sobota 28. února 2015

Poslední únor

Skoro celý týden po ukončení neschopenky pršelo. Skoro celých předchozích 14 dní u nás svítilo sluníčko. Pošmourno bylo asi jen dva dny, jinak bylo nádherně a já se nemohla dočkat až se půjdu projít ven do přírody. Jako zákon schválnosti zapůsobilo počasí a dva dny v kuse z nebe valily proudy vody. Další dva dny mrholilo a foukalo. Prostě na procházky jsem si raději nechala zajít chuť. Těšila jsem se na víkend jak vyjedeme na výlet. Ráno jsme se probudili do pošmourného a mlhavého dne. Proto jsme výlet odsunuli na lepší počasí. Po obědě jsme zajeli na kafíčko za maminkou. Naštěstí se počasí trošku vybralo a sem tam vykouklo sluníčko. Rozhodli jsme se projít se vesnicí mého dětství a projít se místy, kde už jsem se hodně dlouho nebyla podívat. Prošli jsme se vinohrady a místy už bylo vidět náznaky probouzející se přírody. Jen fotit se nedařilo, bylo dost tma. Bohužel začalo poprchat, tak jsme se museli vrátit. Než jsme ujeli tři kilometry k nám na chalupu začalo opět vykukovat sluníčko a protože bylo ještě brzy, tak jsem se s Nelou nechala odvézt za vesnici k řece a po cyklostezce jsme se vraceli zpět k domovu. Vzduch voněl přicházejícím jarem, sluníčko vykukovalo z mraků. Krásně jsme se prošly a já jsem si provětrala hlavu a úžasně zrelaxovala. Příště si musím vzít mobil a změřit ušlé kilometry. Už se těším na další procházku, abych mohla pozorovat probouzející se přírodu. Krásnou neděli. Rija








neděle 22. února 2015

Opět hvězdy

Čím víc se zdokonaluji v pozorování hvězdné oblohy, tím větší kouzlo pro mě má. Manžel každý týden získává novinky, co zajímavého je na obloze k vidění a pak to hledáme a sledujeme. V těchto dnech měl být vidět Mars asi jeden stupeň od Venuše. V pátek byla krásná jasná obloha a kromě Marsu a Venuše byl k vidění i srpek Měsíce. Měla jsem štěstí, že jsem mohla vše pozorovat z naší verandy a manžel udělal pár snímků ze zahrady. Z určitých míst je krásný pohled, protože na východě nám stíní pouliční lampy sousední dům a na západě stodola. Na východě lze pozorovat Jupiter, na jihu Venuši a Mars. Teď je výhoda, že je ještě brzo tma a Venuše je vidět. Jinak je Venuše vidět v brzských ranních hodinách. Byli jsme dost překvapení jak Měsíc ozářil oblohu, přitom byl vidět jen uzoučký srpek. Nejníž je vidět Měsíc, nad ním je Venuše a nad ní malinká tečka je Mars. Odjakžíva mě fascinoval pohled na hvězdnou oblohu, ale díky manželovi se v tom chaosu světýlek alespoň trošku orientuji. A na závěr krásné souhvězdí Kasiopea, dvojité W na ležato úplně vpravo. Hvězdy jsou prostě kouzelné. Teď asi pár dní nebude nic vidět, začalo pršet. Rija


V barvě máty

Jsem už dva týdny doma. V pondělí jsem šla na kontrolu v domění, že jdu hned do práce, jaké bylo moje překvapení, když mě doktor nepustil. Prý průdušky nejsou v pořádku, naštěstí zápal plic vyloučil. Skoro vůbec nekašlu, tak to pro mě byl šok. Cestou od doktora jsem se zastavila v práci a šla do postele. Mám prý ležet, pít čaj a být v teple. Situace naprosto šílená, neumím jen tak ležet a odpočívat, zvlášť, když pocitově se cítím zdravá. Tentokrát jsem zůstala na bytě, kdyby bylo v práci něco potřeba. Ze zoufalství jsem vytáhla žehličku a vyžehlila tu nasyslenou hromadu prádla. Bohužel žehlení patří mezi nejméně oblíbené domácí práce. Abych dostála klidovému režimu, tak jsem vytáhla háček a pustila se do dokončení dečky, co mám rozdělanou snad rok. Byla to taková cestovní dečka, do vlaku nebo autobusu jako stvořená. Není ani tak velká, ale nějak nechtěla přibývat. Podařilo se mi ji dokončit a včera jsem ji šla vyprat, že ji naškrobím a vypnu, jenže jsem ji namočila do vody s práškem a na dečku zapomněla. V zápalu jarní výzdoby jsem si nevzpomněla. Až dneska, když jsem si všimla kbelíku. Na problém bylo zaděláno. Prášek obsahoval nějaké barvivo a dečka se mi přes noc zabarvila. Když jsem ji vytáhla byla modrá. No málem mě švihlo. Zkusila jsem dát novou vodu a přidala jsem odstraňovač skvrn. Modrá trošku slezla a když jsem dečku namočila do škrobu tak se modrá změnila v mentolovou. No je zelenomodrá. Měl to být dárek a bohužel barva se nehodí a mě taky ne. Zatím je na stolku a se starodávným zbytkem porcelánu krásně přivolávám jaro. Kromě dvou dnů byl celý týden skoro jarní. Nadcházející týden má pršet. Doufám, že už mě dokor konečně uschopní a deště nebude zase tolik abych mohla vyrazit na nějakou procházku. Krásný nadcházející týden. Rija


