Festivalové minuty

Druhý červencový víkend jsme už po třetí vyrazili do Strážnice na festival Slunce. Před třemi lety jsme na něj náhodou narazili a od té doby se jeho konání stalo naším rituálem. Letos jsem se obzvlášť těšila. Mezi účinkujícími byl Jaroslav Wykrent a skupina Nezmaři. Sice v pátek před začátkem pršelo a představa, že sedím v odkrytém amfiteátru, sice s pláštěnkou, ale na dešti, neskýtala moc nadšení. Než jsme prošli přes vstupní bránu déšť ustal a mi měli navíc to štěstí, že jsme sehnali místo pod stříškou. Od té doby nespadla ani kapka a na obloze se dokonce objevilo sluníčko. Nic už nemohlo pokazit naše prožitky. Mezi účinkujícími byli Samson a jeho parta, Nezmaři, Pokáč nebo Robert Křesťan a Druhá tráva a samozřejmě jiní. Celým programem provázel s nezaměnitelným humorem Samson Lenk. Trochu mi požitek kazila zima, kterou nezahnalo ani vrstvení oblečení a únava, protože jsem před festivalem byla v práci a vstávala jsem v pět ráno. Běžně chodím spát v deset, takže vydržet do půlnoci, byl úctyhodný výkon. Po příchodu na pokoj a teplé sprše, jsem usnula snad ještě ve stoje. Sobotní program začal o dvě hodiny dřív a opět jsme měli štěstí na místo pod střechou, což se nám za pár hodin moc hodilo, protože trochu deště na zem dopadlo. Konečně jsem se dočkala vystoupení Jaroslava Wykrenta. Přes všechno, čím si prošel zpíval naprosto úžasně, až mě chvílemi naskakovala husí kůže. Mezi dalšími účinkujícími byl Vašek Neckář nebo Ivan Hlas. Tentokrát mi nebyla ani zima, ani se mi nechtělo spát, takže jsem si to užila. Ještě teď jsem plná zážitků a dojmů. Navíc jsem sebrala odvahu a došla jsem si pro podpis od Samsona. Jsem zvědavá, jaký program bude příští rok.
Rija