Střípky vánoc - jako z pohádky Hrnečku vař!

Dlouho očekávaný den, okamžik je pryč. Než jsme se stačili vzpamatovat Vánoce jsou pryč a dny sváteční s nimi. Letošní svátky byly v mnohém jiné než obvykle. Po mnoha letech jsem se pokusila o vlastní cukroví. Zatím ho sice moc neubylo a začínám se obávat, že buď zbyde do velikonoc a nebo ho sním já, která to nejméně potřebuje. Po mnoha letech jsem taky na Vánoce byla nemocná. Manželův bacil se mě držel opravdu dlouho a ještě dnes se necítím být fit. A taky jsem se letos rozhodla upéct vlastní vánočku. Kamarádka poskytla osvědčený recept a popis jak vánočku správně uplést. A na mě jen bylo všechno správně udělat. První problém nastal ještě před samotným pečením. Dělat těsto, když vám není moc dobře, není zrovna nejlepší nápad. Takže na počátku bylo těsto dost řídké. Po chvíli dostalo tu správnou konzistenci, takže jsem se pustila do pletení. Další problém nastal při pletení ze čtyř plátů. Měla jsem pocit, že mám zamotané i ruce. Nakonec se pletení zdařilo a vánočka krásně ležela na plechu. A tady nastal poslední a největší problém. Po vložení do trouby, začala vánočka nekontrolovatelně kynout a rostla a rostla a rostla. No věřte mi, pohádka Hrnečku vař!, nebyla takový nervák, jako koukání na zvětšující se obludu v troubě. V té chvíli mi bylo úplně jedno, jestli se vánočka zbortí, hlavně ať mi neuteče z trouby. Nakoec vánočka zůstala i na plechu, nezbortila se, jen podél jedné strany praskla. I tak vypadala krásně a vánoce mohly v pohodě začít. Vůbec nic ji neubralo na chuti. Přiznám se vám, že i přestože nebyla výstavní, jsem z díla měla radost. Rija