neděle 15. února 2015

Únor na chaloupce

Pokaždé když slyším slovo únor, tak si vybavím pranostiku "Únor bílý, pole sílí". No tady na jihu si pole musí poradit jinak. Ne že by letos sníh nebyl, to zase ne. Ráno to venku vypadá nádherně, dopoledne chumelí a do večera není ani vločka. Aspoň bude dost vláhy. No tedy už je, spodní vody jsou pěkně vysoko, tak místy máme i jezírka. Někdo je složitě kope, u nás se dělají sami. Včerejší den byl slunečný, skoro jarní. Dneska ráno bylo pošmourno a šedivo, jen jsem si povzdychla, že jsem měla v plánu trošku se nadýchat slunečného vzduchu, po tom týdnu v posteli. Sluníčko jako by slyšelo ten můj povzdych a do oběda začalo svítit. Teploměr se vyšplhal na dvacet stupňů, tak jsem neodolala a musela na vzduch. Zahrádka se začíná probouzet ze zimního spánku. Tulipány, narcisy i hyacinty už jsou chvíli venku, ale našla jsem i maličkatou ladoňku a dokonce i jednu fialku. Šli jsme se podívat, jestli neudivíme kalouse. Pokaždé je to jak hlavolam. Jsou tak báječně zamaskovaní, že nám chvíli trvá je najít. Měli jsme štěstí, jeden seděl zády a druhý koukal přímo na nás a vůbec se neobtěžoval pohnout. Za plného sluníčka se mi je ještě nepodařilo vyfotit. Dali se nádherně přiblížit, aniž by se rozmazal obraz. Viditelnost byla překrásná, tak i Svatý kopeček v Mikulově vypadal, jako by byl dneska u nás. Doufám, že takových kráných dnů bude jen přibývat. Přeji vám krásný nadcházející pracovní týden, bez neduhů. A moc vám děkuji za návštěvy a milá slůvka. Rija


Vykukující ladoňka

První fialka

Záhonek česneku



Věrný společník



Narozeniny a Valentýn

Krásnou slunečnou neděli přeji. Od minulého víkendu jsem zápasila s nemocí. Přemýšlela jsem, kdy naposledy jsem byla tak nemocná, že jsem musela zůstat na neschopence a zjistila jsem, že už to bude deset let. Jako malá jsem mívala vysoké horečky a při nich spala tři dny v kuse. Přesně takhle jsem dopadla. Teplota se šplhala hodně vysoko a nechtěla se mě pustit a k tomu příšerný kašel. Byla jsem vzorný pacient a manžel se o mě moc krásně staral. Jen mě mrzí, že jsem díky nemoci nezvládla zařídit dárek pro manžela. V pátek měl narozeniny. Takže jsem na jeho narozeniny dostala dárek já. Krásnou kytku a řetízek na krk. Medvíka už mám jako brož, ale na krk jsem ještě neměla. Udělali jsme si malou oslavu a až dojde dárek, tak budeme slavit znovu. Nemusí být sice žádná příležitost, abychom si udělali hezký večer, ale když už se příležitost najde, je třeba ji využít. Včera dojel syn, tak jsme večer poseděli u skleničky sektu a užili si společných chvil. Krásný zbytek neděle. Rija


