Rodinné setkání

Včera jsem jela s maminkou, bratrem a starším synem na malé rodinné setkání do Napajedel. Tam se narodila moje babička a do konce života tam bydleli můj staříček a stařenka. Dokud žil babiččin bratr, část naší početné rodiny se scházela v domku po jejich rodičích, každý rok na dušičky a dalo by se říct, že skoro každý z rodiny využil azyl a pár dní strávil v Napajedlích. I já jsem v domečku trávila pár dní se svým budoucím manželem  S rodiči jsme do Napajedel jezdívali každý rok na výlet a tak mám spoustu vzpomínek. Pokaždé první kroky vedou k hrobu našich staříčků. Přála bych vám tentokrát ten pohled na ten hlouček lidí, kteří si posedali do půlkruhu na přilehlé obrubníky hrobů a vzpomínali na časy dávno minulé i na naše milé, kteří již nejsou mezi námi. V první chvíli mi to přišlo hrozně divné, ale vždyť to bylo jako návštěva u staříčků. Když se sešlost rozešla, šly jsme se s maninkou a bráchou podívat na zámek, kde jsme si daly kávu a užívaly si nádherný den. Další zastávka byla v rekreačním středisku Pahrbek. Sem jsme chodili na oběd a když nám přálo počasí, tak se i koupali. Nebyla jsem tam víc jak dvacet let. Dlouhá léta areál chátral a překvapilo mě, jak je nyní krásně opravený a krásně čistá voda. Určitě by stálo zato, přijet sem v létě na dovolenou.Využily jsme počasí a jely se podívat k domu, kde staříčci bydleli většinu života. Maminka tam jezdívala jako dítě na prázdniny a teprve později se staříčci přestěhovali do města, aby nemuseli tolik chodit. Mě nejvíce zaujala stoletá hruška. Proč? Váže se k ní totiž jeden příběh, který se u nás říkal snad při každém rodinném setkání. Blížilo se vysvědčení a babiččina bratra, asi jako osmileté dítě, více zajímal fotbal než škola. No a stařeček mu říkal, že pokud donese ze školy špatnou známku, tak ať si nepřeje. Samozřejmě, že ho neminula špatná známka, tak poslal domů vysvědčení po mladším bratrovi se vzkazem, že se šel utopit. Z počátku se tomu rodiče jen usmívali, ale jak se blížil večer, začala být stařenka nervózní, co kdyby to myslel vážně a tak se s lucernami vydali syna hledat. Volali, hledali a stále nic. Strýc se, ale celou dobu schovával právě za kmenem, oné  hrušky a teprve až se k němu maminka přiblížila a byla sama ozval se tichým hláskem: "Mami, já jsem tady". Tenktrát se mu vůbec nic nestalo. No a kupodivu hruška na té mezi stojí dodnes. Takže  jsem si ji vyfotila na památku. Posledním zastavením byla Strážnice. Městečko, kde se narodila stařenka. Domů jsme přijeli kolem sedmé a plni nádherných zážitků. Rija

v takové hrníčku nám přinesli kávu, byla pořádně velká....obsah hrníčku byl asi 0,4l

okrasné jezírko na Pahrbku

tady se dá koupat

stoletá hruška

rodný dům stařenky ve Strážnici