Hořící nebe

Krásný předposlední večer letošního roku. Opět nám rok šíleně rychle utekl. Poslední dny se sice více podobají předzvěstím jara, než pravým zimním dnům. Dneska se opět rtuť teploměru šplhala k 16 stupňům, přestože ještě dopoledne klesala k mínus 1. Proto volné chvíle využíváme k procházkám. Procházíme se ráno, po obědě, v podvečer a dokonce i o půlnoci, kdy se vše kolem noří do kouzelného ticha. Sluncem zalité fotky jste viděli nedávno, tak dneska pár fotek hořícího nebe. Rozhořelo se v podvečer. Právě jsme se chystali na vycházku. Nela opět doma, tak nás šla doprovodit kočka. Vypadalo to, že Šmudlinka za námi bude cupitat celou cestu, ale štěkající psi ji vyděsili tak, že z leknutí vyskočila na plot a nechtěla domů. Nechali jsme ji sedět na plotě s tím, že se vrátí domů. Po příchodu z procházky na nás čekala u vrat jenom Micka, ale Šmudlinka nikde. Tak jsme se vydali mrknout se po ní. Chudinka malá, tak se bála psů, že jsme ji našli na stejném plotě, jako jsme ji opustili. Až na zavoláni seskočila a doběhla rovnou do náruče. Teď už spinká ve svém novém domečku. Micka ji odmítla pouštět do boudy, tak ji manžel vyrobil nový domeček. Dostala jsem přísný zákaz pořizování dalších koček, že kočičí panelák se rozhodně stavět nebude. Až bude lepší počasí musíme domečku pořídit hezčí kabátek, ale nejdůležitější je, že Šmudlinka už bude pořád v teplíčku. Užijte si ten poslední den v roce co nejlépe to jde. Rija

Jedno zničené a unavené zvířátko