neděle 10. prosince 2017

Vánoční atmosféra

I páteční odpoledne jsem prožila svátečně, úžasně. Domluvila jsem se se synem, že za ním přijedu do Brna a uděláme si krásné a pohodové adventní odpoledne. Užili jsme si krásné odpoledne, jen počasí nám nepřálo. Chvíli pršelo, chvíli padal sníh s deštěm, co taky čekat v prosinci za počasí. I tak jsme se prošli městem, zašli si na večeři a ještě jsem stihla okouknout železnici, kterou si staví syn doma. Dokonce přišel i opožděný Mikuláš. Musím říct, že mě Brno překvapilo. Kdo to máte blízko doporučuji, ale navečer, aby vyniklo kouzlo světýlek. Rija







Druhá adventní...

Přeji pohodovou druhou adventní neděli. Letos jsme adventní čas pojali trošku netradičně. Každý rok touto dobou jsem lítala doma s hadrem, nebo stála u plotny a pekla cukroví. Letos jsem si řekla, že stejně uklízím pravidelně, tak proč se honit s hadrem a cukroví se u nás stejně moc nepojí, takže nakonec skončí v mrazáku. Takže jsme se neplánovaně rozhodli prožít adventní víkend cestováním. Zamluvili jsme si hotel, zaplatili pojištění a na víkend odjeli do Budapešti. Navigaci jsme měli v tabletu a bez jediné chybičky nás dovedla až do hotelu. Ubytovali jsme se a šli jsme se projít městem. Ještě nikdy jsem v Budapešti nebyla, tak jsem byla plna očekávání, co toto město skrývá za tajemství. Jako první věc, jsme si koupili 24 hodinovou jízdenku do metra. Úžasná věc, mohli jsme jezdit, aniž bychom si museli hlídat lístky. Noční Budapešť mě uchvátila, jen škoda, že foukal šíleně ledový vítr. Dali jsme si na zahřátí šálek punče, prošli se nočním městem a pokochali výzdobou, stánky a vánoční atmosférou kolem nás. Dnes jsme využili možnosti nechat auto zaparkované v hotelové garáži a šli se projít městem. Vyšplhali jsme na Citadelu a prohlédli si hezky město z výšky. Musím přiznat, že mě Budapešť uchvátila a už se těším, až se tam vrátím. Nemám sice napečeno, ale cítím se plná klidu a pohody a o tom advent je. Rija


















Těmto keramickým kytičkám jsem nemohla odolat :-)))

úterý 5. prosince 2017

Komár

Ne, nemějte strach, nezbláznila jsem se. Tak si v klidu žehlím a najednou se mi něco mihne kolem hlavy, říkám: "To snad ne, komár". Manželova reakce mě dostala: "Určitě má na nohou brusle a přišel si zabruslit a nemyslím kolečkové brusle". Oba propukneme v smích a manžel dodá: "A v baťůžku má šálu a rukavice". I takový může být Mikuláš. Rija
Brusle neměl.......


Světýlek není nikdy dost

Doufám, že jste byli celý rok hodní a neodnesli vás čerti. K nám přišel jen Mikuláš.Já snad ani zlobit neumím, takže místo uhlí jsem dostala čokoládu, vypalovačku a světýlka. Prý to jsou věci, které na Ježíška čekat nemůžou :-))). Čokoláda by klidně mohla počkat až na velikonoce, ale když už je tady, tak ji přeci nenechám zkazit. Vypalovačkou budu tvořit ozdoby a světýlek není nikdy dost. Celý podzim mluvím o tom, že nutně potřebuji koule. Ne že bych nebyly, ale nejsou barvy, které bych chtěla. Když koule mám, tak zjistím, že nemůžu být vloček a hvězdiček, když mám hvězdičky, tak zjistím, že nutně potřebuji ještě domečky. Mám doma krásnou mini vesničku a bílé domečky na čajovou svíčku. Jenže k vesničce objevím lucernu s dětmi a sněhulákem. Vždyť tu taky nutně potřebuji. Najdu další bílé domečky a co je horší i domečkovou girlandu. Kam to všechno dáme, diví se manžel. Nevěřili by jste, kolik máme najednou volného místa. Manžel už dobrovolně kupuje další vesničku, protože ví, že až ji uvidím tak bez ní nebudu moc být. Pomalu a jistě nám svítí celý dům. Zjišťuji, že mám málo baterek. Přemýšlím, zda už mám těch světýlek dost. Nebo, že by mi něco ještě chybělo? Krásný večer Rija









Předvánoční cestování

Poslední listopadovou sobotu mi manžel navrhl, že mě vezme do Vídně. Vůbec jsem nečekala, že během jednoho roku se tam podívám hned třikrát. Říkali jsme si, že by na trzích nemuselo být moc lidí a po obědě jsme vyrazili nasávat vánoční atmosféru. Přijeli jsme ještě za světla a úplnou náhodou přišli na trhy na náměstí Marie Terezie. A aniž jsme plánovali, kam se chceme podívat, tak jsme prošli kolem parlamentu k radnici, od radnice ke Stephansdomu a přes Horburk kolem státní opery k autu. Takže jsem si to užila i s prohlídkou památek. Stánky byly krásně ozdobené a plné zajímavých věcí. Ještě teď mám hlavu plnou zajímavých nápadů na tvoření a výzdobu. Na památku jsem si přivezla jednu krásnou lucerničku na čajovou svíčku, protože světýlek není nikdy dost. Nebyli bychom to my, kdybychom neprožili nějaké dobrodružství. Na zpáteční cestě nás zradila navigace, takže po urputném snažení manžela rozchodit navigaci se sám stal navigací. Neměli jsme ani pořádnou mapu, takže využil intuice a jel. Musím přiznat, že jsem se už dlouho nenasmála, tak jako teď. Památná věta, však ráno nemusíme do práce, se u nás asi bude používat hodně často. Manžel jako navigace nezklamal a cestu jsme našli, jen jsme museli jet přes Mikulov, protože přes vesničky, bychom možná jezdili ještě teď. Největší legrace byla, že doma se navigace krásně rozjela. Hezký večer a já vás zvu na malou procházku předvánoční Vídní. Rija