Zimní pohádka

Čas se pomaličku blíží k nejkouzelnějšímu dni v roce. V práci byl celý týden pořádný blázinec. Nic nového, je to tak každý rok, abych si mohla v klidu a pohodě užít volných dní, až do druhého ledna si budu užívat pohody doma. Včera jsem byla tak unavená, že jsem upadla do postele a ráno s hrůzou zjistila, že jsem spala jak zabitá víc než jsem zvyklá. Počasí venku tomu taky přispělo. Ale i přes ten blázinec, jsme se s kolegyní, ve čtvrtek, domluvily na kafíčko. Pořád tomu říkáme kafíčko, ale místo do cukrárny jdeme na procházku. Venku bylo nádherně, protože skoro celý den sněžilo, takže bylo krásně pocukrováno. Sníh křupal pod nohama a podél Dyje byl vzduch čerstvý, krásně zimní. Prostě pohádka. Jen škoda, že je brzy tma, šly bychom dál za město. Ale i brzká tma má své kouzlo, měla jsem konečně možnost, vidět jak je park krásně vyzdobený. Líbí se mi nápad s ozdobenými stromečky dětí ze škol a mateřských školek. Především nápaditost, z čeho všeho jze vytvořit zajímavé ozdoby. Jak už nebydlím ve městě, tak se do některých míst ani nedostanu. Krásně jsme vymrzly, vzduch nám vyčistil hlavy. Prostě bylo to super. Rija

Překvapení od srdce

Dnešní den byl plný emocí. Ráno příjdu do práce a na vrátnici na mě čeká balíček. Věděla jsem, že přijde, ale nevěděla jsem kdy. Ježíšek to má načasované. Příjdu do kanceláře rozbaluji a brečím. Kdyby se platilo za slzy, jsem milionář. Dokáži brečet i u závěrečných titulků triviálního filmu. Mohli by mě najímat, jako plačku na pohřby.  V dětství si ze mě dělali doma legraci, Jaruško zaplač, dostaneš korunu. Brečela jsem jak o život, i bez koruny. Osud mi přivedl do života úžasnou osubu, která mi vidí až do hlouby duše. Vidí mi snad až do temných koutů mé duše. Stojím v kanceláři, rozbaluji krabici a vytahuji krásné červené a zelené svíčky. Těch není nikdy dost ( v duchu přemýšlím, kam je dám, když nemám vhodný svícen). Krabice skrývá další tajemství. Další krabice? Nikoli, je to kufřík. Krásný kufřík s motivy medvídků. Otvírám, a.... . Kufřík skrývá houpacího koníka, dalšího houpacího koníka, medvídka, medvídka, vyšívaného medvídka, betlém a rolničky. Sedím, koukám a brečím.Mou slabost pro medvídky, zná snad každý. Kamrádka slyší za roh, nutně potřebuji koníka (a že jich doma nemám málo). Sháním rolničky, tak nač troškařit, když už, tak už pořádné rolničky. Sedím, smrkám a brečím. Jak je dobře, že chodím do práce dřív, než ostatní. Děkuji, znáš mě a já děkuji osudu, že jsem tě poznala. Mám tě ráda. Šťastné a veselé. Poslední dva medvídky donesl Mikuláš a medvědí ozdobě jsem neodolala v Brně. Rija

