Ticho před bouří

Ještě loni jsme z chaloupky odjížděli v neděli večer. Pouze přes léto jsme odjížděli až v pondělí ráno. Loni jsme po prázdninách pozvolna přešli k pondělním odjezdům, takže nikam nespěcháme. I dnes ráno jsme odjížděli rovnou z práce. Už včera jsme se rozhodli, že dnes odpoledne přijedeme znovu. Chvíli před odchodem začalo krásně pršet. Než jsme doleji do práce, tak po dešti nebylo ani památky, ale postupně se rozpršelo a pršelo až do chvíle, než jsme odjížděli z práce. Celé odpoledne krásně svítilo a hřálo sluníčko. Prostě paráda, vůbec bych se nezlobila, kdyby to bylo každý den. Dopoledne by pršelo a cestou z práce by svítilo sluníčko. K večeru se z ničeho nic udělalo šílené ticho, jen sem tam bylo slyšet pípnutí ptáčka a z dálky bylo slyšet hřmění. Blížila se bouřka. Při uklízení altánu mě zaujalo nebe, takže jsem utíkala pro foťák a pokusila se zachytit změny na obloze. Nejdříve krásné zapadající slunce v kontrastu s modrou oblouhou, která čím dál rychleji přecházela přes tmavou až k temně modré, skoro černé. Sem tam vykoukly poslední zbytky slunečních paprsků. Na obloze se objevily blesky. Jako většinou se bouřka stočila a nás chytil jenom okraj, takže spadlo jenom pár kapek. Na jednu stranu jsem ráda, že nepřišlo něco horšího a na druhou stranu, mohlo pršet o chvilku déle. Pořád je málo vody. Ještě zítra má pršet, ale od čtvrtku už bude opět slunečno a teplo. Jsem ráda i za tu trochu vody co spadla. Krásný večer. Rija