úterý 3. února 2015

Úplněk

Krásný úterní večer přeji. Dnešní den byl šíleně hektický, což nějak nezvládám. Nějak v poslední době mám problém s koncentrací. Jak dělám víc věcí a lítám od jednoho k druhému jsem ztracená. Okamžitě zapomínám, co jsem kde chtěla. To je pak paráda. Onemocněla kolegyně a požádala mě, kdyby něco abych ji zaskočila. A kdyby něco bylo celý den a do toho moje práce. Hlava jak pátrací balón, abych na něco nezapomněla. Naštěstí manžel přišel s úžasným nápadem, je krásně jasno pojedeme na chalupu. Hurá a dojedeme ještě za světla, dokonce i za slunce. Rychle převléknout, nesmím zapomenout foťák a šup s Nelou na procházku. Foťák se hodil, hořící slunce, padající za obzor se nedalo minout bez povšimnutí. Blížíme se k domovu a najednou vidím na opačné straně další hořící kouli. Asi vtěřinu trvalo než mi došlo, že je to vycházející Měsíc. Dnes kolem půlnoci bude úplněk. Pohled na hořící kouli nás přiměl k rozhodnutí vzít auto a vyjet za obec na kopec a vyfotit Měsíc. Foťáků máme víc a tak jsme fotili s manželem dokud to jenom trochu šlo. Kousek od Měsíce byl vidět Jupiter a pod ním v šeru zasněžená Pálava. Na zpáteční cestě byla vidět na opěčné straně jasná hvězda. Ano, byla to Venuše. Konečně se nám ji podařilo spatřit a nemuset brzo vstávat. Opět štěstí Venuše a nad ní Mars. Dnešní obloha byla prostě kouzelná. Miluji pohled na hvězdnou oblohu. Tak zase někdy příště Rija





Vlevo od Měsíce nad Stolovou horou je vidět Jupiter



Větší hvězda je Venuše a nad ní Mars

neděle 1. února 2015

Večeře

Poslední dobou mám pocit, že vařím pořád stejná jídla dokola. Nevím jak to máte vy, ale každý víkend řeším stejný problém, co vařit, hlavně když mají přijet kluci. Proto sem tam zkouším nějaký experiment. Občas pečivo, omáčku nebo salát. Dneska jsem celý den přemýšlela, co udělám k večeři, hlavně aby to bylo něco lehkého. Nakonec mě napadlo zlikvidovat zbytky v ledničce. Upekla jsem šneky. Mají výhodu dají se jíst i studené, takže pokud by náhodou zbylo, bude snídaně. Dělala jsem je zatím jen jednou a to kdysi dávno a tenkrát se moc nepovedly. Kupodivu teď se povedly a manželovi chutnaly. Jako vždy nejdříve své místo zabral hlavní degustátor, ale tvářila se jako že se jí to netýká. Šilhat Nela umí perfektně. Po procházce je unavená, tak nepřidala výraz zuboženého, hladového bezdomovce. To umí ze všeho nejlépe a mě pak nezbývá než podlehnout jejím psím očím. Tentokrát stačilo říct, že to není pro pejsky a smířila se s tím. Zbylo i na snídani. Nabídněte si, já jdu zápasit s háčkem. Rija


První únor

Krásné nedělní odpoledne. Moc děkuji za krásné komentáře, které mi tady necháváte. Únor začal šedavě a mrazivě. Proto byl plán dne jasný, neděli budu trávit s žehličkou. Do oběda se počasí vylepšilo, vyšlo sluníčko a udělalo se hezky. Bylo potřeba využít počasí. Vzali jsme auto a odjeli na výlet. Nejeli jsme daleko, ale mohli jsme Nelu pustit jen tak bez vodítka a mrška malá si volnost náležitě užívala. Byli jsme se projít v místech, kde jsme byli loni na kolech. Vůbec nevadilo, že jsou stromy holé a ještě zimní. Objevila jsem rašící keře s malými zelenými lístečky a některé stromy už mají nalité pupeny. Obávám se, že je to ještě dost brzy a neustále vyhrožují, že ještě bude zima. No pokud bude sníh, tak snad pupeny přečkají v pohodě. Cestou zpět jsme se ještě zajeli podívat na rozhlednu kousek od nás. Výhled byl sice mlhavý, ale obloha blankytně modrá. Na nedalekém letišti startoval nedočkavec paraglidista. Sluníčko se sice snažilo hřát, ale ve výšce musela být pěkná zima. Po příjezdu jsem šla zkontrolovat zahrádku a kromě rašících hyacintů jsem našla narcisy i tulipány. Růže už taky začínají rašit. Že by to jaro bylo už za dveřmi? Uvidíme. Mějte krásný pracovní týden. Rija