Podzimní

Tento víkend byl ve znamení skutečného podzimu. Probouzeli jsme se do mlhavéno rána, že by se jí neprokousal ani Rákosníček a to už měl člověk sto chutí vrátit se do vyhřáté postele a raději z ní ani nevylézt. Po ranní kávě nastává náš pravidelný víkendový rituál. Procházka kolem zahrad a neodradí nás ani hustá lezavá mlha. Vyšly jsme jako již tradičně před dům a já se po pár krocích musela vrátit pro foťák. Přestože bylo venku bílo, tak bylo nádherně. Nikde ani živáčka, všude bylo ticho a kouzelně. Miluji taková rána, kdy na svých procházkách vídám nádherně utkané pavučiny babího léta vyzdobené korálky rosy. Mí věrní společníci Nela a Bety cupkají vedle mě a není slyšet nic jen ticho. Tentokrát nefoukal ani větříček, takže byly slyšet pouze naše vlastní kroky. Škoda jen, že se mi stále nedaří vyfotit tu krásu kolem. Ty pavučiny byly totiž přenádherné. Nikomu se z krásné procházky nechtělo domů a tak chlupáčci přišly domů urousaní. Ještě zkontrolovat zahrádku, jestli je vše v pořádku. K mému překvapení vykvetl mečík. Dal si tedy pořádně na čas. V létě ani jeden a tento maličký to stihl za minutu dvanáct. Večer nás navštívil ježek, určitě je to ten loňský, takže jsme opět kompletní. Krásný zbytek neděle a někdy příště opět u nás. Rija