Třebíč

 Po delší odmlce se opět hlásím. Nejen dny i můj život letí neskutečnou rychlostí. Snažím se sem tam nějaký okamžik zachytit. Mám pocit, že vše poslední dobou dělám v letu. Pracovní dny mám hektické, nabité úkoly a nevím, co dřív. Někdy si říkám, že i kdybych byla víckrát, tak to prostě nemůžu stihnout. Víkendy doháním, co přes týden nezvládám. Bohužel dohnat čas nejde. Jakmile počasí dovolilo, pustila jsem se do zahradních prací. Bohužel uplynulé roky jsem zahrádku trošku zanedbávala a místy se z ní stala neproniknutelná džungle. Tak se snažím z džungle udělat záhony. Velikonoc neprožívám. Beru je jako svátky jara, volné dny k práci na zahradě. Jen Velký pátek světím a nehýbu se zemí. Proto pravidelně na Velký pátek vyrážíme na výlet. Jak manžel říká, aby mě nesvrběly prsty:-). Tentokrát se naším cílem stalo město Třebíč. Už mockrát jsem si přála Třebíč navštívit, naposledy letos v únoru. To mé plány zkřížilo počasí, do rána napadl sníh a silnice nebyly sjízdné. Nakonec se mi sen splnil. Je to malebné město, z bohatou historií na řece Jihlavě. Karlovo náměstí je krásné, plné zajímavých domů. Mě nejvíce zaujaly Malovaný dům s úžasnou sgrafitovou výzdobou, Černý dům nebo Čapkův dům. Město je plné zajímavých zákoutí. Když člověk přejde most přes řeku, je to jako by se ocitl v jiné době. Malebné židovské město, plné zachovalých domů, ze kterých na nás promlouvá historie. Při procházce městem, člověk zapomene na čas. Najednou jsem měla pocit, že musím zvolnit kroky a vnímat jen místo. Příjemnou procházkou s nádherným výhledem na město, jsme došli k židovskému hřbitovu. Po pražském je to druhý největší židovský hřbitov u nás. Je zvláštní, že jako první mé oči upoutaly modré koberce v trávě. Nádherně kvetly ladoňky. Na jednom hrobě jaterníky. Místo na mě nepůsobilo moc dobře. Kromě připomínky dávno zašlých časů, je tam připomínka nedávnou historii holokaustu. Malebnou vilovou čtvrtí jsme došli k zámku a Bazilice sv. Prokopa. Úžasná, monumentální stavba. Bohužel prohlídku jsme nezvládli, Bazilika byla uzavřená, protože se připravovala mše a čekat na mši se nám nechtělo. Prošli jsme si okolí a vraceli se další částí židovského města zpět. Když jsme se loučili s židovským městem objevilo se před námi krásné černé kotě a začalo se předvádět. Nechalo se i pohladit. Na krku mělo obojek s Davidovou hvězdou. Přišlo mi v tu danou chvíli hodně magické. S městem jsme se rozloučili kávou v kavárně Vzpomínka. Určitě to nebyla moje poslední návštěva města. Rija