Drapérka

Nejen prací živ je člověk, takže občas najdu chvilku na odpočinek. Třebas u ruční práce, nebo si sednu ke knize.. Netuším, co dělám špatně, ale nedaří se mi vydržet delší dobu v klidu, abych měla nějaké větší výsledky. Takže mé výsledky nejsou žádná velká hitparáda. Neustále střídám činnosti, co mě baví. Chvíli stříhám levanduli, chvíli háčkuji, nebo si sednu k šití. Poslední dobou se mi stane, že mám práci rozdělanou déle než je zdrávo. Ale na druhou stranu, když mě popadne chuť na tvoření, tak to lítá. Přesně taková chuť mě popadla v týdnu, když jsem se přehrabovala nastříhanými látkami, abych si oživila, co jsem vlastně měla v plánu. Úplně na dně hromádky se krčila rozdělaná drapérka. Raději nechtějte vědět, jak dlouho tam ležela. I když občas je lepší, když se mé nápady uleží, protože  se mi stává, že vymyslím něco mnohem lepšího, než byl původní záměr:-). S drapérkou to nakonec dopadlo stejně. Poprvé jsem ji odložila, když jsem nemohla sehnat tu správnou krajku. Pak se mi našitá krajka zalíbila natolik, že jsem drapérku celou změnila. Takže po hodně dlouhé době visí, dokonce i na umytých oknech:-). Když už byl stroj vytažený, tak jsem se pustila do nových potahů na čalounění na venkovní židle. Čalounění se rozpadá a barevně už neladí s ostatními dekoracemi. Zatím mám dva, takže pokračování zítra. 
Pěkný první červencový týden. Rija

Pořád se něco děje

Krásný poslední červnový den. Dětem začaly prázdniny, někteří už odjeli na dovolenou, jiní na ni teprve odjedou. Při pohledu na teploměr, zahradu plnou rozkvetlých levandulí a oleandrů, přemýšlím, zda už na dovolené nejsem. Zatím ne, dovolenou plánujeme až za necelé tři týdny a budeme se toulat po vlastech Českých. Pořád je v té naší malé zemičce hodně míst, která jsme neviděli.
I když bychom si dovolenou zasloužili. Manžel o něco víc, ale tomu od zítřka začínají prázdniny, takže on odpočívat bude. V minulých dnech se opravdu moc činil. Minulou sobotu nám přivezli pět a půl tuny kačírku. Z počátku to vypadalo, že bude kamení málo. Včera odpoledne jsme museli přemýšlet, kam šutry složit. Myslím si, že i já si dám na chvíli od kamení pauzu:-). Nejenže jsme zasypali prostor mezi bylinkami, ale kačírkem jsme zasypali chodníčky mezi záhonky. Dokonce zbylo i na ostrůvek. Tam musím ještě dosypat kůru. Upravili jsme prostory kolem domu a hned to vypadá všechno lépe. Pomaličku, ale jistě si plníme další sen. Od té doby, co si na zahradě vytvářím takovou malou oázu klidu, toužila jsem po snídaňovém koutku alá Provance. Bílý kovový nábytek byl můj sen už dlouho. Manžel připravil místo, kde se bude koutek nejlépe vyjímat. Je to místo, kde je ráno nejdřív sluníčko (v době tropických veder, je jedno, kde si kávu vypiji, ale naštěstí není ještě takové horko) a večer na to místo nejdéle svítí sluníčko, takže když bude na podzim chladněji, dá se venku posedět o něco déle. Jenže znáte to, pořád sníte o něčem a nakonec se zamilujete do něčeho úplně jiného. Tedy, alespoň já to tak poslední dobou mám. Takže nábytek mám z černého kovu a dlažbu nakonec taky úplně jinou, ale myslím si, že to bude úplně to pravé:-). Snídani jsem už o víkendu otestovala, i když zatím dlažba ještě není položená. I tak vafle s marmeládou a káva chutnaly výborně. Po menších problémech máme sestavenou i zahradní houpačku. Teď už jen najít ten čas a chvíli si polenošit. Ráno jsem chvíli testovala, dokonce i s časopisem v ruce. Přeji vám všem krásné a pohodové léto. Rija

