středa 1. března 2017

Amadeus

Před pár lety jsme měli období, kdy jsme každý měsíc vyráželi za kulturou. Vzhledem k tomu, že jsme se s manželem seznámili v divadle, tak jsme jezdili do divadla docela pravidelně. Babička byla vděčná, že dostala vnoučky na pár hodin a mohla si jich užít a rodiče měli zase pár hodin jen pro sebe. Jenže jak šel čas, přibývalo povinností a našich cest za kulturou ubývalo, až úplně ustaly. Jen výjimečně jsme na nějaké divadelní představení vyrazili. Loni v červnu jsme náhodou dostali lístky na divadelní představení a po jeho shlédnutí jsme se rozhodli, naši divadelní tradici. A jak už jsem psala, tak do Vánoc jsme zašli hned dvakrát do divadla. Po několika týdenní pauze jsme začátkem února opět navštívili divadelní představení. Dostali jsme nabídku na představení Amadeus v brněnském divadle Husa na provázku. Musím přiznat, že jsem nejdříve zvažovala, zda chci právě toto představení vidět, ale díky tomu, že uvidím pana Donutila po pár letech hrát na živo a ještě společně se synem, jsem se rozhodla, že pojedeme. Představení bylo nastudováno podle Formanova filmu a ten mě nějak dvakrát neoslovil. Ale jak už to tak někdy bývá, když se člověk na něco moc netěší, vydaří se to obvykle lépe, než když se moc těší. Hra byla úžasně nastudovaná a výkony herců byly úžasné. A co si budeme povídat Miroslav Donutil je pan herec. Martin Donutil ztvárnil postavu Amadea a Miroslav Donutil Salieriho. Herecké výkony byly tak přesvědčivé, že jsem chvílemi měla pocit, že snad ani nedýchám a po těle mi běhala husí kůže. Závěrečný monolog pana Donutila byl ovšem geniální a hodně nadčasový. Musím přiznat, že i toto představení bylo vydařené. Jo a jen tak mezi námi, nevím jak to vnímáte vy, ale vidět velmi zblízka oblíbené herce je úžasný pocit a já chvílemi měla pocit, že si koukáme z očí do očí. Pro ty, co chtějí prožít výjimečný večer, vřele doporučuji. Ještě dnes mám stažený žaludek, když si vybavím některé  scény. Rija
foto internet

Zima pomalu odchází

I když to nebývá v posledních letech zvykem, tak i u nás na jihu Moravy byla letošní zima opravdovou zimou (i když by se sníh mohl udržet déle, než jen pár dnů). Mrzlo, napadlo celkem dost sněhu, prostě opravdová zima. Patřím mezi lidi, co zimu moc nemusí. Zvlášť když je břečka, šedivo, nebo nedej bože mlha, tak se těším na jaro a na sluníčko mnohem víc. Ještě před pár lety jsem zimu vyloženě nesnášela. Nemám totiž ráda oblékání, myslím tím vrstvení oděvů. Člověk je nabalený, neohrabaný a stejně je mu neustále zima. Venku je většinou tma, prostě nic moc. Ale i tak má pro mě zima své kouzlo. Denně dojíždíme do práce 40 km, takže mám docela dost času pozorovat měnící se krajinu kolem. Čím jsem starší,  tím víc si všímám okolí kolem sebe a nějak intenzivněji vnímám, to co vidím. Jako spolujezdec mám lepší možnost pozorovat obrazy z okna auta (a díky foťáku v kabelce se mi občas podaří nějaký zajímavý obraz ulovit, což za dnešního provozu není vůbec lehké). Už pár týdnů vídáme pole plné volavek bílých. Snáší si nad polem jak bílá oblaka. Občas mezi tou něžnou bílou krásou je vidět volavka šedivá a dokonce i kormorán. Taková hejna jsem dosud viděla  pouze v ZOO, v přírodě ještě nikdy. Na jiných místech pak cestou potkáváme dravce. Párkrát se stalo, že před autem letěl hodně nízko, takže s jistotou můžu říct, že je to bylo káně. Vzhledem k tomu, že jsem slepá jak poleno, tak  pokud nesedí velmi blízko silnice a nebo neletí vedle auta, tak se můžu jen dohadovat o jaký druh dravce se jedná. Naštěstí mám občas štěstí, že vydrží v klidu velmi blízko vozovky a já si jej v té rychlosti stihnu prohlédnout. Než přijedeme domů, tak čas od času potkáme ještě i pasoucí se srnky. Ty umí přijít taky hodně blízko vozovky. Dřív bych řekla, že jezdíme přes vesnice, kolem polí a nějakého lesíku, ale dnes vyhlížím, zda neuvidím něco zajímavého. Třeba lišku nebo kunu, které jsem zahlédla hodně blízko vozovky. Díky těmto okamžiků může mít i zima bez sněhu a sluníčka své kouzlo. Jen škoda, že lidské oko nemůže zachytit ten obraz, jako objektiv foťáku na trvalo. Dost často nestačím totiž foťák vůbec vytáhnout z kabelky. Takže většina obrazů zůstane jen v mé paměti. Sníh roztál, vzduch je provoněn blížícím se jarem a ptáci zpívají jak o život. Přichází další období. Už se těším na delší procházky, na sluníčko a na vše nové, co přichází. Rija








