pátek 29. července 2016

Nela a Sára

Při včerejší procházce jsme se zastavili na kus řeči se známým. Před pár dny mi ukázal nového člena rodiny. Pořídil si krásnou fenečku křížence čivavy a jacka russella. Momentálně je velikostně do mé dlaně a hrozně ráda se mazlí a je jak malé torpédo. Je zajímavé, že koťat se Nela nebojí a snaží se je přenášet, jako svoje plyšáky, ale štěněte se bojí. Včera jsme Sáru pustili a čekali jsme, co budou obě holky dělat. Nela dělala důležitou netykavku a uskakovala a Sára se snažila olizovat a objímat Nelu a přitom kolem ní lítala jak tryskomyš. Prostě zábava k popukání. Pokusila jsem se o pár snímků, ale zachytit Sáru nerozmazanou se mi podařilo, jen když si na pár vteřin sedla. Jsem zvědavá kdy si sní Nela začne hrát a nebude se tvářit tak důležitě. Máme občas pěkně veselo se zvířátky. Rija







Ježčí rodinka

Pár dní nás v noci budily divné zvuky. Nejdříve jsem si myslela, že kočky dělají kraviny. Další den jsem si říkala, že jsou ty kočky nějaké divné, když blbnou na stejném místě. Ráno jsem pokaždé našemu kočičímu miminku nadávala, že je čunče, že nechodí na písek. Teprve po pár dnech mi došlo, že každý večer máme návštěvu jiných zvířátek. Náhodou jsem viděla ježka jak ujídá kočkám granule. Z jednoho ježka se vyklubala celá ježčí rodinka. Přistihla jsem dva vetřelce u misky kočičích granulí, třetího mnohem menšího vetřelce mi ukázalo právě naše hyperaktivní kotě. Máme tady celou ježčí rodinku. Chodí k nám každý večer a celou noc nám dupou a funí pod okny ložnice. I to patří ke krásám vesnice. Manžel spí celou noc jak zabitý a já přestože mám lehké spaní, tak mi dupání ježků a ranní zpěv ptáků připomíná dětství. Je úžasné pozorovat soužití koček, ježků a dalších zvířat u nás na dvorku. O tuto romantiku bychom ve městě přišli. Rija






středa 27. července 2016

ZOO Ohrada

Další cyklo zastávkou bylo ZOO Ohrada. Kdysi jsme ji naprostou náhodou objevili, když byli kluci malí a moc se nám líbila. Proto skoro vždy, když jsme poblíž nezapomene ZOO navštívit. Dost dlouho jsme tam nebyli a přestože děti už odrostly, objíždíme ZOO sami. Mezi naše favority patří surikaty. Tady jsme je viděli poprvé a tyhle malá zvířátka nám doslova učarovala. Měli jsme možnost srovnání se syslem a svištěm. ZOO je malá, ale krásná. Vřele doporučuji všem, nejen dětem. Rija












Karlův hrádek

Na cestě mezi Hlubokou a Purkarcem jsme v lesích narazili na zříceninu Karlova hrádku.
"Kvalitně postavený hrad založil Karel IV. jako osobní sídlo určené k odpočinku, ke kterému ho mohly inspirovat pohodlné dvory francouzských králů. K brzkému opuštění hradu vedly pravděpodobně omezené obranné možnosti v neklidných dobách vlády Václava iV.
Hrad byl založen ve 14. století. Před rokem 1357, ze kterého pochází první písemná zmínka, jej založil císař Karel IV., podle něhož byl pojmenován Karlshaus. V této době došlo ke sporu mezi Karlem IV. a rodem Rožmberků. Karlshaus se měl stát centrem nového panství odděleného od nedaleké Hluboké. U hradu vzniklo také nové městečko s farou."
Tolik citace z internetu. 
Mezi stromy prostupovaly sluneční paprsky a místo s pozůstatky zdí, působilo doslova magicky. Byla to příjemná zastávka na kouzelném místě.
Občas má jízda na kole i své kouzlo. Autem bychom zříceninu neobjevili. Rija