Hukvaldy

Máme za sebou nejteplejší týden tohoto roku. Přiznám se, že jsem úplně vyřízená. Brala bych pár dní ochlazení a nějakou kapku. To vedro mě ničí. Uplynulý víkend byl nádherný a zároveň i nabitý událostmi. V sobotu jsme vyrazili na plánovou cestu do Frýdku Místku. Jezdíme tam dvakrát do roka. Počasí bylo takové všelijaké, dusno, sem tam kapka. Naštěstí jsme měli štěstí a buď jsme před deštěm utekli nebo přijeli po dešti. Vzhledem k tomu, že poslední týdny pořád jen pracujeme na zvelebování našeho bydlení, tak jsme se rozhodli udělat si cestou zpět malý výlet. Zastavili jsme se na Hukvaldech. Kdysi dávno jsme tam byli, ještě s malými dětmi, ale počasí nám absolutně nepřálo a byla pořádná průtrž, tak jsme sedli do auta a pokračovali. Tentokrát nám štěstí přálo a my jsme přijeli po dešti. V kavárně na náměstí jsme si dali kávu a zamířili do informačního centra. Od té doby, kdy jsme si na Pradědu pořídili turistický deník, si vozíme z cest turistickou vizitku a razítko. Občas je to komplikované, neboť na můj mozek začíná útočit ten protivný Němec a mě se stává, že deník zapomenu doma:-). Kupodivu jsem nezapomněla, tak mám dvě razítka a dvě vizitky. Z informačního centra naše kroky zamířili do obory a vystoupali jsme k hradu. Zjistila jsem, že moje kondice, je rok od roku horší. Zadýchávám se čím dál víc a ještě k tomu se potím. Měla bych se nad sebou zamyslet a něco se svou kondicí udělat. Vůbec jsem neměla tušení, že je hrad takový rozsáhlý a zachovalý. Dokonce je tam i krásná kaple. Hrad je plný kouzelných zákoutí, uliček a místy se opravuje. Vyhlídka po okolí byla překrásná. Měli jsme štěstí, právě probíhal koncert dobové hudby. Stihli jsme sice jen konec, ale vystoupení skupiny Subulcus nás okouzlilo. Pokud někde uvidím, že vystupují nenechám si ujít příležitost si je poslechnout. Cestou k autu jsme si všimli nástěnné tabule se zajímavostmi okolí a máme další tip na prodloužený víkend. Určitě se do těch míst musíme vrátit. Domů jsme dojeli po osmé hodině večer a u nás bylo pořád nádherně teplo, tak jsme ještě chvíli poseděli na zahradě a pozorovali odlesky zapadajícího slunce. Buďte dnes opatrní, teploměr bude šplhat do závratných výšin. Rija

Vysavač

Před časem mé kroky mířili do zahradnictví, pro další várku květin, kterých není nikdy dost. Vůbec nevím proč, ale mé nohy si vybraly cestu, kterou běžně nechodím a nejspíš to tak mělo být. Míjela jsem velkou informační tabuli, která byla plná plakátů. Málokdy si plakáty čtu, ale tentokrát mé oči upoutal plakát na akce na zámku v Lednici. Byla to pozvánka na divadelní představení na nádvoří zámku v měsíci červnu. Zaujalo mě představení Bohumila Klepla Vysavač. Herce mám ráda a už jsme nikde dlouho nebyli a v Lednici na zámku jsme ještě žádné představení neviděli. Kupodivu jsem myšlenku na divadlo udržela v hlavě až do večera, kdy jsem si o nápadu promluvila s manželem. Nebyl proti, tak jsme zakoupili lístky a dnes přišel konečně den a my jsme k večeru vyrazili do Lednice. Počasí nám moc nepřálo, protože u nás teploměr překračuje třicítky a člověk je rád, že vůbec existuje, ale říkali jsme si, že snad bude jeviště i hlediště ve stínu a my se neuvaříme. Větší starosti mi dělalo velké množství komárů, které nás tady na jihu Moravy sužuje. Než zaliji část zahrady, jsem poštípaná snad všude. Představa, že sedíme hodinu a půl venku a žerou nás komáři nebyla moc příjemná. Takže jsem si v lékárně koupila repelent a doufala v jeho účinky. Naštěstí i organizátoři si byli vědomi velkého množství komárů, tak nás čekaly stolky plné repelentů. A světe div se ony i účinkovali. Skoro celé představení byl od bodavého hmyzu pokoj. Až chvíli před koncem jsem cítila, jak se mi potvory zakují do holých nohou. Použila jsem svůj repelent a v klidu sledovala představení do konce. Ani ve snu by mě nenapadlo, jak se může promítnout téma uklízeče v supermarketu, v tak úžasné představení. Smála jsem se skoro celou dobu. Pan Klepl má můj nesmírný obdiv. Sám dokázal bavit hodinu a půl diváky, vyprodaného představení. Pokud budete mít možnost představení shlédnout, neváhejte. Stojí to opravdu za to.Rija

Červen v zahradě

Přestože byly uplynulé týdny takové všelijaké a občas jsem přebíhala od jednoho k druhému, rozdělala spoustu věcí, tak s úpravami na zahradě jsem zase kousek poskočila. Úspěšně se mi daří rozkopávat zahradu a teď mého příkladu následuje i manžel. Udělala jsem základ pro mini ostrůvek vedle pergoly. Manžel se začátkem května podřekl, že udělá snídaňové zákoutí v Provence stylu. Nábytek už mám vyhlídnutý, takže už zbývá vydláždit kousek prostoru, vyrobit nějakou pergolu, která postupně obroste nějakou zajímavou popínavou rostlinkou a můžeme vychutnávat snídani v přírodě. Díky květnovým vydatným dešťům se rostliny zbláznily a zahrada se mění v malý prales. Loni se mi nějakou záhadou objevila v záhonku letnička ostrožka a totálně zaplevelila záhon. Původní plán byl rozsadit a zbytek vyplet. Jenže v době, kdy ještě nic moc nerostlo byl záhonek krásně zelený, potom bylo moc horko, pak pršelo a nakonec má ostrožka poupata a už je mi jí líto ji přetrhat. Takže budu mít alespoň květiny do vázy. Ještě je mnoho práce přede mnou, ale jsem ráda, že všechno, co jsem letos nasadila, tak kvete a roste. I když květnové mrazíky nadělaly pěknou paseku. Chodím si mezi květiny vyčistit hlavu. Večer pak potřebuji narovnat záda:-). Takže přeji krásné červnové dny a já se jdu narovnat. Rija