Třetí adventní

Vánoce se blíží mílovými kroky. Úplně živě vidím, jak všude probíhají přípravy na Vánoce, někde už je i stromeček. Domovem se line vůně vanilky a koření, pečení je v plném proudu. Jen u nás je všechno nějak na ruby. Letos jsme se domluvili, že cukroví nebudeme péct. Moc sladké nejíme, návštěvy nemíváme a rodina je na tom podobně. Raději si nakoupíme ovoce, oříšky a jiné dobroty, které máme rádi. S úklidem to nepřeháním, neustále něco někde přerovnávám, tak uklízím neustále. Zrovna jako v sobotu, když jsem se rozhodla udělat místo na stromeček. Vymyslela jsem to úžasně, jen jsem si neuvědomila, že kvůli pár květinám musím přestěhovat půlku domu. No prostě blondýna, jak vyšitá :-). Manžel říká, že máme alespoň doma veselo. Naštěstí do večera bylo doma opět útulno a všude panovala pohoda. Neděli jsme si užili opravdu svátečně. Před pár dny jsme obdrželi pozvánku na vánoční koncert, který se konal v Brně na hvězdárně. Doposud jsme ještě nikdy nebyli na koncertě, tak jsme si řekli, že je potřeba udělat něco, pro pozvednutí ducha. Kdy jindy je vhodnější doba na vážnou hudbu. Musím říct, že jsme byli mile překvapeni, když celá akce se nesla v odlehčeném duchu a výběr skladeb byl výborný. A když už byl koncert na hvězdárně, tak na nás čekalo zajímavé překvapení. Koncert byl zakončen videoprojekcí podbarvenou úžasnou hudbou Bedřicha Smetany - cyklem Má vlast (jeho částí). Mluvené slovo zajistil nádherný hlas pana Josefa Somra, který zarecitoval část z Fidlovačky Kde domov můj, píseň Hradišťanu Voda má, báseň Jaroslava Seiferta Píseň o rodné zemi a celou sérii zakončil básní K. V. Raise Cestička k domovu. Z cyklu Má vlast zazněly symfonické básně Zčeských luhů a hájů, Vltava a Vyšehrad. Nádherná hudba podbarvená krásnými obrazy z naší země. Pro mě naprosto úžasný zážitek. Chvílemi jsem měla mrazení v zádech a do očí se mi draly slzy. Na konci celého večera jsme si zakoupili publikaci 100 + 1 záludných otázek astronomie a dva autoři nám ji i podepsali. Ještě dnes vstřebávám překrásné okamžiky. Nic podobného jsme neplánovali a musím říct, že to nemělo chybu. Krásné prožití svátečního večera. Rija

Druhá adventní

Krásný sváteční večer. Na svícnu jsme zapálili druhou svíčku, v krbu plápolá oheň, na stole nalitá sklenička, prostě sváteční večer, tak jak má být. Víkend opět utekl jak voda a jako obvykle jsem nic moc neudělala. Jakpak bych mohla něco dělat, když jsem zase někde courala. Na sobotní odpoledne jsem si naplánovala výlet do Brna, podívat se na trhy, ochutnat konečně kaštany a něco na zahřátí (letos nebylo potřeba zahřívat tělo, počasí připomínalo brzské jaro). Letos jsem byla domluvená s kamarádkou, manžel s radostí uvítal, že byl této kratochvíle ušetřen, tak vzal brusle a ujížděl k Olympii. Už když jsem vystoupila z auta, jsem si povzdechla, že musím mít tak pitomé nápada. Nebýt kamarádky a velké chutě na kaštany (když doma tak nechutnají), tak se snad vrátím domů. Do Brna jezdíme už hezkých pár let, ale takovéhle šílenství jsem ještě neviděla. Potřebovala jsem se dostat na Českou a obcházela jsem náměstí Svobody uličkami, abych se tam vůbec dostala. Před kostelem sv. Tomáše stojí krásné kluziště, Moravské náměstí zdobí ruské kolo. S kamarádkou jsme se dostaly na náměstí Svobody (já s kornoutem kaštanů), ale tlačení ke stánkům jsme vzdaly. Na Zelném rynku bylo o něco méně lidí, tak jsme si prošly stánky a koupily punč. Byl vynikající a vymazal všechny mínusy celého odpoledne. Na kávu jsme si zašly do Vaňkovky. Ne, že by tam bylo méně lidí, ale čekala jsem až si mě vyzvedne syn a kamarádka pak utíkala na tramvaj. S manželem jsme se sešli u syna. Kaštanová mise splněna a ve městě mě do nového roku nikdo neuvidí. Zlatá naše klidná vesnička. Sváteční neděli jsem věnovala úklidu. Vyšlo sluníčko, sice foukal vítr, ale usušil prádlo. Sluníčko mě vytáhlo na dvorek. Uklidila jsem v kůlně a dozdobila truhlíky a dvorek. I naše chlupatá drobotina se vyřádila. V týdnu k nám přišla dvě opuštěná koťata. Asi se rozkřiklo, že se u nás kočky rozmazlují, tak přišly další. Černé je kocourek a černobílá kočička. Nejdříve proběhla nutná údržba, odčervení a odblešení. Přežily jsme bez úhony, já i kočky. Za odměnu jsem ráno našla přede dveřmi potkana. Nedrží se celý den doma, ale na jídlo a pomazlení si dojdou. Alespoň máme neustále doma veselo. Sama nevím čím to je, ale letos mám nějakou tvořivou náladu. Pokusila jsem se o andílka a další výzdoba je v polotovaru. Víc už nějak nestíhám. Krásný a pohodový pracovní týden.  Rija