Letní dovolená

Přeji vám všem krásné léto. Řekla bych, že tento způsob léta se mi líbí. Sice na mě je dost teplo, ale občas trošku zaprší, večer se dá sedět venku a na zahrádce dozrávají plody naší práce. I když u nás letos poskrovnu, ale stále trhám okurky, rajčata jsou a dozrává paprika. A už druhý týden mám dovolenou, takže co víc bych si mohla přát. Minulý týden jsme vyrazili na pár dní do jižních Čech. Přestože jsem pro letošní rok měla jiné plány, tak jsme v neděli sbalili kola a vyrazili do Českých Budějovic. Ubytovaní jsme byli v krásném hotýlku, sice dál od centra, ale zase jsme se příjemně prošli. Nedělní odpoledne jsme využili k procházce po městě. Stejně se nic jiného nedalo dělat, protože neustále přeprchávalo. Už jsem si říkala, že máme po cyklovýletech, jestli bude takhle pršet celou dobu. Naštěstí v pondělí se vyčasilo a my vyrazili podél Vltavy na Hlubokou, a pak do Purkarce. Při mém štěstí výlet nezačal dvakrát moc dobře. První varovný signál přišel, když jsem nasedala na kolo a podklouzla mi noha a já se zamotala do špic kola, jak chobotnice. Je výhoda, že člověk má pouze dvě ruce. Až na modřinu na lýtku dobrý. Jenže po pár metrech jsem ležela na zemi znovu a vůbec nemám tušení jak jsem se tam ocitla. Projela kolem mě dodávka, a celkem dost rychle, tak nejspíš nějaký vír mě vzal sebou na zem. Mým velkým štěstím bylo, že nejelo žádné další auto, protože bych pád nejspíš nerozdýchala. Takhle to naštěstí odnesli jen nohy a zadek. Vypadám jak po boji. Tolik modřin a tak krásně zbarvených jsem už dlouho neměla. Naštěstí další cesta už proběhla bez nehod, jen jsme se pro jistotu vyhýbali silnicím. Na zpáteční cestě jsme si udělali zastávku v Ohradě a prošli se malebnou zoologickou zahradou. Bylo poznat, že jsem kolo letos pěkně flákala, protože 55 km mi dalo pořádně zabrat. Další putování po krásách naší vlasti přinesu příště. Rija




jihočeská stavení v obci Bavorovice






Purkarec

prostě nádhera...

u Vltavy

neděle 10. července 2016

Kočičí

Letos se naše kočičí rodinka rozrostla o malou potvůrku Mášu. Zajímalo by mě jaký čerchmant ji zplodil, protože víc jak kočka působí jak jak dravá zvěř. Je jak na klíček. Chvíli neposedí, neustále do člověka špárá, kouše a všechny kolem sebe požduchuje. Nejhůř je na tom asi kocour. Když všichni v blízkosti Náši zdrhnou, tak se připlíží k spícímu kocourovi a už je zakousnutá za krkem a chudák kocour. Máša ho okusuje, skáče po něm a chviličku mu nedá pokoj. Překvapuje, jak je trpělivý a kolik si od té malé potvůrky nechá líbit. Jakmile jeho trpělivost přeteče, začne Mášu plácat ťapkou, když nepřestane, tak se převalí a Mášu zalehne. Ta začne kňučet a chvíli dá pokoj. Někdy se ke kocourovi vrátí, jinde ji zaujme stéblo trávy nebo pnoucí se klematis. Je obdivuhodné, jak dlouho vydrží řádit. Pak někde upadne pod keř a pár hodin je klid. Večer je její energie přímo neutuchající. Opět máme krásné letní večery s kočičím večerníčkem. Prostě máme doma se zvířátky veselo. Rija