neděle 8. ledna 2017

Plyšák na ledě

Pomalu nám končí první lednový víkend. Je hrozné, jak ten čas letí. Ano letí jako šílený, nestihla jsem ani polovinu z toho, co jsem si naplánovala. Za to procházek jsem si užila dosytosti. Včera jsme byli venku jen chvíli, protože rtuť teploměru se držela kolem -10 a foukal ledový vítr. Dneska pro změnu napadl sníh a den prosvítilo sluníčko. Hned bylo venku příjemněji. Díky mrazům máme zamrzlý rybník, takže jsme krásně došli až na ostrůvek. Nelinka se nejdříve bále, protože její malé nožky na ledě neposlušně tancovaly. Po chvíli si na to klouzání zvykla a řádila jak pominutá. Byl to její první letošní sníh a protože sníh miluje, tak si ho náležitě užívala. čumáček zabořený ve sněhu, vlající uši a očka plná radosti. Prostě jako malé dítě. Domů přišla zmáčená jak vodník. Po vysušení zalehla a vstala jen na večeři. Teď už opět leží a spí. Přeji vám, krásný druhý pracovní týden plný klidu a pohody. Rija









Zázraky přírody

Krásnou mrazivou lednovou neděli přeji. Leden jako by ho namaloval sám pan Lada. Mrzne až praští a i u nás na jihu máme poprašek sněhu. Probudili jsme se do sněhového nedělního rána. Už jsem začala pochybovat, jestli se nacházíme ještě stále v naší republice, když ve zprávách říkali, že Česko zasypal sníh a u nás ani vločka. První lednový týden neměl nouzi o krásnou podívanou. Hned v pondělí ráno, jsem neodolala a pokusila se zachytit namrzlou krásu na stromě na nádraží. Sice jsem musela použít blesk, ale kousek z té ranní nádhery jsem zachytila. Na sluníčku byla ta nádhera mnohem krásnější. V úterý se oteplilo a příroda se postarala o další nádhernou podívanou. Ve čtvrtek začalo opět mrznout a dneska konečně sníh. Je leden, tak ať je zima. Stejně má příroda v tom počasí pěkný chaos, tak klidně chvíli ještě zimu beru na milost. Takže pohodový další zimní týden. Rija

















neděle 1. ledna 2017

V novém roce

Zdravím vás v novém roce. Týden volna utekl jak voda a od zítřka začíná opět řád (tedy tím myslím můj řád). Nevím jestli jste na tom stejně jako já, ale já když mám volno a nemusím do práce, tak vždy zvlčím. Jsem dlouho vzhůru, ráda si pak přispím, dost často lenoším s knihou, nebo chodím na procházky. Co udělám udělám, nic mi neuteče. Za to když chodím do práce, tak má celý den nějaký řád a když se někde zdržím a něco odložím na další den, tak pak na mě čeká větší hromádka povinností. Jednou nevyžehlím prádlo a najednou je ho kopec. A tak je to se vším. Ale přiznejme si to, odpočívat se musí a občasné lenošení není na škodu. Musíme načerpat nové síly.
Moje babička vždy říkávala, že na nový rok má člověk vyskočit brzo ráno z postele, aby nebyl celý rok za lenocha. No jak na Nový rok, tak po celý rok. Jenže, donuťte se vylézt z postele, když jste šli spát nad ránem :-)))). Ale kdyby mělo toto pořekadlo platit, tak by celý rok musel být šedivý a mlhavý. Po pár dnech nádherného slunečného počasí, jsme se dnes ráno probudili do ledově bílého dne. Mlha byla hustá tak, že by se ztratil i Rákosníček a po pár minutách venku zima pěkně zalézala za nehty. Jenže zase nám mráz poskytl nevídanou podívanou. Vše bíle ozdobil a venku to vypadalo jako v Ledovém království.
Proto vám všem přeji příjemné vykročení do prvního pracovního týdne a dávejte pozor ať nezamrznete. Rija