Další zvířecí povídání

Včera měla naše kočičí princezna pět týdnů, přesněji 35 dní. Díky tomu, že zůstala sama roste jako z vody. Z takového malého tenkého válečku nám vyrostla pěkně kulaťoučká potvůrka. Ve středu když jsme přijeli na chaloupku, už na nás koukala z domečku a nebojácně se očichávala s Nelou. Dneska poprvé z domečku vyskočila a pobíhala po dvorku. Na to jak je kulaťoučká, tak běhá jak malý ďáblík. Vůbec se nebojí a všude strká ten svůj zvědavý čumáček. Překvapilo mě, že se vůbec nebojí Nelinky. Ta ji ze začátku jen tak očichávala a pak začaly obě řádit. Občas se k nim přidala Betynka a Micka vše pozorovala z okenní římsy. Takové kotě jsme tedy ještě neměli. Jen doufám, že nebude vyskakovat v týdnu, kdy tady nebudeme, protože se nedokáže sama vrátit a Micka ji asi do boudy nedá, tak aby nezmrzla. Nela si po chvilce Majdu (Mášu, Mišku), každý jí říkáme jinak, spletla s plyšákem a vzala ji za krk a přenášela po dvorku. A ta malá potvůrka ještě na ni dorážela. Musela se asi vyřádit, protože jsem ji po chvilce položila na seno a usnula jako když ji do vody hodí. Ani nepostřehla, že jsme ji zateplovali domeček. Rija