Nemohla jsem odolat

 Počasí uplynulých dní na mě působí, jako uspávací prášky. Ještě v práci jsem schopná fungovat celkem normálně. Jakmile ale nasednu do auta a pozoruji tu šedivou, pomaličku se zatahující oblohu, nastane moment, kdy bych nejraději zalezla pod peřinu a usnula zimním spánkem. Škoda, že podobné chvíle nepřichází v noci po druhé hodině, kdy se probouzím a většinou už nezaberu. Když mi neudělá radost počasí, tak si jej musím udělat sama. Někdy neplánovaně a úplnou náhodou. Úplně k tomu stačí nevinná cesta pro baterky. Od jisté doby musíme mít zásoby, protože u nás svítí kde co a protože v určitých místech se otevřeného ohně bojím, tak nahrazuji svíčkami elektrickými. Na to moje svícení stačí baterky z Kiku, který máme po cestě z práce. Manžel šel pro baterky a já jsem šla nahlédnout na dekorace. Nic jsem nepotřebovala do chvíle, než jsem narazila na domečky do vesničky. Navíc, co náhoda nechtěla, měli i stánek se stromečky za mnohem lepší cenu, než jsem viděla v OBI. No uznejte, stánek jsem tam nemohla nechat. Jenže oni měli ještě jeden stánek s dárky a jídlem. Neměla jsem v úmyslu vzít si i ten druhý, ale copak jsem mohla odolat, když na lavičce sedí medvídek:-))))). No nemohla. Takže když už jsem si vzala dva stánky, musela jsem si vzít i dva domečky. Manžel se jen smál. Po příjezdu domů jeden stánek nesvítil, ale s tím si naštěstí poradil manžel. Vznikl, ale i druhý problém a ten byl mnohem horší, kam to vše dát:-))). Takže jsem včera koupila polystyren a přistavěla ještě jedno patro. Problém nastal při lepení, nechtělo to držet. Takže polotovar ležel volně na zemi a čekalo se až uschne spoj a lepidlo pod sněhem. Ráno už jsem mohla znovu nastěhovat celou vesničku. Díky počasí jsem ji už i rozsvítila, protože venku to vypadá, že se blíží večer. Nic dalšího už pořizovat nechci, protože nemám delší ani širší stůl, na který bych větší základ postavila. Muselo by to ležet na zemi a to by si ve vesničce udělaly ležení moje chlupaté holky. Nelinka už to včera chtěla vyzkoušet. Jsme po obědě, dům ztichl, jak se všichni uložili k odpolednímu klidu, tak jdu zkusit štěstí ke stroji. Rija