České Švýcarsko - den třetí

Jak už jsem několikrát psala, tak dovolenou moc neplánujeme. Většinou roztáhneme mapu, mrkneme na zajímavá místa, nějaké vybereme, seženeme ubytování a až na místě zkoumáme, co vše je v okolí k vidění. Už pár let jsem navrhovala Hřensko a Pravčickou bránu. Letos jsem to opět navrhla, manžel se chytil a výjimečně s předstihem zamluvil ubytování, protože jsme předpokládali, že tentokrát vyrazíme s Nelinkou. Naštěstí se moje maminka po operaci zotavila docela rychle a chtěla Nelinku na prázdniny. Takže jsme vyrazili bez Nelinky (asi byla ráda, že nemusí šlapat někde ve skalách a u babičky se má stejně nejlépe, když ji babička rozmazluje dobrotami). Hned první den nás, při procházce Děčínem, zaujal plakát na plavbu lodí. V pátek dopoledne manžel jen tak z legrace zavolal, jestli nejsou volná místa. První odpověď zněla, že jsme blázni protože lístky jsou na celé léto pryč už začátkem roku. Potom nám paní na druhém konci telefonní linky sdělila, že na druhý den jsou dva lístky volné, protože je někdo vrátil a že by nám je dala jako las minute. Jen se nejede do Drážďan, ale buď do Kurort Rathen, nebo na zámek Pillnitz. První místo mi nic neříkalo, tak jsme si domluvili cílové místo Pillnizt. No neberte to. Takže program na třetí den byl jasný. Po našem pochodovém cvičení, jsme plavbu uvítali. Manžela sice trošku mrzelo, že neměl tušení, jaké zajímavosti skrývá Kurort Rathen, ale já byla moc ráda, protože by nás čekal další výšlap. Sice zajímavý, ale namáhavý. Jak to u nás bývá zvykem, ráno jsme stáli u přístaviště, naprosto neznalí, co že nás to vlastně vůbec čeká. Až na lodi jsme zjistili, že plavba je s živou hudbou a že v ceně lístku máme oběd i večeři. Také jsme zjistili, jaké máme vlastně štěstí, protože loď vyplula po tří týdenní pauze. Pro nedostatek vody, byly problémy se splavností Labe v úseku Děčín - Hřensko. Paní, co s námi seděla u stolu nám sdělila, že jim už několikrát plavbu odložili. No měli jsme prostě štěstí, jako hrom. Z Děčína do Hřenska nás provázel pohled na úchvatné skály a přírodu. První městečko v Německu bylo Bad Schandau. Půvabné lázeňské město, které se skládá z více menších obcí. V jedné jsou domy postavené asi ve dvou kilometrové řadě vedle sebe podél Labe. Na lodi byla úžasná průvodkyně, která nás upozorňovala na zajímavosti po cestě. Mezi takové patřila pověst, týkající se sedmi domů postavených vedle sebe. Šest bylo menších jeden větší.Povídá se, že jeden rybář měl sedm synů. Když každý dospěl postavil jim dům. V tom velkém pak bydlel s tím nejmladším synem.Mezi další zajímavosti patří kovový výtah, který vede na skalní vyhlídku. Je 50 m vysoký a nechal ho postavit jeden hoteliér, aby jeho hosté měli výhled na Saské Švýcarsko. Dalším městečkem, které jsme míjeli byl Königstein. Na kopci nad městečkem se pyšní majestátní pevností. Patří mezi jednu z největších horských pevností v Evropě a nachází se 240 m nad hladinou Labe. První dochované zmínky pochází z 12 století. Mezi další velmi zajímavé místo patří obec Kurort Rathen. Její dominantou je skalní most Bastei. Z lodi byl vidět pouze jeden oblouk. K mostu se dá vyšlapat po 700 schodech. V tom případě můžeme vidět všech sedm oblouků. Kdybychom měli víc času, tak se tam určitě vypravíme. Nejzajímavějším místem, které jsme z lodi viděli bylo městečko Pirna. Bohužel je to místo se smutnou historií, vztahující se k druhé světové válce.Ve sklepeních místního zámku, byly vybudovány první plynové komory. Cílem našeho výletu byl zámek Pillnitz. Rozkládá se kousek od břehů Labe. Našim cílem byla zahrada. Manžel ví, že jsem posedlá květinami a pokud je to možné, tak nějakou zahradu musím navštívit. Zahrada je rozdělena do čtyř pomyslných oddělení. - čínská zahrada, anglický park, oranžerium a skleník. Mezi raritu zahrady patří 250 let stará kamélie. Škoda jen, že kvete koncem zimy. Musí být úžasné, tento keř vidět v květu. Prohlídku jsme zakončili výbornou zmrzlinou. Začínalo být dost teplo, takže zmrzlina byla výborné osvěžení. Cesta zpět byla pomalejší, protože loď plula proti proudu a vinou nedostatku vody, plul kapitán velmi pomalu. Hudebníci nám hráli úžasné skladby a když jeden začal zpívat písně Louise Armstronga, tak jsem měla až husí kůži, jak byl hlas podobný skutečnému Armstrongovi. Plavba zpět byla zdlouhavá, protože bylo málo vody a bylo to vidět i na březích, jak klesá. Nakonec byl kapitán rád, že jsme v pořádku dopluli do Hřenska, kde jsme museli přesednout na autobus. Alespoň jsme zažili trochu dobrodružství. Rija

Řeka Kamenice

Bad Schandau - rybářovi domky

Bad Schandau - kovový výtah

Königstein

Pevnost Königstein

Skály v Kurort Rathen

Bastei

Cílová zastávka 

Zámek Pillnitz

250 let stará kamélie

Most před Pirnou

Zámek v Pirně

Hřensko vystupovat