Světýlka na dvorku

Konečně svítíme i před domem.

Pořád nevím, jestli ta hlava neměla být menší :-)

Barborka

Krásný adventní večer. Dnes bylo venku jak na jaře, jen mě mrzí, že jsem si nezvládla dne víc užít. Než přijedeme z práce, je tma. S Nelinkou projdeme pár kroků po vesnici, pozorujeme jak přibývají světýlka a během chvilky jsme zase zpět doma. V uplynulých dnech byla moc velká zima, tak jsem nechtěla, aby se Nelinka nachladila. Zatím neměla jako správný pokojový pejsek obleček. Dnešním dnem se to změnilo. Nejdříve mi jeden poslala kamarádka, od které mám Nelinku a pak jsem se pokusila o vlastní výrobu. Je to moje malé čuně a při procházkách v přírodě, jí jeden obleček stačit určitě nebude. Největší legrace byla, donutit modelínu, aby postála a foto nebylo rozmazané. Magické slovo kokinko zabírá. Postála. Oba oblečky jsme otestovaly na procházce. Zatím se nijak nebrání, tak snad bude v teple. Po chvilkách přidělávám další kousky výzdoby. Vytáhla jsem náš historický stromeček. Před 30 lety ho koupil manžel, když jsme se, ještě za svobodna, sešli, abychom si předali naše první dárky. Nějak si nevzpomínám, co jsem dala manželovi já, ale dostala jsem překrásnou šperkovnici a sadu nádherné bižuterie. Obojí mám dodnes. Ty dlouhá léta jsou už na stromečku znát, ale od té doby nemůže u nás chybět. Nejdříve na něm byly původní ozdoby, potom na něj kluci věšeli takové miniaturní ozdobičky z nějaké hmoty. Když odrostli, koupila jsem pidi baňky a poslední asi tři roky jej zdobí skleněné medvědí ozdoby. Úplně první medvědí odzdoby mi poslala kamarádka z ciziny. Do té doby jsem neměla ponětí, že něco takového existuje. Pár jsem si koupila ve Vídni a k mé velké radosti jsem sehnala i u nás. Poslední medvědí ozdobu, jsem si koupila ve Vsetíně, přímo ve výrobě vánočních ozdob. Neodolala jsem a k medvědovi přibalila i kočičku. V neděli mi syn přivezl větvičky. Mám ráda vůni jehličí, tak si vždy dělám kytici, kterou ozdobím. Pamatuji, když jsme měli Nelinku první Vánoce, měla jsem na stole kytici jehličí a na něj jsem pověsila nádherné perníčky, co mi pekla kamarádka. Měla jsem z nich obrovskou radost. Za pár dní jsem přišla domů a Nelinka seděla v rožku, schlíplý ocas a já si myslela, že se doma počůrala. Jenže nikde jsem nic nenašla. Až po delší době jsem zjistila, že ve vázy na větvičkách zbyly jen mašličky. Ta potvůrka vyskočila na židli a pak na stůl a pěkně všechny perníčky snědla a vůbec nic neponičila, ani ubrus nepokrčila. Dodnes nevím, jak se jí to podařilo, protože na kuchyňskou židli sama nevyskočí.
Dopoledne jsem si vzpomněla, že je Barbory a že nesmím zapomenout ustřihnout barborku. Samozřejmě, že než jsem dojela, tak jsem na to zapomněla, ale při brouzdání na netu, jsem na jednom blogu narazila na článek o barborkách a už jsem v pantoflích letěla na zahrádku. Nemám sice třešeň, ani švěstku, ale spokojím se se zlatým deštěm a kdoulovcem. U nás se říká, že když rozkvete barborka na Štědrý den, tak se do roka vdám. To opravdu nechci, manžela měnit nehodlám. Skoro po třiceti letech si stále myslím, že jsem si vybrala dobře. Ale dnes jsem se dočetla, že který den, od ustřižení, barborka vykvete, tak tolikátý měsíc příští rok budeme mít šťastný. Tak jsem na to zvědavá. Rija

