího už pořizovat nechci, protože nemám delší ani širší stůl, na který bych větší základ postavila. Muselo by to ležet na zemi a to by si ve vesničce udělaly ležení moje chlupaté holky. Nelinka už to včera chtěla vyzkoušet. Jsme po obědě, dům ztichl, jak se všichni uložili k odpolednímu klidu, tak jdu zkusit štěstí ke stroji. Rija

Druhá adventní neděle

 Pohodový druhý adventní večer. Víkend opět utekl jako voda a na dveře klepou další všední dny. Víkend jsem si vyhradila na šití. Všechno důležité mám hotové a protože už léta nepeču žádné velké množství cukroví, tak si můžu užívat předvánoční čas podle sebe. Jen výsledky šití nejsou tak rychlé, jak bych chtěla. Stále se mi nedaří, jak bych chtěla, nevzdávám se. I přes nějaké neúspěchy mě to baví. Patchwork se ro mě stává drogou. Jen bych byla spokojenější, kdyby se mi ty špičky sem tam i potkaly:-))).  Měla jsem radost, že na chvíli přijela maminka a mohly jsme si spolu popovídat. Bylo to moc příjemné. Přidala jsem pár dekorací. Před pár lety mi kamarádka vyráběla drátěný adventní kalendář, tak mi ji připomíná na verandě. No a samozřejmě jsem musela vytáhnout medvědí vánoční stromeček. Medvědí proto, že je skoro celý ozdobený ozdobami s medvídky. Chybí mi už jen tři a bude úplně celý medvědí. Stromeček máme už 32 let. Byl to náš první stromeček, když jsme se s manželem znali jen pár měsíců. Dokud byly děti malé, tak jsme jej zdobili malými ozdobami a teď si jej zdobím medvídky. V podvečer jsme zapálili druhou adventní svíčku a sedli si společně ke stolu a povídali si. Doufám, že i vy si adventní čas užíváte v klidu a pokoji. Rija

Doplňky do vesničky

 První prosincový den je skoro za námi. Děti už začaly v adventním kalendáři odpočítávat dny do Vánoc. Zima se hlásí o slovo, u nás tedy jen mrazem, ale třebas uvidíme i nějakou tu vločku. Myslela jsem si, že dny budou klidnější, ale jsem pořád v pohybu. Včera jsem měla malé Vánoce. Dorazily mi balíčky z OBI s doplňky do vesničky. Připadala jsem jako malé dítě, když jsem ty blbostičky vybalovala. Nejvíc jsem se těšila na sloup kam se dřív vylepovaly plakáty. Ten můj má reklamu na Louskáčka a Holiday on ice. Největší legrace byla když jsem vybalila odpadkové koše. Jsou sice trošku větší, ale nevadí. Než jsem všechny drobnosti umístila na své místo, pěkně jsem se pobavila. Kuchyň už taky oblékla vánoční náladu. Osvětlený dům má i praktickou stránku. Konečně se trefím klíčem do zámku a nemusím dvě hodiny hledat, kam ten klíč patří:-)))). Největší radost z výzdoby před domem mají naše kočky. Máša chodí a pacičkou žduchá do větviček, aby se světýlka rozkmitala a ona je zkouší chytit. Káča si zamilovala sněhuláky. Tak snad výzdoby vydrží alespoň do Vánoc. Budu doufat, že se nové brzy okouká a přestane být zajímavé. V domácích potřebách jsem neodolala a koupila jsem si formičky na vytlačovaný perník. Kamarádka v nich vytlačuje sušenky. Tak je vyzkouším taky. Doufám, že se mi podaří těsto bez ztráty kytičky vyklepnout. Krásné adventní dny. Rija

První adventní neděle

Krásný první adventní večer.. Rok se s rokem sešel, advent je tady a za dveřmi Vánoce. Nedávno jsem uklízela vánoční výzdobu a nyní ji opět vytahuji. Víkend utekl jak voda. Sobota letěla doslova raketovou rychlostí. V pátek večer jsem si ještě libovala, že mám celou sobotu a plánovala kolik toho stihnu. Nestihla jsem ani desetinu, toho, co jsem si přála. I když sobotní den začal tak slibně. Dopoledne jsme se šly s Nelinkou vyvětrat a za rybníkem jsem našla spoustu větví z tisu a túje. Materiál na tvoření. Něco už bylo doma, ale neustále mám málo, tak jsem byla za větve ráda. Potom den dostal raketovou rychlost a než jsem se stihla rozkoukat, byla sobota pryč. Nejvíc jsem si vyhrála s vánoční vesničkou. Loňský základ jsem zlikvidovala a postavila celou novou. Manžel mi pomohl vyřezat schody, protože je zručnější než já. Ještě jsou na cestě další doplňky, tak snad do Vánoc dorazí a vesničku ještě vylepším. Někdo staví železnici, jiný vánoční vesničku:-). Největší problém byl adventní věnec. Nápad byl, ale domečkové svíčky mi jej celý rozbily, tak mám nakonec svícny dva. Jeden v obýváku a druhý v kuchyni. I když zatím jsem domečky nezapálila. Nějak mi to nejde:-). Vytáhla jsem i sbírku houpacích koníků. Moc jsem toužila mít houpacího koníka a oni se trošku rozmnožili. Dostala jsem i malého Mikuláše. Stejně jako jsem toužila mít koníka, tak jsem toužila mít svítící vrbu. Každý rok jsem o tom mluvila, až jsem se dočkala. Krásně osvětluje z venku obývák s vesničkou. Nakonec jsem zvládla trošku vyzdobit i před domem. Jen jsem nestihla za světla vyfotit. Nějaký materiál tak ještě něco můžu udělat na dvorek, aby nebyl tak moc smutný. Rija