úterý 31. prosince 2019

PF 2020

Milé čtenářky a čtenáři. Děkuji Vám všem za přízeň, který jste mému blogu věnovali. Za milá slůvka. A já děkuji, za neutuchající inspiraci, kterou jsem nacházela zase u Vás. Budu moc ráda, když se v tom příštím roce budeme opět setkávat, ať už prostřednictvím psaní nebo osobně. Přeji Vám, aby ten nadcházející rok, byl krásný, šťastný a plný pohody. Děkuji, že jste. Rija

pondělí 30. prosince 2019

V záři sněhových vloček

Letos poprvé jsem si vánoční volno protáhla na dva dlouhé týdny volna. Potřebovala jsem odpočinek. Manžela napadlo využít volných dní a změnit na chvíli prostředí. No a protože jsme letos na podzim nebyli v Beskydech, tak byl cíl jasný. Vyjížděli jsme z krásné prosluněné jižní Moravy a čím víc jsme se přibližovali cíli naší cesty, tím víc se obloha mračila a celou pokrývaly velké, těžké, černé mraky. Ve Frýdku Místku padal déšť se sněhem. Kousek před Čeladnou už nás vítaly jemně pocukrované kopce. Ubytovaní jsme byli v samotném centru Čeladné v hotelu Prosper. Sobotní ráno nás přivítalo bílou peřinou a z nebe se neustále snášely krásné bílé vločky. První naše kroky vedli do Krásné. Zavzpomínali jsme na náš první společný pobyt v Beskydech. Byl únor a my se bořili po kolena ve sněhu, než jsme došli k malé chatě ukryté mezi stromy. Bohužel jsem tolik sněhu od té doby nezažila. I tak byla procházka zasněženým lesem, jako pohádka o Mrazíkovi. V lese bylo ticho, pod nohy nám křupal sníh a široko daleko nikdo, jen kousek od nás bublala horská bystřina. Další cesta nás zavedla na Bílou. Než jsme přijeli na místo, tak se naše jízda měnila v pěkné dobrodružství. Neustále padající sníh ukryl silnici pod bílou peřinu a naše jízda se čím dál víc zpomalovala. Krajinu kolem nás oblékl sníh do bílého hávu a nebýt té jízdy, bylo by to vše jako v pohádce. Tolik cestářů jsem do té doby na silnici neviděla. Během deseti kilometrů jsme potkali tři posypové vozy. Přestože se opravdu snažili nebylo v jejich silách udržet silnici suchou. Potkaly jsme mnoho aut v příkopech. Myslím si, že většina se tam ocitla vlastní vinou. Nevěřili jsme vlastním očím, kolik aut nás předjíždělo v těch nejméně bezpečných místech. Dojeli jsme v pořádku do cíle a mohli se projít zasněženou krajinou. Ačkoli jsme přijeli na hotel poměrně brzy, byla jsem z té bílé nádhery tak unavená, že jsem usnula nezvykle brzy. V neděli jsme se se sněhovou pohádkou rozloučili a vydali jsme se na cestu domů. Abychom si užili ještě trošku té zimní pohádky rozhodli jsme se, že si uděláme výšlap na Radhošť. Cesta se podobala té sobotní, protože sněhu bylo pod Radhoštěm podstatně víc, než na Bílé. Radost mě opustila ve chvíli, kdy jsem zjistila, že podobný nápad měla snad půlka republiky. Tolik lidí jsem ještě neviděla. Po úzké lesní cestě jsme šli jako procesí a tolik hluku, křiku a povyku, jsem v lese nezažila. Chápu, že široko daleko sníh není, ale nemusí se někteří lidé měnit ve stádo. Asi v polovině cesty jsme výšlap vzdali. Chtěla jsem si vychutnat tu krásu kolem mě, ale nedalo se pomalu na cestě zastavit, aby o mě někdo nezakopl. Takže jsme se se sněhem rozloučili a odjeli domů. Sníh tady sice nemáme, ale konečně se jarní teploty proměnily v zimní a navíc u nás krásně svítí sluníčko. Rija























Vánoční střípky

Krásný předposlední den v roce. Měsíc utekl jak voda a nebyl pořádně čas se tady otočit. A takové plány jsem letos měla, jak si ty letošní sváteční dny připravím, jak budu užívat klidu a pohody. Nevím, kde dělám chybu, že mi ten čas tak rychle letí. Prosinec je pro mě nejbláznivější měsíc v roce. A ten letošní byl opravdu postavený na hlavu. Ze začátku to vypadalo, kolik budu mít času vše nachystat a nakonec jsem byla ráda, že jsem stihla alespoň něco. Nejspíš jsem přepracovaná, nebo nevím, ale dostavila se únava, migréna a problémy se žaludkem a to ještě před svátky. Na poslední chvíli jsem došívala dečky na vánoční stůl. Všechno jsem stihla, vánoční pohodu vychutnala i setkání s rodinou a navíc i malý útěk za sněhem.
Ale hezky popořádku. Viděla jsem, že jste měli také krásné a pohodové svátky. Ježíšek splnil naše očekávání a pomaličku se dny vrací, do zajetých kolejí. Tak maličko zavzpomínám na na naše sváteční chvíle. Pokud chcete, zvu vás k nám na návštěvu. Rija


















neděle 1. prosince 2019

První adventní

Probuzení do první adventní neděle bylo skoro jako na objednávku. Mrzlo až praštělo a venku krásná mrazivá jinovatka. V první chvíli jsem si myslela, že máme pocukrováno sněhem. Chvílemi vykouklo sluníčko, tak jsme se s Nelinkou oblékly a šly na procházku. Venku bylo překrásně. Všude jinovatka, sem tam zafoukal větřík a když se opřel o ojíněné rákosí, měla jsem dojem, že slyším lehce cinkat zvonky. Všechno bylo pokryto jinovatkou a krajina kolem nás vypadala jako by vypadla z pohádky. Neděle utekla jako voda a než se nadějeme jsou tady Vánoce. Přeji krásný a pohodový advent. Rija