Na podzimní notě

Neskutečné, je tady říjen. Další měsíc pryč. Pořád nevím, kam ten čas tak běží. Jsem v jednom kole. V práci, doma a navíc jsem byla pomoct bráchovi při sběru hroznů a za odměnu dostala  burčák. Letos si burčáku užívám. Po delší době jsem vytáhla šicí stroj a ušila nové dekorace do obýváku. Úplnou náhodou jsem potkala nádhernou látku. A to jsem šla původně jen pro nitě. Než jsem se rozhodla, co z látky bude, jsem narazila na krásné podzimní dekorace a nějak to pak přišlo samo. Hledala jsem v zásobách látku na kombinování a vypadl na mě zbytek látky s šípky a než došlo došlo k realizaci, tak jsem objevila tácek s šípky a bylo rozhodnuto, kuchyň potřebuje nový kabátek. Jen škoda, že jsem nikde neviděla ubrousky a svíčku s šípky. Využila jsem čtyř volných dnů ke všemu, co mám ráda. Chvíli šila, chvíli zahradničila a u toho snažila, co nejvíc odpočívat. Sluníčko mi přálo. Až na jeden podmračený den, ale pršelo v noci, tudíž se dalo něco dělat kolem domu. Trošku jsem upravila prostor před domem, ale dokud nebudou hotové zednické práce, nemá cenu před domem nic sázet. Musí vystačit květináče. Sešlo se mi pár krásných keramických muchomůrek, tak dotváří podzimní atmosféru. Do košíku jsem naaranžovala dobroty pro ptáčky a už si chodí vybírat. Přistihla jsem na košíku i strakapouda. Nevím, co měl v plánu ochutnat, ale nechtěně jsem ho vyplašila, tak se to už nedozvím. Přestože jsem letos zahrádku dost zanedbávala a vedra jí dala pěkně zabrat, snaží se seč může potěšit posledními kvítky. Na jaře jsem udělala malou vílí zahrádku a je čím dál hezčí. Tak krásný podzim už dlouho nepamatuji. Kéž by počasí vydrželo, co nejdéle. Rija

Kdo si hraje nezlobí

Říká se, kdo si hraje nezlobí. Momentálně mě k hraní stačí nějaká zemina, spousta kytek, kamení, rýč a lopatka. Přes zimu vyloženě trpím a netrpělivě čekám na chvíli, kdy zabořím ruce do země. Večer upadám do peřin a pár hodin o sobě vůbec nevím. Jsem zdravě mrtvá. I když si počasí s námi neustále hraje a zlobí nás mrazíky, tak jsem stejně vynesla oleandry. Budu doufat, že žádné velké mrazy už nepřijdou. Konečně jsem mohla pod přístřeškem uklidit a dát do provozu sezení pod stříškou. Moje miniaturní zahrádky přes zimu sešly a navíc si s nimi pohrály naše kočky. Takže už bylo na čase trošku je upravit. Nějaká potvora si taky pochutnává na netřescích, takže jich dost uhynulo. Nějaké jsem objevila při předělávání skalky a pár jsem na podzim dostala od kamarádky. Dopoledne jsme byli doplnit zásoby a já si nakoupila další kytky. Zjišťuji, že jich mám neustále málo. Tento týden jsme byli třikrát v zahradnictví. To se mi snad ještě nikdy nepoštěstilo. V úterý, cestou z práce, jsme se zastavili v Mikulově. Je tam naprosto úžasné zahradnictví. Byla jsem, jak Alenka v říši divů. Přivezla jsem si plnou krabici kytek a ještě igelitku. Než se manžel stačil otočit byly kytky v zemi a co bylo nejhorší, nebylo to nikde vidět. Ve čtvrtek si manžel ze mě udělal legraci, zda nechci jet do zahradnictví. No nemusel říkat dvakrát. Vůbec jsem se nemohla rozhodnout, kterou kytičku potřebuji víc. Manžel se totálně smířil s mou zahradní posedlostí a navíc si ze mě dělá legraci. Prý musím, ke každé vysazené kytce dát praporek, aby věděl, kde ty peníze jsou:-). Praporky tam nemám, ale než se vrátil z projížďky na kole, byly kytky v záhonech. No a posledních pár kousků jsem pořídila dnes. Uvědomila jsem si, že nemám nic do nádob na dvorek. Naštěstí jsem potřebovala zeminu a měli pár venkovních květin, tak jsem se mohla s chutí pustit do práce. Podařilo se mi rozveselit dvorek a předělat všechny mini zahrádky. Naštěstí na zahrádce se našlo dost materiálu, abych si dostatečně vyhrála. Teď už jen zprovoznit houpačku a najít chvilku na občasné lenošení:-). Rija

Kdo si hraje nezlobí

Moc vám děkuji za milá slůvka, která mi tady  necháváte. Poslední dny byly hektické a navíc jsme přijížděli dost pozdě. Ač to tak nevypadá, tak nezahálím. Už delší dobu jsem nosila v hlavě pár drobností, které jsem chtěla vyzkoušet. Na jaře mi kamarádka vyrobila z keramiky krásné domečky a obaly na květiny. Sice jsem je hned osázela, ale okamžitě se zalíbily koťatům a tím pádem z nich zbyly trosky. Takže jsem jim nechala hračky a čekala, až povyrostou a přestane je zajímat, vše nové, co se objeví na dvorku, či zahradě. Musela jsem předělat i starší netřeskové zahrádky a zahrádky v šuplících. Kdo si hraje nezlobí, tak jsem si hrála a manžel o mě ani nevěděl. Doufám :-))). Musím se vám omluvit, že fotky nejsou dokonalé, ale technika selhala a oprava se nevyplatí, tak pokukuji po novém. Asi napíši Ježíškovi. Jenže chudák Ježíšek nemá to se mnou jednoduché, prý si neumím vybrat, tak abych ho nestrhala :-))). Pěkný podzimní večer. Rija