Medvědů není nikdy dost

Dárek od kamarádky

První adventní

Máme tady opět první adventní neděli. Ten čas tak rychle letí. Je naprosto jasné, že jsem víkend věnovala tvoření a adventnímu zdobení. Skoro celou sobotu jsem šila. Už loni jsem si chtěla udělat nové doplňky do obýváku, ale nezbyl čas. Takže letos přišel ten správný okamžik. Zamilovala jsem se do pravého vánočního kára. Červeno, zeleno, zlatá, nebo žlutá. Mám ji všude. Vytáhla jsem zimní vesničku, maličko byl problém, protože při úklidu jsem poškodila napájecí drátky a nesvítila. Manžel opravil a svítí. Jeden domeček nevýrazně bliká, tak mám slíbeno, že dostane lepší ledku. Nový kabátek dostal i krb a kuchyň. Naštěstí mám kravinek víc než dost. K mé spokojenosti jsem zvládla dva andventní svícny. Jeden do obýváku, jeden do kuchyně. Doufám, že i vy jste zapálili první adventní svíčku a užívali si klidu a pohody. Rija

Adventní Vídeň

Krásný nedělní večer. Pomalu končí poslední listopadový víkend. Pro nás to byl obzvláště krásný a zároveň i náročný. Byli u nás na návštěvě naši dlouholetí přátelé a včerejší odpoledne jsme strávili ve Vídni. Jako každý rok touhle dobou ožívá Vídeň adventními trhy a protože není tak daleko, jezdíme se pokochat krásnou výzdobou a načerpat adventní inspiraci. Je to zvláštní, ačkoli je všude spousta lidí a ruchu, které běžně nemusím, v této situaci se mi to líbí. Jezdím se pokochat tou zvláštní atmosférou, spojenou se vzpomínkami na dětství, na dny plné očekávání, na pohodu, prostě na něco moc krásného. Neumím přesně popsat pocity, ale pokaždé se příjemně naladím a je mi krásně na duši. Pomaličku jsme se procházeli kolem stánků, popíjeli punč a užívali si pohody. Naše kroky směřují až ke Stephansdomu, kam chodíme zapálit svíčky za lidi kteří nás již opustili a na které neustále s láskou vzpomínáme. Nikam nespěcháme a až se patřičně pokocháme jedeme domů. Včera jsme se kochali poměrně dost dlouho, takže jsme domů přijeli až skoro v půl desáté. Byli jsme tak příjemně naladěni, že jsme vůbec nevnímali čas, takže do postele jsme šli až v ranních hodinách. Musím říct, že to byl úctyhodný výkon, protože obvykle všichni chodíváme spát skoro se slepicemi. Dnešní den byl takový hodně odpočinkový. Jo a jen tak mimochodem, ptala se mě kamarádka, co jsem si přivezla. Původně jsem neměla nic v úmyslu, ale s manželem nám padla do oka úplně stejná věc. Hádáte správně, je to medvěd. Jenže vtip je ve velikosti. Je to úplně pidi medvěd a toho jsme tam nechat nemohli. Manžel se smíchem poznamenal, tak a mám splněno, medvěd to je. Jen nám moc nenarostl, má asi tři centimetry :-)))))). I málo stačí ke štěstí a k radosti. My se tím bavili hodně dlouho. 

Pěkně se posaďte a já vás zvu na malou procházku večerní Vídní. Rija