První máj

Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.                                   

 .........
Po modrém blankytu bělavé páry hynou,
lehounký větřík s nimi hraje;
a vysoko – v daleké kraje
bílé obláčky dálným nebem plynou,
a smutný vězeň takto mluví k nim:
„Vy, jenž dalekosáhlým během svým,
co ramenem tajemným zemi objímáte,
vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe,
vy truchlenci, jenž rozsmutnivše sebe,
v tiché se slzy celí rozplýváte,
vás já jsem posly volil mezi všemi.
Kudy plynete u dlouhém dálném běhu,
i tam, kde svého naleznete břehu,
tam na své pouti pozdravujte zemi.
Ach zemi krásnou, zemi milovanou,
kolébku mou i hrob můj, matku mou,
vlasť jedinou i v dědictví mi danou,
šírou tu zemi, zemi jedinou! –

Jak ten čas letí. Včera jsme pálili čarodějnice a byl duben a dnes už je květen - první máj. Venku je opravdu nádherně, takže od rána neustále něco kutíme na zahrádce a taky jsme zprovoznili houpačku, příjemně se v ní po obědě relaxuje. Nikam se nám nechtělo a tak si užíváme pohody na chalupě, stejně je tady nejkrásněji. Projít se půjdeme k večeru, protože široko daleko není žádná rozkvetlá třešeň - letos máme už plody. Jediný maličkatý šeřík v těch vedrech odkétá, takže nezbývá než majestátní kaštan. Jinak bych nejspíš letos uschla, i když manžel naznačoval, že by mě mohl políbit ještě pod jahodami. To ale netuším, jak by mou prostorově rozložitější šik figuru pod ty jahody narval, docela mě tím pobavil. Takže pánové nezapomeňte najít rozkvetlou větev a postarejte se, aby vaše spanilejší polovičky neuschly. Krásný zbytek slunečného dne. Rija