České Švýcarsko - den druhý

Být v Českém Švýcarsku a nenavštívit Pravčickou bránu, to jako bychom tam ani nebyli. Takže náš plán na druhý den byl jasný. Přijeli jsme do Hřenska jako úplně první. Široko daleko nikdo, takže jsme museli čekat, až přijde správce parkoviště, abychom mohli zaplatit parkovné. Nějakou chvíli jsme šli úplně sami. Jenže jsem si nutně musela vyfotit každý kámen, list a další věci kolem sebe, tak nás začali předbíhat lidé. Což mi tedy vůbec nevadilo, stejně jsme k vytouženému cíli dorazili. Musím přiznat, že to stálo za tu námahu. Před našimi zraky se objevila impozantní nádhera, kterou vytvořila příroda. Než jsme se pokochali výhledy, vypili kávu, začal se prostor zaplňovat lidmi. Nejvyšší čas odejít. Původně jsme se chtěli vrátit stejnou cestou, ale v informačním centru měli zajímavou mapu, kde jsme zjistili, že druhou stranou můžeme dojít k Divoké a Edmundově soutěsce, tak jsme pokračovali dál. Počasí se všelijak honilo, takže nebylo horko. Dokonce občas i drobně mrholilo. Naštěstí mezi stromy bylo fajn, takže jsme nemuseli vytáhnout ani bundy. Kupodivu se nám šlo dobře, jen pomaleji, než většina kolem nás:-). Den utekl jako voda v řece a nestačila jsem koukat, když mi manžel u auta oznámil, že máme za sebou 20 km túru. Únava se dostavila později, takže jsem byla ráda, že na další den máme vymyšlený pohodovější program. Rija